Nesrovnali si to v hlavě…
První čtvrtfinále mezi Pardubicemi a Slavií nebylo na ledě zdaleka tak
emotivní, jak někdo předpokládal. Žádné zákeřné zákroky, žádné pěstní potyčky.
Nervozity na straně domácího týmu se nakumulovalo ale až až. Vedení klubu požadovalo
po svých svěřencích tak vysoké soustředění, že jim zakázalo mluvit
s médii, i s televizí, před začátkem zápasu! Do hlediště umístilo
špióny s vysílačkami, pověřené sledováním jemných nuancí hry obou týmů, na
lavičce Východočechů tyto zprávy přijímal přes sluchátka internacionál Jiří
Šejba (který zase „špiónoval“ už dopoledne na tréninku Pražanů). Po utkání zase
měli pardubičtí hokejisté zapomenout na rodiny, opustit město, a vydat se na
„bázi“, tzv. tréninkový kemp, který kdysi vymyslel sovětský hokejový diktátor
Viktor Tichonov. Nic nepomohlo. Pardubice sice vedly po 40 minutách 2:1, pak se
ale dopustily hrubých individuálních chyb a prohrály 2:4. Definitivní ruku na
„pojistku“ porážky položil reprezentační obránce Michal Sýkora, když v 50.
minutě, během pardubické přesilovky, riskantně přihrával napříč vlastním
obranným pásmem. Jeho nepřesný pas zachytil Míka a Beránek už snadno překonal
Salfického.
Dost možná, že se
urostlý zadák nechal rozptýlit zbytečnou hádkou s kameramanem České
televize v průběhu druhé třetiny. Do které se pustil výhradně
z vlastní „iniciativy“. Aniž by byl opravdu obtěžován, neustále mu znemožňoval
jeho práci (tj. snímat detaily z pardubické střídačky). Házel ručník přes
objektiv kamery, pak před ním šermoval hokejkou a silnými slovy ho posílal
„pryč“. Takové chování bylo jednak zcela nepochopitelné, neadekvátní, a rovněž
nekorespondovalo s tvrzením různých odborníků, kteří o Michalu Sýkorovi
pravidelně prohlašují, že je to hráč, který má všechno „srovnáno v hlavě“.
Aniž by musel být nestranný pozorovatel škarohlídem, lze prohlásit, že za
takové chování si Sýkora hrubku, potrestanou gólem, zasloužil…
HB/jch
(11.3.02)
Zbytečná osobní válka
Utkání 52. kola mezi Kladnem a Litvínovem o „baráž“ bylo hodně emotivní.
Přítomnost dvou hlavních rozhodčích však otupila vážnější konflikty na ledě,
desítky policistů v bílých přilbách (v doprovodu nekompromisních kolegů o
čtyřech tlapách…) zase umravnily fanoušky (exhibici jednoho kladenského, notně
opilého, na místech k sezení ukončila policejní jednotka už po šesti
minutách), a tak největší emoce zaplály na střídačkách. Naštěstí zcela
odděleně. Každá strana si prožila zápas po svém. A když bylo dobojováno, také
si ho samostatně vychutnala. V kladenské části zavládlo hrobové ticho a
nikomu nebylo dvakrát do řeči. Jaromír Šindel se po návratu z tiskové
konference dlouhé minuty vzpamatovával ze zklamání ve svém trenérském
„kumbálku“, hráči se jako myšky trousili k domovům, naopak v kabině
Litvínova bylo hlučno a veselo. Dokonce došlo i na šampaňské, jako by se vyhrál
titul! Takovou měli Severočeši radost…
Jako by všechno
špatné a zlé bylo v okamžiku zapomenuto. Ano, mužstvo opustila řada
skvělých hráčů a opor. Reichel, Rosol, Pilař, Piroš – a také Orct
s Kyselou. Bohužel, pro některé funkcionáře Litvínova se souboj o únik
z baráže zúžil z reálného měření sil mezi Kladnem a Litvínovem, na
