Mařík musí být jedničkou (aneb z boje se neutíká!)
Nejlepší brankář, který chytal na „umělém jihočeském rybníku“
v uplynulých deseti letech, se jmenoval Roman Turek, a dnes je velkou oporou
kanadského mužstva Calgary Flames, působícího v zámořské NHL. Po jeho odchodu
zaujal místo v brance extraligového klubu z Českých Budějovic Oldřich
Svoboda. A když i on změnil oddílové barvy, objevila se v brankovišti
Jihočechů zdánlivě nerovnocenná dvojice
– zkušený Ivo Čapek (mj. mistr ligy se Spartou z roku 1993) a méně známý i
úspěšný Michal Mařík. Předpoklady, že „jedničkou“ se po vydařeném angažmá
v bratislavském Slovanu stane starší Čapek, vzaly rychle za své.
Nebezpečným pukům se častěji stavil do cesty Mařík, a když Čapkův pokus
prosadit se na úkor šestadvacetiletého kolegy definitivně ztroskotal, odešel
„Čápa“ před letošní sezónou hledat štěstí jinam. Nebylo se čemu divit – vždyť
v loňském extraligovém ročníku odchytal Mařík 41 utkání, Čapek 18. Měl
sice o něco lepší průměr obdržených branek, ale Mařík zase lepší procento
úspěšnosti.
Michal Mařík ale není žádný
„bažant“ a právě probíhající sezóna je už jeho devátá (!) na tuzemských extraligových
stadionech! V sezóně 1995/96 dělal v Plzni náhradníka Pejcharovi.
V následující, pro Keramiku nepříliš vydařené (završené 11, místem po
základní části), se točil v kleci s Altrichterem (a odchytal 39
utkání), jenže vzápětí se v mužstva parádně zabydlel Salfický. Důsledek? Mařík
propotil plzeňský dres už jen v průběhu 37 minut (s děsivým průměrem 9,73
inkasovaných gólů na zápas) a dalších 251 minut, s neméně strašidelným
průměrem 6,69, v dočasné štaci v Karlových Varech. V sezóně 1998/99
se vrátil jako Svobodova dvojka do jihočeské metropole a v 9 utkáních
vykázal lepší průměr i procento úspěšnosti zásahů než slavnější konkurent. Poté
následovaly dva roky velkého boje o místo pod sluncem s Čapkem – tomu
„naštěstí“ nevyšel start do soutěže a za dva roky nastoupil jen do 35 zápasů,
zatím co Mařík do 89!
Všechno zlé ale bývá i na něco
dobré. Nejistota nominace do příštího utkání udržovala Maříka v maximální
koncentraci. Jeho forma byla velmi vyrovnaná, často se prezentoval skvělými
zákroky. Letos se všechno změnilo. Dvojkou se mu stal naprosto nezkušený Josef
Kučera (16. prosince oslaví pouhých 20 roků) a Maříkova výkonnost v pozici
jasné „jedničky“ šla dolů. V utkání 28. kola s Kladnem inkasoval
v úvodních 11 minutách ze dvou vážnějších střel dva laciné góly a
dobrovolně se nechal vystřídat. Kučera byl vzápětí pokořen ještě jednou, Kladno
vedlo po první třetině 3:1, ale k vítěznému obratu v zápase pomohl i
překvapivý návrat 188 centimetrů vysokého a 88 kilogramů vážícího Maříka na
led. „V tak důležitých utkáních
se z boje neutíká. A už vůbec neutíká první brankář! O přestávce jsem mu
to důrazně vysvětlil a přiměl ho k návratu,“ objasnil klíčový okamžik zápasu hlavní trenér mužstva, a rovněž
bývalý brankář, Jaroslav Jágr. Mařík už gól nepustil a „Budějky“ vyhrály 4:3.
Trenér Jágr ale zároveň poodkryl trhliny v síle současného jihočeského
mužstva. „Nemůžeme si dovolit to, co
teď praktikuje Kladno, a sice, že střídá Orcta s Horčičkou. Kučera je
určitě talentovaný brankář. Zkouší to v nižší soutěži, ale zatím bez
výraznějšího úspěchu. Snažíme se mu něco vyjednat, aby chytal víc a pravidelně,
a pokud bude poctivý a snaživý v tréninku jako dosud, věřím, že jeho čas
přijde. Musí být trpělivý. Mařík je ale za dané situace naší jednoznačnou
jedničkou!“
Takové zjištění není pro Jihočechy ideální. Pokud by Mařík příště z ledu neodjel „dobrovolně“, ale za asistence lékaře s nečekaným zraněním, by si vedení klubu lámalo hlavu s otázkou – a co teď? Takový dokonalý záskok, jaký se ve Slavii podařil mladému Hronkovi za Málka, by asi z vlastních zdrojů zrealizovat nedokázali…
HB/id
(3.12.01)