O čem jsme informovali v sezóně 2002/2003? Hledej ZDE!
▼LETOŠNÍ NOVINKY▼
Praskliny v jihočeském rybníku
Je to zvláštní, ale je to tak.
Ještě na jaře spolu České Budějovice a Sparta sváděly tuhé a emotivní boje ve
čtvrtfinále play off, a jen co uběhlo pár měsíců, oba soupeři jsou ve zcela
odlišné situaci. Pražané opět figurují v nejvyšších patrech tabulky - i
když se svojí hrou nemohou být zcela spokojeni, naopak Jihočeši se po krátkém
probuzení opět propadli až na samé dno, do jejich myšlenek se stále víc vkrádají
obavy z baráže, a s předvedenou hrou nemůžou být vůbec spokojeni.
Jedno ovšem zůstalo společné – úctyhodný lazaret, který se během vzájemného televizního
utkání ještě rozšířil. Domácí museli rychle odepsat ze soupisky mladého obránce
Koldu, protože si při prvním střídání pootočil už tak bolavé koleno, a Sparta podruhé
během krátké doby přišla o slovenskou posilu Luboše Bartečka, tentokrát s pohmožděným
ramenem. Kolem českobudějovické střídačky, přeplněné juniory a málo zkušenými hokejisty,
se ovšem v civilu pohybovali hned tři opory. Bohužel, pouze v civilu.
Kapitán Luboš Rob, střelec Petr Sailer a dobře se jevící posila ze Slavie Jan Fadrný.
„Kdepak já, neutíkám od
zodpovědnosti,“ smál se trochu smutně Luboš
Rob v reakci na poznámku, jestli trochu neobrátil pořekadlo o tom, že když
se loď potápí, odchází kapitán z paluby až jako poslední. „Ale zranění mne na led ještě nějaký čas
nepustí. Tak jsem se dohodl s trenéry, že budu na střídačce spoluhráče povzbuzovat
a usměrňovat. Je to hrozné, kolik juniorů musíme využívat, abychom vůbec mohli
hrát,“ posteskl si Rob, než se tak,
jak řekl, zařadil po bok tchána, impulzivního a neustále se zlobícího Jaroslava
Pouzara. „My si nemůžeme dovolit jako
Sparta nakoupit tři mužstva, a pak je podle potřeby protočit,“ ironicky zareagoval hlavní trenér na ještě větší marodku soupeře,
díky které se v kádru Pražanů vystřídaly prakticky čtyři desítky hokejistů!
Neradostná situace v českobudějovickém klubu přiměla
rekordmana v počtu extraligových startů Rudolfa Suchánka k tomu, aby
po nepovedeném startu do sezóny ohlásil konec kariéry. „No, ještě se mi úplně nestýská, vždyť
jezdím do Milevska hrát nižší soutěž se synem,“ prohodil cestou na ledovou plochu, kde byl před začátkem utkání
se Spartou zorganizován rozlučkový ceremoniál. Pod střechu Budvar arény se
vznesl Suchánkův dres s číslem 92, a statný bek, ještě v loňské sezóně,
konkrétně v její základní části, nejproduktivnější zadák nejen v Českých
Budějovicích, ale v celé soutěži (!), už mohl definitivně přemýšlet o
obchodních aktivitách, třeba o tom, jak Spartu či jiné kluby zásobovat na
zpáteční cestě k domovům dobrým jídlem ze své restaurace. To Petr Sailer
měl jiné starosti. „No,
není to právě jednoduché, psychicky se přeorientovat na tuto situaci,“ narážel na skutečnost, že na jaře bojoval se Slavií a s úspěchem
o mistrovský titul, a teď ho čeká na jihu Čech jen holý boj o záchranu. „Ale snad to zvládneme, vždyť naděje
umírá poslední.“ To si ostatně myslel i zastupující
kapitán Martin Štrba, když se omlouval za to, jak pomohl Spartě k vítězství
tím, že se na konci první třetiny nechal vyloučit a soupeř pak po změně stran
vstřelil druhý gól.