osobní bitvu mezi Litvínovem a dvojicí Orct-Kysela! To pro přetrvávající
odlišné názory na jejich odchod ze severu Čech a současný stav litvínovského
hokeje. V kabině tak padala na adresu odchovanců, nyní ve službách Kladna,
velmi silná a pohrdavá slova. Řeč hokejistů stejně jako řady jiných vrcholových
sportovců bývá jadrná, to ano. A její zveřejnění by určitě nebylo možné na televizních
obrazovkách před 22 hodinou. Ale tato „osobní válka“ působila naprosto
nedůstojně. Jakoby vedení klubu v čele s generální manažerem
Vladimírem Macholdou zapomnělo…
Zapomnělo na
tahanice o nových smlouvách, které stály v pozadí odchodu právě dvojice
Orct-Kysela, ale i dalších posil, schopných alespoň částečně nahradit Reichela
a spol. Nebo na nevydařené nákupy hráčů, jejichž forma ani zdaleka nestačila na
úroveň české extraligy. Kam se třeba poděl „střelec“ David Bruk, jehož angažovalo
vedení klubu koncem minulého roku? O kom asi mluvil s despektem nový
trenér Beránek? Nepamatujete? Po prvních zápasech na střídačce Litvínova se
zlobil, že v mužstvu je řada hráčů bez patřičné výkonnosti a touhy bojovat
za klub a jeho příslušnost k extralize. Dlouho na zkušené hokejisty
(Proroka, Martince nebo Filipa) nebyly peníze. Na konci sezóny už ano (?). A co
teprve kauza David Hruška a bankovky zcizené z klubové pokladničky!? Nejdříve
manažer Macholda, jemuž fanoušci „chemiků“ nemohli přijít za trest na jméno,
tvrdil, že šlo o zcela „čistý“ a náramně výhodný obchod s Havířovem. O
obchod, při němž se Litvínov zbavil nejlepšího střelce extraligy! Pak se
mluvilo o prohřešku vůči zásadám v mužstvu. A teď? V zákulisí se
mluví o tom, že finanční obnos, pohřešovaný v hráčském trezoru, má na
svědomí úplně jiný hokejista, který ani nepatřil do základního kádru!
Jenže vítězstvím na
Kladně 2:1, které „chemikům“ v hodině dvanácté zachránilo účast
v extralize i pro příští sezónu, jako by všechno „máslo na hlavě“
z litvínovského managementu odstranilo ve zlomku sekundy. Hráči měli
radost, proč ne? Ale výsměch nejvyšších funkcionářů, adresovaný Kyselovi
s Orctem, působil – nenapadá nás jiné slovo – TRAPNĚ…
HB/div (7.3.02)
Pardubická „amerikanizace“
a tradiční ukřivděnost
O tom, kde stojí právě dnes nejhezčí hokejová hala v Čechách a na
Moravě, nemůže být vedena žádna diskuse. Je to zcela jasné –
v Pardubicích!!! Na zrekonstruovaném zimním stadiónu (v mnoha
ohledech si lidé z vedení klubu vzali při projektování i představách, jak
to bude v zákulisí fungovat, příklad ze zámořských arén) se také hraje možná nejpohlednější a nejútočnější extraligový hokej.
Vždyť trenéři Paleček s Hemským mají k dispozici celou plejádu
vytříbených techniků a uznávaných osobností. Blažka, Kudrnu, Lubinu, Janeckého,
Petra a Michala Sýkoru či mladého Rolínka. Hala opravdu září novotou. Ledová
plocha je co chvíli bičována sprškou laserových paprsků a světel, váš sluch
zase přívalem nadlimitních decibelů z reklamních spotů. Je to jako ve
velkém divadle. Nebo cirkuse? Ale i tady lze najít vady na kráse…
Spatřil by je každý nestranný
divák například při šlágru 47. kola mezi druhými „Pojišťováky“ a vedoucí Spartou.
