Přestup? To raději konec kariéry!
Hokejisté Českých Budějovic mají nepřející
fanoušky, přesto pro ně chtějí vybojovat play off
V Českých Budějovicích
se mohou pochlubit krásným zimním stadiónem. Ještě je z něj cítit novota,
i když není všechno zlato, co se třpytí (ventilace v chodbách nefunguje
jak by měla, kouř z cigaret se proto o přestávkách žene do hlediště,
chodbička, kterou se obchází tribuny je zase velmi úzká a lze pochybovat o tom,
že splňuje nejpřísnější požární předpisy). Mnoho se však nezměnilo na náladě a
projevu místních fanoušků. Výrazně omlazené mužstvo, usilující o reputaci z loňské
sezóny, kdy se neprobojovalo do play off, nezvládlo další domácí zápas. Porážku
se Vsetínem ještě odvrátil technický přestupek hostů, po němž následovala
kontumace (případ Vak). Vzápětí však Jihočeši nestačili nejen na vedoucí
mužstvo soutěže z Pardubic, ale také ani na bodově slabší Bílé tygry z Liberce!
„Já jsem pokaždé tak vnořený do atmosféry
samotného zápasu, že reakce diváků ani moc nevnímám. Toho, že v závěru utkání
proti Liberci hlasitě pískali, jsem si ale nemohl nevšimnout,“ přiznává jeden z nejzkušenějších extraligových hokejistů,
nejlepší hráč mužstva v kanadském bodování a zároveň jeho kapitán Luboš
Rob. „Potřebujeme, aby nám svojí
podporou pomáhali, i když chápu, že není lehké se dívat, jak domácí mužstvo prohrává.
Nicméně za celý tým slibuji, že budeme bojovat ze všech sil, a až skončí
základní část soutěže tak věřím, že právě naši fanoušci se zařadí mezi ty, co si
vychutnají radost z atmosféry play off.“ Obdobný názor
má i opora zadních řad a druhý nejvytíženější hráč naší historie co do počtu
odehraných extraligových utkání Rudolf Suchánek. „Pevně věřím, že se do play off dostaneme,
i když poslední dobou nedáváme mnoho branek. Je to otázka psychiky.“ Pokud jde o negativní reakce nespokojených diváků, českobudějovický
veterán tvrdí: „Máme
tady dost špatné publikum. Nefandí nám, často vlastní hráče uráží. Já osobně to
ale neposlouchám a nemyslím na jejich poznámky, i když jsou tyto výkřiky adresovány
přímo mně. Beru to tak, že každý divák si zaplatil vstupenku a je v pozici,
že si může křičet, co chce. Je to vizitka jeho inteligence…“
České Budějovice zůstávají na
hraně postupových šancí. Po zbytečné porážce s Libercem, nad kterým dvakrát
vedly, ale v poslední třetině umožnily soupeři proměnit dva smrtelné
brejky a samy nedokázaly trefit ani zcela prázdnou klec (především Procházka
krátce před koncem za stavu 3:4). V dalších utkáních se ukáže jak vnitřní
síla mladého kolektivu, tak vůdčí schopnosti nejzkušenějších borců. Především
Roba a Suchánka. „Všechno
vychází z výkonů starších hráčů, mají větší zodpovědnost, vždy jsou to oni, kdo
se v případě úspěchu a především neúspěchu musí zodpovídat. Také jsou na
ně diváci i média přísnější. Mladí ještě mají všechno před sebou, jejich forma
je kolísavá a nikdo po nich nemůže chtít, aby táhli celé mužstvo,“ zdůrazňuje Luboš Rob, který po několika méně výrazných prožívá
letos přímo excelentní sezónu. „Co
dostal tu funkci kapitána, tak ožil, prospělo mu to. A věřím, že nás právě on dotlačí
do toho play off,“ usmívá se Suchánek. „Když se něco nepovede, jako nám loňská
sezóna, člověk hledá chyby a snaží se je napravit. V létě jsem proto hodně
trénoval, protože jsem věděl, že letošní rok bude pro mne zlomový, rozhodne o
mé budoucnosti. Je mi dvaatřicet let a ještě se chci několik dalších roků živit
hokejem. Chtěl jsem být zase platným hráčem, a i když jsem zpočátku nebyl zcela
v pohodě, nakonec se to podařilo a jsem rád. Ono není pravidlem, že ti nejstarší
a nejzkušenější hráči musí být i nejproduktivnějšími, ale mně se to zatím daří,“ říká spokojeně Rob, mimochodem zeť jednoho z českobudějovických
trenérů a velké hokejové osobnosti 70. a 80. let minulého století, Jaroslava Pouzara!
„Také já chci být vzorem mladým,
chci jim pomoci, i když se to pochopitelně ne v každém zápase daří,“ dodává Suchánek, jemuž zatím nečiní potíže udržet se i v pokročilém
věku v odpovídající kondici. „Obránci
to mají totiž jednodušší. Navíc se mi vždy vyhýbala zásadní zranění, a motivace?
S tou také nemám problémy. Pořád mi hokej něco dává, je o co hrát…“
Pochopitelně - i v Českých Budějovicích se hovořilo se zájmem o
přestupové „bombě“ uplynulých hodin, o tom, jak se Sparta bez děkovných slov
vzdala svého věrného hráče a kapitána Richarda Žemličky, a „natvrdo“ ho
vyměnila do Litvínova. Diskutovali o tom diváci, tak samotní hráči. V jihočeské
kabině se dokonce žertovalo na účet Rudolfa Suchánka. Také on by se prý mohl
dočkat nějaké té nečekané změny. „Co
kdyby tě vyměnili do Karlových Varů, do Litvínova nebo Havířova?“ utahovali si prý spoluhráči z nejstaršího kolegy. „Odpověděl nám, že pokud by ho potkalo to
samé, co se přihodilo Žemličkovi, ihned se sebere, zajde do kanceláře vedení klubu
a oznámí tam, že raději na minutu končí s hokejem,“ prozradil Suchánkovu reakci českobudějovický kapitán Luboš Rob. A
jak dlouho chce čtyřicetiletý veterán ještě brázdit extraligová kluziště?
Trošku se zamyslí, pousměje a pak odpoví: „Uvidíme
po sezóně…“
HB/ds (24.1.03)