„Bylo to zbytečné, ale ten Sparťan pád hodně přifilmoval…“
Pokud by Jihočeši boj o únik z poslední
čtrnácté pozice nakonec nezvládli, mohli by se prasklinou v dnes již hodně
neslavných extraligových vyhlídkách propadnout až do první ligy! A to by ve
chvíli, kdy se opět uvažuje o uzavření elitní soutěže, určitě nebylo ideální…
HB/ds (9.12.03)
Sklenička pevnější než porcelán
Svým způsobem regionální derby mezi Litvínovem a karlovarskou Energií
v 28. kole bylo zase jednou hodně dramatické. A nakonec vygradovalo až v nastaveném
čase. Richard Žemlička se právě vrátil z trestné lavice a po spolupráci s Martincem
(pochopitelně už ne s Patrikem, ale jeho mladším bratrem Tomášem) rozhodl
o vítězství Chemopetrolu nad „neoblíbeným“ soupeřem. Karlovy Vary totiž umí na
Severočechy zahrát! Tentokrát to ale byli hosté z města lázní a porcelánu,
kdo se rozjížděl až příliš pomalu. A navíc, už v první třetině přišli o
obránce Rodina, který po srážce se Zbyňkem Skleničkou nezamířil nabrat dech jen
na střídačku, nýbrž na nosítkách až do nemocnice! „Nechtěl jsem ho zranit, ale tvrdá hra je
mi vlastní, co se dá dělat. Bohužel, asi se díval jinam a můj náraz vůbec nečekal,“ zpytoval svědomí urostlý hokejista, jehož si „chemici“ narychlo
zavolali z nižší soutěže. A Sklenička, jehož příjmení vůbec nekoresponduje
s jeho fyzickými parametry, se jim za důvěru odvděčil. Nejen tím, že „odrovnal“
Rodina, ale také důležitým třetím gólem. Bylo to paradoxní. Kdyby rozhodčí Bolina
střet s karlovarským obráncem lépe viděl, možná, že by Sklenička předčasně
zamířil pod sprchy, do listiny střelců by se vůbec nezapsal a zápas nakonec
mohl skončit úplně jinak. Takhle to zůstalo až na Stanislavu Šulcovi, řediteli
APK, který se večer podíval v magazínu Dohráno na inkriminovanou situaci a
Skleničkovi sice dodatečně, ale s okamžitou platností zastavil činnost na
pět utkání! Možná i proto, že se s ním táhne pověst „ostrého“ hráče až z první
ligy, kde zase v letním poháru narazil na mantinel a poslal do mdlob i do
špitálu jistého Bařicu…
„Já jsem ten zákrok neviděl, k tomu se
nemohu vyjádřit,“ říkal hned po utkání Skleničkův
spoluhráč Ivo Prorok. Ano, byl to právě on, kdo před časem jiným nečistým zákrokem
na sparťanského „mrňouse“ Vondráčka vyprovokoval 3. listopadu gigantickou bitku
všech proti všem, za kterou bylo uděleno (společně s ostatními běžnými přestupky
v průběhu utkání) rekordních 227 trestných minut! I tentokrát se zkušený Prorok
hodně čertil, ovšem jen na hlavního rozhodčího, když mu těsně před třetí sirénou
neuznal za nerozhodného stavu vítězný gól za „tři body“. „Ani se nechtěl jít podívat na video,“ zlobil se litvínovský forvard. Ovšem zcela zbytečně, protože Fraňkova
branka už dávno nebyla na svém místě a pravidla jsou v tomto směru
neúprosná. Viz. jarní play off. Spíš by se ale litvínovští měli zlobit sami na
sebe. Nechat si proklouznout mezi prsty vedení 3:0? No, to je ostuda. A nebo důkaz
slabší psychiky. „Mužstvo
má z minulých utkání, co se mu nepovedla, špatné zkušenosti, proto si asi tolik
nevěří,“ zkusil se zamyslet nad atmosférou
v kabině, do které právě přišel, urostlý Sklenička. „Neproměnili jsme několik dobrých šancí, a
pak vlastními chybami pustili soupeře zpátky do hry,“ mínil zase hlavní kouč František Výborný. O špatné atmosféře, či
o náladovosti zkušených hráčů, ovšem nikdo otevřeně hovořit nechtěl. Jen Ivo
Prorok něco naznačil: „No,
opravdu nejsme zcela v pohodě,“ řekl se
šibalským úšklebkem.