Do ochozů se namačkalo 9300 fanoušků a pokladník mohl spokojeně oznámit –
VYPRODÁNO. Spokojeni byli určitě i provozovatelé velkého záchytného parkoviště,
na němž se vybíralo 40 korun za osobní vozidlo. Před utkáním? Pořadatelé přísně
střežili, kudy a kam lze parkovací plochou projet. Precizní dohled však se
závěrečnou sirénou zcela vymizel. Jeden jediný výjezd (!) na vedlejší cestu, po
které ovšem jezdila i jiná auta, a další přesun na hlavní silnici, totiž nikdo
neřídil. Řidiči se tlačili do výjezdových uliček jeden přes druhého, zcela je zatarasili
a na dlouhou dobu znehybnili. Také policie na křižovatce si dala s příchodem na
čas, a tak od okamžiku, kdy jste nastartovali vůz a propracovali se s ním
přes zhruba 250 nejkritičtějších metrů, mohlo uběhnout i 30 minut. Že by také
v Americe měli dopravní infrastrukturu kolem parkovišť na tak mizerné
úrovni? Možná, že se časem „návrháři“ chytnou za nos, a natáhnou asfaltový
koberec ještě k dalšímu výjezdu. Jinak čeká na všechny motorizované
fanoušky opakující se martýrium…
A ještě jedna poznámka, kterou „Pardubičáci“ asi neradi vyslechnou,
ale nad níž by se měli zamyslet. Jejich útočný technický hokej ve vysokém
nasazení je vskutku lahůdkou. Bohužel, hráči, v jejichž klubovém znaku je
koňská hlava, si tu svoji vlastní hlavu neumí udržet v patřičném klidu a
až příliš často se nechají „vytočit“. Někdy to je snad otázka taktiky, protože
reakce zaplněných ochozů je okamžitá, a v takovém „dusnu“ se soupeři
nedýchá nejlépe a obdobně i rozhodčí cítí nezanedbatelný „tlak“ v zádech.
Běda, když ale sudí nepotrestá každý pád pardubického hokejisty (a kolik z nich
je přifilmovaných)! To pak bouří tribuny hněvem a hráči ztrácí koncentraci. Jenže
vlastní nedisciplinovanost připravila Pardubice o vítězství, třeba právě nad
Spartou. Za stavu 5:5 a těsně před koncem normální hrací doby dostali
Východočeši možnost hrát v početní převaze, ale zbytečným faulem se o ni
prakticky okamžitě připravili. Za napálení kotouče po odpískání si navíc Blažek
vykoledoval osobní desetiminutový trest, a trenéři se s jeho službami
mohli rozloučit i v nastaveném čase. Že by tu sehrál roli pocit křivdy?
Objektivní divák na výkonu rozhodčího Boliny tentokrát neshledal zásadních
prohřešků. To, co odpískal na straně jedné, potrestal později i na straně
opačné, a naopak. Co odpustil Spartě, to odpustil Pardubicím. Mimochodem – například
Mikeskovo zcela nesportovní a velmi nebezpečné zaháknutí brusle sparťanského
brankáře Břízy při průjezdu kolem jeho brankoviště a ve chvíli, kdy to
protivník nečekal. Bříza mohl utrpět zranění a v nejhorším případě i
předčasně ukončit sezónu. Nestačilo snad hráčům z města perníku, že se
v letošním extraligovém ročníku už postarali (sotva lze říct že „náhodně“)
o dvě nejhorší poranění soupeře? Slávistického kapitána Beránka a českobudějovického
útočníka Mrázka? Přesto si před prodloužením zápasu se Spartou veterán Janecký
neodpustil do kamery místního televizního okruhu (přenášeného i na světelnou
tabuli) snadno čitelnou „pantomimu“, že rozhodčí Bolina je „čů…!“
Pokud chtějí Východočeši získat letos titul (mužstvo na to mají), měli by se začít ovládat. Obdobná ukřivděnost, často falešná, je před rokem stála čtvrtfinále s Vítkovicemi…
HB/div
(8.2.02)
Profesionalita podruhé…
(aneb případ Josefa Beránka)
Karlovarská Becherovku je i
letos bez chuti. Pochopitelně té hokejové. Fanoušci z lázeňského města
stále marně touží po play off, jejich mužstvo figuruje až na 13. místě, a tak
se před pár dny sešli se zástupci hráčů a trenérů, aby si vyjasnili
nelichotivou situaci. Trenér Radim Rulík na této schůzce pronesl „kouzelnou“
větu: „Je mi líto, že jsme vám,
karlovarským divákům, nenabídli více lepších představení. Vy platíte vstupné,
vy na hokej chodíte, vy chcete vidět, jak tam ti hráči padají na hubu!“
Jedním z mála vydařených
„představení“ byl ale hned zápas, který následoval po tomto neobvyklém mítinku,
v pátek 7. prosince. V rámci 30. kola extraligy porazily Karlovy Vary
