Extraligové zajímavosti 

 

 


Změní rytmus kariéry?

logo Třinec    Za sebou má už přímé zkušenosti se zámořským hokejem a také s litvínovskou školou. Do jeho prvního hokejového oddílu, právě litvínovského, přivedli Zdeňka Skořepu sportovně naladění rodiče v necelých šesti letech. O jedenáct roků později poprvé oblékl žlutočerný dres „chemiků“ v nejvyšší domácí soutěži, ale dlouho v něm nevydržel. „V osmnácti jsem doslova utekl s Pavlem Rosou do Kanady. V roce 1994 jsem byl draftován Ďábly z New Jersey jako 103. v pořadí, byla tu možnost zúčastnit se předsezónního kempu a poté si zahrát juniorskou ligu. I když jsem na kemp neodcestoval, rozhodl jsem se zkusit štěstí za oceánem stůj co stůj, a s pomocí svého agenta jsem tento plán zrealizoval,“ popisuje Skořepa trochu divoký odchod, který nejen v Litvínově vyvolal vlnu nevole a způsobil, že se u nás s mladými hráči začaly sepisovat upravené nové smlouvy. „Po dvanácti měsících v zámoří jsem s New Jersey podepsal kontrakt, ale celé dva roky jsem strávil jen u farmářského týmu. A když bylo skoro jisté, že mne stejný úděl čeká i v následující sezóně, zatelefonoval jsem v polovině listopadu do Litvínova, zda bych se mohl vrátit domů.“ Pobytu na severoamerickém kontinentu však 184 centimetrů vysoký a 92 kilogramů vážící útočník nelituje. „Naučil jsem se totiž jejich styl hry a angličtinu.“ Obnovenou premiéru v české extralize si pak s Chemopetrolem odbyl v pražském Edenu proti Slavii, se kterou měl mít zanedlouho hodně společného…

Zdeněk Skořepa    Do konce ligového ročníku stačil nastoupit ke 25 zápasům, nastřílet tři branky, a po dalších 24 utkáních zamířil do Edenu podruhé a natrvalo. „Slavia sháněla útočníky, a já se jejímu zájmu nebránil. V Litvínově bych za staršími a zkušenějšími hráči příležitost k tomu, abych se pořádně prosadil, asi nedostal.“ Jeho předpoklad byl správný. A tak pokud globální konto „chemiků“ rozšířil po návratu ze zámoří ve 49 duelech o 8 branek, ve Slavii se radoval ve 26 střetnutích ze 14 gólů! Díky tomu se stal nejlepším kanonýrem a zároveň nejproduktivnějším hráčem klubu, který ale do play off nepostoupil. „To byla velká škoda, protože osobně jsem se cítil ve velké pohodě,“ zdůrazňuje hokejista, mezi jehož záliby patří tenis, fotbal a hudba. V úvodu loňské sezóny si ale opět balil hokejovou výstroj a tentokrát se stěhoval ještě dál na severovýchod. Společně s obráncem Janem Slavíkem se stal náhradou třineckých Ocelářů za odcházejícího Viktora Ujčíka. „Když změníte dres, musíte si zvykat na nové tváře po svém boku. Takový už je úděl hokejisty, pokud se mu nedaří a stane se obětí trejdu. Dobře ale vím, že důvody slabší formy musí člověk hledat především u sebe. Nikdo není dokonalý, pořád je co zlepšovat,“ přiznává útočník, který si dvakrát vychutnal poctu reprezentovat svou vlast. „Pozvánka ke dvěma přátelským zápasům se Slovenskem ale přišla ihned poté, co jsem se vrátil ze zájezdu s B-týmem po Kanadě, cítil jsem se velmi unavený a můj výkon nebyl nic moc. Doufám však, že ještě přijde příležitost předvést se v lepším světle.“

Sparta versus Třinec 2002    Toto přání nemusí být zcela nereálné. V této sezóně byl jednou z nejnebezpečnějších zbraní Ocelářů. Hokejista, který se chce výhledově zabývat problematikou marketinku, nastřílel 21 branek, na dalších 11 přihrál, a přestože odehrál všech 52 utkání, odseděl na trestné lavici jen 18 minut. Útočnými výpady občas pohrozil i v play off. Důležitý byl zejména jeho únik a gól v oslabení, kterým zlomil pátý vzájemný zápas se Spartou v pražské Paegas aréně na stranu Třince - hosté pak zvítězili nečekaně vysoko a hladce 7:3! „Útočný třinecký styl mi sedí,“ pochvaluje si Skořepa, před nímž teď ale stojí velký úkol. Prokázat stálost formy. Už v play off si totiž pokazil renomé tím, že měl ze všech třineckých hráčů nejhorší plus/minus statistiku (-10). A také celá jeho kariéra byla zatím typická tím, že po dobré sezóně přišla další nevydařená… 

HB/id (3.4.02)

 

Zpět na začátek stránky

 

Návrat na stranu archivu HB