HB/id (1.12.03)
Nové koště značky „FARDA“
Ach, jak je to jednoduché. Když se klubu nedaří a má třeba i jiné
problémy, než jen špatné výsledky, co se nabízí za nejrychlejší a nejméně
bolestné řešení? Ano, změna trenéra! A přesně podle provařeného receptu se zachovali
i v Karlových Varech, když na sérii devíti utkání bez vítězství zareagovali
odsunem dosavadního hlavního trenéra Miloše Hořavy na odpočinek, a angažováním
mnoha štacemi protřelého Richarda Fardy. Ten dostal za cíl zklidnit povadlou
atmosféru, kterou ještě víc pokazilo obvinění v denním tisku, že
karlovarská Energie úmyslně prohrává podle toho, jak si sázkaři pískají. A premiéra
„nového koštěte, co dobře mete“, se až nečekaně vydařila. Najednou nadšeně
bojující hoši ve žlutých dresech obrali o body „černou“ Spartu, když ji na
západě Čech porazili 3:1. „Nic
zásadního jsme neměnili, jen po nás trenér chtěl, abychom do hry vložili srdíčko.
A tak se stalo. Každý se chtěl po změně trenérů předvést, jak už to bývá zvykem,
a hrál opravdu naplno. Jestli to bude stačit, a jestli nám to vydrží? To se teprve
uvidí,“ prohlásil za zraněného
Svobodu zastupující kapitán František Ptáček. „Jsem
nadmíru spokojen, hned na úvod porazit Spartu? To je krásný začátek. Ale těsně
před koncem mi při šanci Broše nebylo nejlépe,“ přiznal s úlevou Farda v reakci na střelu sparťanského
útočníka, který se snažil vyrovnat a jen těsně minul odkrytou část Fraňkovy klece.
Teprve poté přidaly Karlovy Vary třetí gól, už do opuštěné branky Pražanů. „Rozhodl jsem se, že všechny hráče sám vyzkouším,
než budeme jednat o případných změnách. A můj cíl? No pochopitelně. Získat
další a další body,“ usmíval se spokojený trenér.
V uplynulých deseti letech prožil na českých i moravských střídačkách diametrálně
odlišné úspěchy či pády. Před rokem byl odvolán v Plzni, mnoho štěstí neudělal
- tak jako předtím ve Slavii - při dvou štacích v Havířově. V této souvislosti
asi navždy zůstane zapsán do dějin extraligy zfalšovaný fax, kterým funkcionáři
Panterů s úspěchem zmařili Fardovo rýsující se angažmá ve Vítkovicích. Při
prvním utkání v Karlových Varech však nové koště dobře metlo, a zametlo se
Spartou!
HB/div
(28.10.03)
Upadla mu hokejka?!