už potřetí v této sezóně výrazně ambicióznější pražskou Slavii, tentokrát
4:2. Hosté nesli porážku velmi, opravdu velmi těžce. Především…
Ale dovolte nejdříve malou odbočku. Jistý důležitý sponzor extraligy, play off i reprezentace, nechal v rámci reklamní kampaně vyrobit stovky igelitových tašek, na nichž je vyobrazena jedna z našich předních osobností. Zkušený útočník, který zdědil hokejovou krev po otci, vyrůstal v Litvínově, získal titul se Vsetínem, olympijské zlato v Naganu, prošel několika kluby NHL, a nyní dostal důvěru být vůdčí osobností ve Slavii. Řeč je o Josefu Beránkovi (mladším). O tom, jakými herními i morálními kvalitami by se měl vyznačovat kapitán mužstva jsme hovořili v předchozím příspěvku této rubriky. Zapomněli jsme se zmínit ještě o další důležité vlastnosti – kapitán má být i mluvčím kolektivu, který prostřednictvím zástupců novin a televize odpovídá na otázky celé sportovní veřejnosti. Bohužel, Josef Beránek, jehož zranění vyřadilo na dva měsíce ze hry, se k médiím, a tím pádem i ke všem fanouškům, otočil zády. Bez rozumného odůvodnění.
Nezachoval se jako sportovec,
který umí rány rozdávat, ale také přijímat. Těžko obstojí zdůvodnění, že neměl
„náladu“, protože špatně se hojící ruka stále bolí. Nejen v Karlových
Varech, kde Slavia prohrála, ale i o dva dny později v Edenu, po vítězství
nad Českými Budějovicemi, k němuž osobně přispěl gólem a asistencí,
opustil slávistický kapitán ledovou plochu ihned se závěrečnou sirénou. Ani
jednou si nepotřásl rukou se soupeři, ani jednou nesplnil svoji kapitánskou
povinnost a nerozloučil se s trojicí rozhodčích.
V Karlových Varech na
sebe nechal čekat štáb České televize i trojici místních píšících novinářů 25 minut,
aby pak pouze prošel kolem a se slovy „Nemám
náladu…“ zamířil do autobusu.
V neděli na něj hlouček žurnalistů opět čekal dlouhé minuty marně. „Leduje si tu bolavou ruku,“ tvrdili svorně masér s kustodem, jimž se Beránka nepodařilo
vytáhnout z kabiny do „press zóny“. S přibývajícím časem docházela
trpělivost méně otrlým zástupcům sdělovacích prostředků, a postupně opouštěli
vršovickou halu s rozpačitým výrazem ve tváři. Zhruba po 25 minutách byl
vyzván k tomu, aby Beránka přivedl před novináře, trenér a zároveň
generální manažer slávistického klubu, Vladimír Růžička. „Pan Beránek je ve sprše. Až se umyje,
přijde,“ prohlásil Růžička rezolutně
po krátké návštěvě prostoru, který střeží nápis „Vstup povolen jen hráčům a trenérům HC Slavia Praha“. Jenže čas
běžel dál! Po 40 minutách byl zapojen do akce i obchodní manažer, Ladislav
Blažek. Růžička opět předstupuje před torzo novinářů a hlásá: „Za pět minut je tady!“ Jen krátce poté je skrz pootevřené dveře do slávistického
zákulisí vidět „neuvěřitelná scénka“: na konci táhlé chodby křičí rozzuřený
Růžička blíže nespecifikovaným způsobem na ve vedlejší místnosti „schovaného“
Beránka, jemuž se očividně stále nechce podřídit se nejen žádosti novinářů, ale
ani příkazu trenéra a manažera! Mimochodem – ve smlouvě mezi agenturou BPA,
která marketinkově obhospodařuje naši extraligu, a Českou televizí, je uzavřena
dohoda, že hráči musí být reportérům ČT po utkání
k dispozici. Beránek se ale nechová jako „beránek“, ale jako tvrdohlavý
„beran“! Před poslední dva píšící novináře a štáb ČT přichází až hodinu po
utkání! Na naprosto „nezávadné otázky“ na téma, jak se těšil zpátky na led, jak
se to má s jeho zraněním, jak se udržoval ve fyzické kondici a zda nemá
strach, že přišel o nominaci na olympiádu, odpovídá z trucu - úsečně
jedním, dvěma slovy…
Nemá cenu rozebírat, jaké
důvody měl nebo má Josef Beránek k tomu, aby se tak násilně nechal
přemlouvat k rozhovoru. Na jeho výpověď totiž nebyla zvědava jen ona
trojice statečných čekatelů, ale především - celá sportovní veřejnost
v České republice (tady se nabízí
příměr ke slovům karlovarského trenéra Rulíka – oni na hokej chodí, platí za
něj, a vlastně stojí v pozadí toho, že je důvod k tomu hokej
sponzorovat a nechat hráče vydělat velmi slušné peníze). Nezbývá se než zeptat?
