Špatnou formu si „odseděl“ (a už zase válí…)
Plzeňský hokejový oddíl je pro
Straky zemí zaslíbenou. Rozuměj – nikoliv pro zástupce ptačí říše, ale pro hokejisty
tohoto příjmení. Za zámořskou slávou odtud vykročil Martin Straka, mezi dlouholeté
opory extraligového klubu patřil až do loňské sezóny také jeho starší bratr
Michal. A dnes je v nejvyšším kurzu jmenovec Josef, rodák z Jindřichova Hradce.
I když se mu skoro nikdy v životě
nechtělo vstávat brzo po ránu, už od pěti let se upsal bruslím a hokejové
výstroji, čili sportovnímu odvětví, které zejména v útlém věku obnáší
hodně časného vstávání a nočního ponocování. Zpočátku dojížděl z Jindřichova
Hradce do Tábora, od 8. třídy základní školy se ale stal hráčem mládežnických výběrů
Litvínova. Když se konečně dočkal přestupu mezi dospělé a začínal se otrkávat mezi
extraligovými mantinely, vychutnal si zatím největší klubový úspěch – postup Chemopetrolu
na jaře roku 1996 do finále proti Vsetínu. Netrvalo dlouho a hokejový osud ho
převelel do nového působiště, blíže k rodnému Jindřichovu Hradci. Do
Plzně. Čím více zkušených matadorů opouštělo kabinu Keramiky, tím byla jeho nepostradatelnost
pro plzeňský tým markantnější. V loňském play off už byl tahounem a nejlepším
hráčem svého týmu, který však ztroskotal ve čtvrtfinále na hokejkách soupeřů z Vítkovic.
Útočníka, jehož potěší dobrá detektivka či tvrdý rock, však nepotěšila forma z úvodu
nové sezóny. Špatné výsledky vyústily v odvolání trenéra Fardy a jeho nástupce,
plzeňský patriot Karel Trachta, ihned provedl dramatické přesuny v sestavě.
Zdánlivě nepostradatelný, ale v tu chvíli bezvýrazný Josef Straka, tak z první
útočné řady propadl až do čtvrté, a občas se ani nedostal na led. Na rozdíl od
jiných hráčů v obdobných situacích však časově nespecifikovanou degradaci
ustál. „Přijal jsem to jako důsledek
předvedených výkonů. Dostával jsem se do mnoha šancí, nedokázal je ale proměnit
a moje sebevědomí i forma neustále klesaly,“ vzpomíná Straka.
„Pepík při pohovoru uznal,
že se mu nedařilo, a že si proto musí některá utkání odsedět na střídačce,“ doplňuje sled událostí trenér Trachta. „Je to kvalitní hráč, který pro Plzeň odvedl
v minulosti spoustu dobré práce. Ale bývají chvíle, kdy každý ztratí
formu. V tomto ohledu bylo nesmírně důležité, že jsem na něm viděl, jak
moc to chce napravit, jak pracoval s maximálním úsilím na tréninku, a pak
už bylo jen otázkou času, kdy se mu forma zase vrátí.“ Stalo se, a Josef Straka se zase rychle vypracoval do nejúdernější
formace Keramiků.
Pověst kvalitního útočníka a s schopného střelce však se sebou přináší mnohá úskalí. Především zvýšený zájem ze strany soupeřů. Josef Straka to na vlastní kůži poznal třeba i před pár dny ve Znojmě. „Trenér Hořava na nás z taktických důvodů nasadil specialisty na obranu, trojici Barus – Haman – Erat. Hned při prvním vhazování, i když asi neúmyslně, mě seknul Haman přes prsty,“ vzpomíná s úsměvem útočník, přezdívaný v kabině ´Stráča´. Dýchat mu nedal především odborník na hlídání Barus. Přesto může mít z posledních plzeňských vystoupení dobrý pocit. Ke svým 25. narozeninám, které oslaví 11. února, si už v předstihu, v polovině ledna daroval překrásný dárek. V důležitém utkání doma proti Vsetínu zaznamenal první hattrick v extraligové kariéře. „Možná jsem dal nějaký v mládežnických soutěžích, přesně si nevzpomínám. Musím se na to zeptat táty, který mi vede podrobný archiv.“ V něm skončí na čelním místě určitě i puk, jímž potřetí překonal vsetínského Biegla, a pro který si obratem dojel k čárovým rozhodčím. Pokud se bude vyvarovat výrazným výkonnostním výkyvům, možná, že se jednou dočká i naplnění velkého snu – vítězství v extralize a plnohodnotného zařazení do národního mužstva…
HB/id (28.1.03)