Hokejisté Českých Budějovic
povstali jako bájný Fénix z popela, čili z nejnižšího extraligového dna,
a začínají sbírat důležité body na cestě z propadliště, zavánějícího
hnilobou baráže. Jejich zápas na domácím ledě s Plzní byl překvapivě
krásný, dramatický a oku lahodící. Pravda, trochu ho pokazili skalní fanoušci
obou táborů, častující se na dálku velmi vulgárními urážkami, ale všechno podstatné
se odehrálo na ledě. Zlomový moment přinesla 38. minuta. Za nerozhodného stavu
2:2 se ve vlastním obranném pásmu srazil Aleš Krátoška se spoluhráčem, a puk
klouzal k bočnímu mantinelu, přímo před jednoho z Jihočechů, který
mohl rozehrát nebezpečnou akci. Krátoška, letos na jaře slavící mistrovský
titul se Slavií, hbitě zareagoval a hodil po puku „tomahavk“ – vlastní hůl,
kterou kotouč zasáhl a odrazil do „bezpečí“. Dobře si vědom přestupku proti
pravidlům, zamířil plzeňský útočník na trestnou lavici, její dvířka však
zůstala uzavřena a pořadatel ho na ni vůbec nepustil. Hlavní rozhodčí Bolina
totiž okamžitě zvedl ruce nad hlavu, zkřížil je ve
výmluvném gestu, a nařídil samostatný nájezd. Pro většinu
z 3300 platících diváků určitě velmi nečekaně. „Ano, také nás to hodně překvapilo. Očekával
bych podobný verdikt za situace, kdyby se tak stalo těsně před brankou a ve
vyložené situaci. Ovšem, na druhou stranu bylo dobře, že to Bolina posoudil jak
posoudil a odpískal samostatný nájezd,“ usmíval se
šibalsky Martin Štrba. Byl to on, kdo se připravil k exekuci vyřčeného trestu.
„Na střídačce se trenér
Jaroslav Pouzar ptal, kdo si troufá, a nebo že na něj půjde sám,“ smál se i nadále Štrba.
„Řekl jsem, že to zkusím, a jsem rád, že to dobře dopadlo. Způsob zakončení
jsem si promyslel předem, nic už jsem za jízdy neměnil, a vyšlo mi to.“
Martin Štrba tak získal
Jihočechům vedení 3:2 (a opět předvedl oblíbenou jízdu na hokejce, jejímž
duševním autorem je někdejší bitkař z NHL Dave „Tiger“ Williams), které
hned na začátku třetí třetiny pojistil nádhernou střelou švihem z velké
dálky Petr Sailer. Západočeši sice nesložili zbraně, ale na víc, než na ušmudlanou
korekci „hříšníkem“ Krátoškou už se nezmohli. Dokonce ani na hru bez brankáře.
Nebylo divu, že po zápase neskákali radostí. „Prohráli
jsme si to sami, svými třemi chybami,“ hlesl cestou
z kabiny nový plzeňský kapitán David Pospíšil, když ji jako jeden
z prvních opouštěl. Mnohem později se vyšoural se sklopenou hlavou i Aleš
Krátoška, na něhož čekali novináři, aby se k vrhačskému „kousku“ vyjádřil. „Ne, ne, dnes nemám náladu,“ řekl rezolutně a pokračoval dál k východu. Na dotaz, proč
nechce prozradit, co ho inspirovalo k zákroku, po němž bylo nařízeno trestné
střílení (nájezd), stručně zvolal: „Upadla
mi hokejka!“ Na ta slova někdo
v chodbě před kabinami mužstev zhasnul světlo (!), Krátoška toho využil, a
zmizel ven…
P.S. – Ačkoliv se Bolinovo
rozhodnutí může zdát netradiční, a snad nesprávné, opak je pravdou. Podobným způsobem
už se postupovalo i v minulosti, a dokonce v mnohem důležitějším
utkání a výrazně slavnější soutěži. V play off Stanleyova poháru
v roce 1990, kdy na sebe v úvodním kole narazili obhájci
z Calgary Flames a Gretzkého Los Angeles Kings. Stejná situace, stejné