Mohl by si něco takového dovolit v NHL, kde po řadu let hrál? Nemohl!
V zámoří musí být každý oslovený hráč médiím k dispozici do 20 minut
po utkání. Je takové chování hodné olympijského vítěze? Těžko. A měl by se tak
chovat kapitán jakéhokoliv mužstva? Neměl. Pokud se ve Slavii rozhodli vsadit
na Josefa Beránka jako na vůdčí osobnost, je to jejich věc a svaté právo.
Zároveň by se ale měli zamyslet, zda by s ohledem na všechny výše uvedené
prohřešky neměl zastávat funkci slávistického kapitána někdo jiný. Ten, kdo
bude komunikovat s médii (a tím pádem s veřejností), a kdo bude umět
za každých okolností podat ruku soupeři i rozhodčímu!!!
HB/id
(10.12.01)
Kapitáne Richarde,
kam
s tou lodí
(profesionalitou)?
Hokej je sport jako
každý jiný. Jde v něm nejen o body, ale také o peníze. Emoce jsou proto
náležitě zjitřené a chytlavější povahy s nimi čas od času mívají problémy.
Hokejistu dokáže rozhodit výrok rozhodčího. Tvrdý zákrok soupeře. Vulgární
výkřik z tribun na jeho adresu anebo nedůvěra trenérů. Od toho, aby své
kolegy na ledě správně usměrnil, a navíc se dokázal s krizovými momenty
vypořádat pokud možno co nejlépe, je v každé mužstvu kapitán. Jeho volba
by měla být vyústěním všech herních i morálních kvalit. Mělo by se jednat nejen
o vůdčí osobnost, schopnou vyburcovat střídačku ve chvílích nejtěžší krize, ale
také povznést se nad případné neúspěchy. Dvě velké osobnosti české extraligy to
v uplynulých dnech a týdnech nedokázaly.
Richard Žemlička byl těsně před reprezentační přestávkou znechucen rozhodnutím sparťanských trenérů. Sýkora s Hynkem ho ve středočeském derby na Kladně společně s Jaroslavem Hlinkou nechali celou poslední třetinu z aktuálních výkonnostních důvodů na střídačce. Žemlička se po závěrečné siréně sebral a zamířil do šatny, aniž by šel podat ruku trojici rozhodčích nebo protihráčům. Obdobný neprofesionální přístup prokázal i další zvučný kapitán a shodou okolností Žemličkův jmenovec Richard, který šéfuje třineckým Ocelářům. Richarda Krále, stejně jako brankáře Lakosila, zase vyvedl z rovnováhy nečekaný obrat v utkání pod střechou pražské Paegas arény. Třinec vedl nad Spartou minutu před koncem první třetiny 2:0. V průběhu té druhé ještě 3:2, ale nakonec si odvezl na sever Moravy porážku 8:4! S poslední sekundou odchvátali Král s Lakosilem spěšně pod sprchy, tradiční sportovní gesto, přátelský stisk rukou, opomněl třinecký virtuos jak v souvislosti s kapitánskou povinností u rozhodčích, tak při gratulaci lepšímu soupeři.
Král i Žemlička nejsou zdaleka jedinými hráči, kteří v letošní sezóně dali jasně najevo, že určitý druh „křivdy“ nepřenesli přes srdce, a kteří si vysloužili naše napomenutí. S podobnými případy profesionální „neúcty“ se setkáváme prakticky v každém druhém extraligovém utkání. U kapitánů, kteří mají jít příkladem, však takový prohřešek proti fair play mrzí dvojnásobně…
HB/div (21.11.01)
Někdo spadl z
„Hrušky“?