vyražení puku hozenou hokejkou u bočního mantinelu, a stejný verdikt – samostatný
nájezd. A shodou okolností, rovněž proměněný…
HB/ds
(25.10.03)
Příliš náladové mužstvo
Fanouškům „chemiků“
z Litvínova se ježí vlasy na hlavě hrůzou z toho, co jejich oblíbenci
během jednoho jediného týdne dokázali. Nebo spíš nedokázali? Což o to, začalo
to slibně, deklasováním Bílých tygrů z Liberce poměrem 7:0! O tři dny
později, rovněž na svém ledě, sehrál Chemopetrol mnohem vyrovnanější partii se
Znojmem. I tady sahal po třech bodech. „Vedli
jsme 2:1, měli velkou šanci, kluci už zvedali ruce nad hlavu, v domnění,
že to musí být gól, ale puk se jen odrazil od horní tyčky, následoval rychlý
protiútok a soupeř srovnal na konečných 2:2! Tak už to v hokeji občas bývá,“ posteskl si generální manažer klubu Vladimír Macholda. A to už
zhruba za 20 hodin čekal na Litvínov televizní zápas s karlovarskou
Energií. V lázeňském městě si však příliš pohody neužil. „My jsme hrozně náladové mužstvo, bude
důležité, jak do utkání vstoupíme, když se hned na začátku chytneme, bude to dobré,
když ne…“ svěřil se jeden
z trenérů Pavel Hynek cestou z kabiny na střídačku. A obavy se
naplnily. Kdepak, „Chemici“ porážku z prvního vzájemného duelu 1:6
neoplatili, a prohráli s Energií i podruhé, tentokrát, aniž by vstřelili
jediný gól. „A
přitom šance byly, jen jsme je nedokázali zužitkovat,“ zkonstatoval po prohře 0:3 hlavní kouč František Výborný, a na
mysli měl určitě především situace, v nichž figuroval v hlavní roli
zkušený Ivo Prorok. Ten „promarnil“ dva jasné góly, a navíc se jako celý
kolektiv nedokázal vyrovnat s nastaveným metrem hlavního sudího Rejthara. „Fauly tam také byly, ovšem na obou
stranách, a je už na rozhodčím, jak to posoudí,“ řekl stroze Výborný. To Richard Žemlička projevil v živém TV
vystoupení více odvahy, když prohlásil po druhé třetině, že Karlovy Vary jsou
sice domácí, ale že by Rejthar mohl pískat stejně na obě strany. Když však na
hlavního arbitra zakřičel po jedné sporné situaci dříve zmíněný Prorok „Běž do pr…“ tak hlasitě, že to bylo slyšet na opačném konci haly i pod
střechou, nemohlo následovat nic jiného, než osobní desetiminutový trest za
nesportovní chování. Jediný, kdo měl na střídačce hostů důvod ke krátkému
úsměvu, tak byl vedoucí mužstva Miroslav Rykl. Během zápasu mu totiž zazvonil
mobil, a v něm se ozval sparťanský kouč Hadamczik, aby mu oznámil, že se
na něj právě dívá v televizi a že mu to moc sluší! J
Litvínovská mizérie tím ale
teprve odstartovala. V úterý dohrával Chemopetrol odložené utkání se
Slavií. Doma. A prohrál 7:0! A nešťastník Prorok neproměnil samostatný nájezd,
když mu ještě před tím, než vystřelil, utekl puk z čepel hokejky. Prostě
katastrofa. Dvě prohry za sebou, skóre 0:10? To už je pomalu na odvolání trenérského
trojlístku. Zatím se tak nestalo, ale k první změně došlo prakticky
vzápětí. Nevýrazný obránce Bombic, z jehož tvrdosti měli mít soupeři už
předem obavy, byl uvolněn na Slovensko, a z pražské Slavie přišel vyztužit
nefungující defenzívu slovenský internacionál Ivan Droppa. S největší
pravděpodobností to nebude změna poslední. Kdo v kádru zůstane, a kdo
nikoliv? O tom napoví další výsledky „chemiků“. A především jejich náladovost.
Pokud bude negativní, a povede k dalším porážkám, může dojít až
k ničivému „zemětřesení“ se smlouvami trenérů i hokejistů…
HB/id
(22.10.03)
Z druhé strany plexiskla
Než začala extraliga,
figurovalo jeho jméno mezi brankáři, povolanými na reprezentační sraz a také
k mezinárodnímu turnaji Euro Hockey Tour v Pardubicích. Jenže ho
v nepravý čas skolila častá nepřítelkyně – vysoká horečka. A nakonec se
neobjevil ani v žádném z následujících deseti utkání karlovarské
Energie. Lázeňská „jednička“ Petr Franěk se zotavoval ze zranění a pouze sledoval
zpoza tvrzeného skla, jak si počínají jeho náhradníci – Pejchar či Jarina. „Bylo to nepříjemné, stát za tím plexisklem
a bezmocně se dívat na kluky, zejména ve chvíli, kdy se nedařilo, a nemít
možnost jim pomoci,“ posteskl si při krátké
vzpomínce na období „nečinnosti“ po prvním startu, v utkání na domácím
ledě proti Znojemským orlům. A že to byl start hodně ostrý! Po dvě třetiny bylo
domácí mužstvo mírně na koni, a také vedlo 2:0. Když ale jinak skvělý Franěk
v úvodu závěrečné dvacetiminutovky kapituloval po sólovém nájezdu Milana
Procházky, zhroutila se herní disciplína karlovarských hokejistů jako domeček
z karet. Znojmo se zase prezentovalo přímo drtivým náporem, ale vytoužený
bod neodvezlo. Proti byl především osmadvacetiletý gólman Petr Franěk, když mj.
zlikvidoval další nájezd Pláška a především, samostatný nájezd (trestné
střílení) Pardavého, správně nařízené za Bauerovo zalehnutí puku
v brankovišti.
„Trošku mám přehled o tom, jak Pardavý
podobné nájezdy zakončuje, ale popravdě řečeno, na takové znalosti se nelze
plně spolehnout. Proto jsem čekal do poslední chvíle, a vyšlo mi to. Proti
Pláškovi jsem hodně povyjel a tušil jsem, že to pošle na lapačku. A měl jsem
správný odhad. Jen s Procházkou to dopadlo obráceně. Možná proto, že mu
v poslední chvíli sjel kotouč z čepele a on vlastně vystřelil trochu
jinak, než plánoval a já předpokládal. Ale nevadí. Jsem rád, že jsme nakonec
vyhráli, a že mi kluci při mé letošní extraligové premiéře hodně pomohli. Mně
osobně je to jedno, zda se jedná o vítězství s nulou nebo bez, rozhodující
jsou tři body,“ prohlásil spokojený hrdina
zápasu, který pokryl 41 ze 42 střel Znojma! „Něco
takového se mi líbí. Já mám moc rád, a myslím, že nejsem mezi brankáři
s tímto názorem osamocen, když na mne jde v utkání co nejvyšší počet
střel, jsem správně zahřátý a lépe se mi chytá. Naopak neštěstím jsou zápasy,
kdy vedete nebo prohráváte o čtyři branky, nic moc se neděje, a pak si snadno
přivodíte zranění, tak jako se to stalo mně.“
A ještě jeden dovětek
mladistvě vyhlížejícího brankáře karlovarské Energie, který však již
v roce 1996 figuroval u národního týmu jako třetí brankář, a byl tedy u
toho, kdy výběr ČR získal ve Vídni zlaté medaile. „Pochopitelně, po tak dlouhé pauze chytat
nebylo jednoduché. Bylo to přímo vyčerpávající! Ale když se vyhraje, na únavu
zapomenete. A já se na zápas moc těšil. Zpočátku jsem byl malinko nervózní, ale
prvním zákrokem to ze mne spadlo.“ A
karlovarskému managementu určitě spadl kámen ze srdce. Jejich výrazná opora
z loňské sezóny, brankář Petr Franěk, se vrátil do hry. A vrátil se ve
famózní formě!