V Litvínově se blýská.
Těžko říct, zda na lepší časy. Mužstvo, které v uplynulých sezónách
patřilo mezi elitu a pravidelné účastníky bojů v play off, se potácí ve
spodních patrech tabulky, pomalu ztrácí kontakt s elitní osmičkou a hledá
cestu z krize. Nová dvojice trenérů Vladimír Kýhos – Viktor Lukeš se
musela na startu sezóny obejít bez husté plejády někdejších velkých hvězd – do
NHL, jiných tuzemských či evropských klubů odešli – Reichel, Pilař, Piroš,
Nikolov, Kysela a Orct. S aktivní kariérou skončil Rosol, vedení klubu
neprojevilo zájem o další služby Černoška, Suchého, Tomáše Martince a Žáka. Už
v průběhu nového extraligového ročníku zamířili do Karlových Varů útočníci
Bednařík a Balász, ale tím výčet změn zdaleka neskončil. Velký kolotoč se
rozpoutal i v uplynulém týdnu. Práva nosit černožlutý dres byl zbaven
obránce Hranáč. Z Havířova přišel útočník Zdráhal, z Třince tvrdý
zadák Kuntoš, a největší „bomba“ vybuchla o víkendu, kdy si v rámci
hostování do konce sezóny vyměnili klubové dresy v tu chvíli havířovský
Martin Rousek a David Hruška.
V táboře litvínovských
fanoušků zavládlo rozčarování a v jejich myšlenkách se šířil názor, že
tady asi někdo – hodně decentně a lidově řečeno - spadnul z hrušky! Martin
Rousek sice prožil na severu Čech čtyři dobré sezóny, ale letos na podzim je
z formy a to byl důvod rozhodnutí jeho předsezónního zaměstnavatele,
pražské Slavie, proč ho vyměnit do Havířova. Naopak, David Hruška se ukazoval
bílou vránou mezi slepými střelci „chemiků“ a byl nejproduktivnějším hráčem
klubu. Vyměnit kanonýra v plné formě a v perspektivním hokejovém věku (24
let) za trápícího se veterána (31 let)? To postrádá bez výstižného zdůvodnění
jakoukoliv logiku. Však také prvních pět minut a poté průběžně během celého
utkání 23. kola proti Vsetínu skandovalo prořídlé litvínovské publikum nelichotivá
slova vůči generálnímu manažerovi Vladimíru Macholdovi, z nichž to
nejslušnější bylo „Macholda ven!“
V tradičně pestrém a
kvalitním litvínovském programu zvaném Brejk se objevil pouze malý odstaveček,
týkající se nečekané změny, hovořící v tom duchu, že tak produktivního
hráče by se vedení klubu určitě nezbavilo, kdyby k tomu nemělo pádné
důvody. Ale o jaké důvody se jedná, se nikdo nedozvěděl! „Když jsme hráli v pátek proti
Panterům, požádali nás lidé z vedení havířovského klubu, zda bychom jim
neuvolnili Davida Hrušku. Nabízeli nám některé hráče výměnou, a po poradě
s trenéry jsem se rozhodl, proč tuto výměnu do konce sezóny nezkusit,“ nabídl hodně kostrbaté vysvětlení Vladimír Macholda. „Když jsem Davida o změně informoval,
zároveň jsem ho upozornil, že na něj v Litvínově čekáme 2. května příštího
roku, v den zahájení letní přípravy,“ prohlásil
Macholda v reakci na skutečnost, že má Hruška smlouvu s Chemopetrolem
ještě na další ligový ročník. „Nehledejte
v tom žádné zákulisní machinace. Prostě jsem se ztotožnil s názorem
trenérů, že mužstvu schází zkušený hráč, který ty mladé usměrní. Nevylučuji, že
dojde ještě i k dalším změnám…“
Tím zkušeným
spasitelem má být Martin Rousek. „Byl jsem z toho nesmírně překvapen, že se budu
stěhovat do Litvínova právě za Davida,“ nechal se slyšet Rousek,
který připustil, že s ohledem na rodinu přivítal návrat ze vzdálené Moravy
do Čech, navíc do mužstva, kde už dříve s úspěchem působil. „Doufám, že
navážu na svá severočeská vystoupení z minulosti, ale zatím je to se mnou