HB/ds
(11.10.03)
Liberecké hříchy a tragédie
Hokejový tým, který sídlí jen
pár stovek metrů vzdušnou čarou od magického vrcholku Ještědu, sice pobývá
v nejvyšší soutěži jen něco málo přes rok, ale zatím si získal jen a jen
sympatie. Vůbec není na škodu, že má hodně velké ambice. Nejen výsledkové
(letos prý semifinále play off?), ale i reprezentativní. Postřehli jste,
s jakou chutí se pustil i přes dost značný odpor některých starousedlíků
do výstavby nové víceúčelové arény za desítky milionů korun?
Také vstup do druhé sezóny měli Bílí tygři obstojný. Ve druhém kole
totiž získali na vlastním ledě skalp úřadujícího mistra ze Slavie. Ze tří
hráčů, o nichž se v uplynulých dnech hovořilo a hovoří, však zasáhl do hry
jen jeden. Brankář Oldřich Svoboda, který měl těsně před startem nového
ligového ročníku problémy s nepředpisovou výstrojí. Konkrétně -
s vyrážečkou, co byla o centimetr širší, než povolují pravidla. Obránce
Jaroslav Nedvěd, syn druhého libereckého trenéra, a po dlouhá léta
neodmyslitelná opora pražské Sparty, se premiéry před novým „vlastním“
publikem, navíc televizní, nedočkal. O den dříve v Porubě, kde dočasně
působí hokejisté Vítkovic, se totiž tak rozzlobil na hlavního rozhodčího Kolíska,
že posbíral na české poměry naprosto neuvěřitelný počet 47 trestných minut!!!
Za jedno vyloučení na dvě minuty, za druhé „krvavé“ na 5 minut a do
konce utkání, a pak ještě osobní trest za pokus o inzultaci hlavního arbitra. 2
+ 5 + 20 + 20 rovná se 47! „Moje první vyloučení bylo zcela vymyšlené. Ven
měl jít Tomášek. Snad deset vteřin mi držel hokejku a přesto jsem to byl já,
kdo šel ven, protože jsem se ho snažil odstrčit a hůl vytrhnout. Během
přesilovky pak daly Vítkovice gól. To mě vytočilo, a tak jsem ho při dalším střídaní
přetáhl,“
řekl v jednom z rozhovorů Nedvěd, když popisoval sled událostí,
vrcholící zmíněným ohnáním se hole po Kolískovi. I když dostal automatický zákaz startu na další utkání, ve Svijanské hale
nechyběl a postával na kraji střídačky, aby si vychutnal atmosféru dramatické
bitvy co nejlépe.
Tím libereckým hokejistou,
který nebyl ani na ledě, ani nezašel o přestávce do šatny, byl Pavel Kábrt.
Čtyřiadvacetiletý útočník, jehož kariéra začala v Pardubicích pod
ochrannými křídly tehdy začínajícího trenéra Miloše Říhy, se na poslední roky
opakovaně upisoval Liberci. Letošní sezónu však ze zdravotních důvodů nezahájil
a žádný další zápas už nikdy neodehraje. V blíže neznámém okamžiku, mezi pondělním
večerem a úterkem ráno, se totiž oběsil v lese a – pokud další vyšetřování
nepřinese zásadní a zatím málo předpokládaný obrat – zcela dobrovolně ukončil
svůj mladý život. Dobrovolně - a pro celou veřejnost zcela nepochopitelně.
Zařizoval si totiž nový byt. S malou dcerkou a těhotnou manželkou! A
najednou konec! Spekuluje se o záhadné zhoubné nemoci, ale důkazy žádné. Zatím
zcela jiný případ, než v případě bývalého hokejového rozhodčího Jiřího Baleje.
I on před třemi lety spáchal sebevraždu, ovšem skokem pod vlak nedaleko od
Kladna, když ho o den dříve obvinila policie z velkých pojišťovacích
podvodů.
Ať už Pavla Kábrta přimělo
k zlomovému rozhodnutí cokoliv, život mu teď nikdo a nic nevrátí.