špatné. Snažím se, ale nedaří se mi a hodně se trápím. A Hruška? To je útočník,
který umí dávat góly. Mám pocit, že právě v utkání se Vsetínem mužstvo
jeho střelecké schopnosti postrádalo…“
Kauza „Hruška“ tak zdaleka nekončí. Zdůvodnění litvínovského generálního manažera nezní příliš přesvědčivě, i proto, že se o Hruškovi už v časech jeho vsetínského angažmá hovořilo jako o „problémovém“ hráči. Co bylo ale nejpřekvapivější? Jméno Davida Hrušky se objevilo na soupisce Havířova, kterou dostali novináři do rukou těsně před utkáním Panterů v Českých Budějovicích. Hruška měl nastoupit na led s číslem 44 – ale místo toho sledoval zápas v Litvínově (údajně s ohledem na blíže nespecifikované zranění)! Havířovští trenéři se k absenci nové posily odmítli vyjádřit. Jejich manažer Čech měl vypnutý mobilní telefon. Někteří lidé z vedení Chemopetrolu naznačili, že pravé důvody Hruškova odchodu nemohou být zveřejněny, aby mu před nástupem do nového týmu „neuškodily“ (?). Další se oháněli podpisem na pracovní smlouvě, podle které se k podobným situacím nesmí vyslovit. Vyjádřit se ale odmítl i sám David Hruška. A manažer Macholda? Svým zdůvodněním nikoho nepřesvědčil…
HB/div
(19.11.01)
P.S.: Zákulisí senzačního „trejdu“ poodkryly následné články
v novinách i řeči, které se vedly na stadionech. Stručně zrekapitulováno -
z pokladny v litvínovské šatně se ztratily peníze. Hruška je náruživý
hráč na automatech. Měl problémy s disciplínou už ve Vsetíně, i tam se
ztrácely v kabině cenné věci…
Koho zajímá sekretářka?
Pražská Sparta je dnes asi nejlépe finančně zajištěný hokejový klub
u nás. Stále má největší halu, kádr nabitý zvučnými jmény, ale na druhou
stranu, s největší pravděpodobností má i nejhorší program! Před rokem se musel
divák spokojit s černobílým miničasopisem, který někdy platil nejen na
dva, ba dokonce na tři různá utkání. Kdo by chtěl číst ale tolikrát po sobě
jedno a to samé? Letos přišla Sparta s inovací – program je sice stále
zdarma, a tentokrát dokonce barevný, ale jedná se o pouhé čtyři strany nepříliš
atraktivních informací. Titulní stránka rovná se rozhovor. A vlastně i jediné
skutečné čtení na přestávku, které však absorbujete za pár minut. Druhá strana?
Graficky pestrý, ale jinak neatraktivní přehled statistických údajů, jemuž
dominují obvyklé soupisky (nic proti tomu), ale tentokrát i stále se opakující
přehled funkcionářů, Koho jejich jména zajímají? U domácího týmu je 
fanoušci stejně nosí v podvědomí, i když jsou pro ně
v porovnání se jmény hráčů naprosto nepodstatná, a koho zajímá, jak se
jmenuje sekretářka klubu HC Keramika Plzeň (viz. obrázek)?!? A další dva listy?
Jen a jen přehled klubových a extraligových sponzorů. Zkrátka – „Sparťanská jízda“,
neboli hokejový program Sparty, to je nudná katastrofa. Že by se nejbohatší
extraligový klub nezmohl na víc? Kam se hrabe „jízda“ na litvínovský, českobudějovický
nebo plzeňský prográmek, plný svižného a stále obměňovaného počteníčka…
Pro ty, co mají horší
zrak…
HC KERAMIKA PLZEŇ, s.r.o.:
Jednatel: Zdeněk Haber, Jednatel a generální manažer: Pavel Setíkovský,
Obchodní manažer: Jan Šůs, Sekretářka: Helena Kremláčková, Ekonomka: Věra Tolarová,
Vedoucí ZS: Jan Šlouf.
P.S.: Když jdete na
hokej, opravdu Vás takové informace o hostujícím mužstvu zajímají? Nebyl by
lepší přehled vzájemných zápasů v historii, před rokem apod.?
HB/div
(22.9.01)
Návrat na začátek této stránky