V Liberci i Pardubicích uctí během pátečního kola jeho památku minutou
ticha, vstupné ze zápasu pod Ještědem má být věnováno nešťastné Kábrtově
manželce. Jeden hokejový příběh tak definitivně a smutně skončil. Teď už zbývá
jen držet palce Bílým tygrům, aby se z tvrdé rány, které odložila i jejich
zápas na znojemském ledě, hodně rychle otřepali. Nedvědův úlet či Svobodova
nepozornost jsou proti tomu naprosto malicherným zpestřením právě se
rozbíhající sezóny…
HB/jch
(17.9.03)
Odpovědnost na všechna bedra
Nakonec to na jaře
dopadlo s Vítkovicemi lépe, než se zdálo po úvodních zhruba deseti zápasech.
Ostravský tým sice prohrál ve čtvrtfinále s Třincem, a zdaleka nezopakoval
předloňskou sezónu, kdy si to rozdal až ve finále se Spartou. Jenže
v úvodních duelech nového ročníku po neúspěšné bitvě o mistrovské zlato
šel od porážky k porážce, a nebýt famózních výkonů brankáře Trvaje a
elitní první řady v čele s Davidem Moravcem, jimž se podařilo
nastartovat obrat k lepším zítřkům, mohlo být ještě mnohem hůře. „A přitom vstup
do sezóny je nesmírně důležitý, hodně dokáže ovlivnit psychiku celého mužstva,“
zdůrazňuje Ivan Padělek. Útočník, který se velkou mírou podílel na tom, že
tentokrát jsou Vítkovice po dvou zápasech i nadále bez ztráty kytičky. „Možná nám paradoxně
pomohlo vyhnanství v Porubě, kde budeme hrát v čase rekonstrukce
ostravského Paláce kultury a sportu, rekonstruovaného před blížícím se světovým
šampionátem. Ve zmíněném exilu jsme totiž v 1. kole nastoupili před mnohem
bouřlivějšími ochozy, které nás vybičovali k vítězství. A v Českých
Budějovicích jsme se zase mohli opřít o Jirku Trvaje. Je to skvělý pocit, mít
za zády někoho, kdo nás podrží,“ pochvaluje si hokejista, jehož kariéra
začala v dresu jihlavské Dukly.
Na jihu Čech otevřel
i uzavřel účet zápasu, v němž hosté ze severu Moravy dosáhli tříbodového
zisku a výsledku 4:1. „Po skvělých přihrávkách od našich zadáků jsem se vždy dostal
krok za soupeřovy beky, a i když se mne snažili ze všech sil a za použití všech
prostředků zastavit, dokázal jsem se natlačit až před Hudáčka a i
s nezbytnou dávkou štěstí skórovat. Ale musím zdůraznit, že to byl mnohem
těžší zápas, než se mohlo zdát. Nebyl pohledný, ale těžký, pravá hokejová
dřina, a výsledek se mohl v závěru druhé třetiny zvrátit na druhou
stranu,“ svěřil se Ivan Padělek, vedle něhož nastupovaly dvě nové
posily. Petrové Míka a Vala. Sám autor dvou důležitých branek přiznává, že
s odchodem Davida Moravce na angažmá do Ruska, bude tíha zodpovědnosti
ležet na větším počtu hráčů, a povinnost střílet góly i na dalších útočných
formacích - včetně té jeho – než jen na triu Kaděra, Krayzel, Burger. „Řada hráčů
odešla, síla v kádru se přerozdělila. Každý z nás teď musí něčím
přispět, abychom dokázali i nadále vítězit.“
Mimochodem – hned ve 2. kole si Vítkovice prodloužily úspěšnou bilanci se soupeřem z Jihu Čech. Už čtvrtou sezónu po sobě totiž dokázali na ledě v Českých Budějovicích minimálně jednou zvítězit…
HB/id (15.9.03)