Mistrovství světa 2002
Začarované
šampionáty. Začarované pro domácí tým i pro reprezentaci z malé země uprostřed
Evropy. Tak by se daly v krátkosti charakterizovat všechna mistrovství
světa v ledním hokeji, která kdy proběhla v „zemi tří korunek“, ve
Švédsku. Ani turnaj, který vyvrcholil v Göteborgu v polovině května,
nebyl výjimkou. Domácí tým nesmazal černou „olympijskou“ kaňku, jakou na jeho
žlutých dresech zanechala senzační porážka s Běloruskem, a trojnásobní
obhájci titulu z České republiky nedokázali ani na poslední pokus zachránit
vysvědčení z celkově mizerné sezóny. Po výbuchu na 
juniorském šampionátu a návratu ze ZOH s prázdnýma rukama,
se završila éra trenéra Josefa Augusty. Nepomohl nám ani kapitán Jaromír Jágr.
Stejně jako v Salt Lake City, i tentokrát jsme si vylámali zuby na Rusku.
Vypadli jsme s ním i tentokrát ve čtvrtfinále a museli závidět sousedům ze
Slovenska jejich senzační cestu za historicky prvním titulem…
To
všechno jsou známá fakta, která v našem ohlédnutí nehodláme opakovat. Nabízíme
Vám pohled na šampionát vlastně nehokejový, s „hokejovým“ úvodem a závěrem
v odlehčeném duchu. Jen málokdo se totiž během turnaje zamyslel nad tím,
kde se vlastně hraje? V jakém městě že to turnaj vrcholí…
S mistrem
RUSKA na PALUBĚ
Každý
významný hokejový turnaj láká nejen stovky fanoušků, ale také zajímavé
osobnosti. Jedna aktuálně velmi atraktivní usedla s obvyklým úsměvem na
tváři a nadhledem v duši do malého, vrtulemi obdařeného letadla ČSA, a
vydala se do Švédska nejen v roli pozorovatele, ale také spolukomentátora
ruské televize! Usmívajícím se pánem, kterého ještě stále hřála vzpomínka na historický
milník v dějinách zahraničních angažmá českých trenérů, mistrovský titul s klubem
Jaroslavli, nebyl nikdo jiný než Vladimír Vůjtek starší. Pravda, postěžoval si,
že jeho syn byl na poslední chvíli vyřazen z české reprezentace, a že ho
tak na vlastní oči v akci neuvidí, na rozdíl od některých méně důvěřivých
cestujících však neměl z letu žádné obavy. Naopak, ještě přidal veselou,
byť poněkud „černě“ zabarvenou historku z dob vlastní hráčské kariéry. „Když jsem hrál na vojně za
Trenčín, hodně jsme k ligovým zápasům létali právě podobnými, malými vrtulovými
letadly. Hodně toho vydrží. 
Tak nám to tvrdili piloti.
Jednou k nim jistý spoluhráč zašel do kabiny, a oni ho pustili k řízení,
které mělo být nastaveno na automatiku. Musím se vrátit k tomu, co říkal
personál. I kdyby se zastavily obě vrtule, letadlo v pohodě doklouzá
bezpečně na zem! A tak letíme, všechno v pohodě, když tu se najednou
podívám z okna, a co nevidím! Jedna vrtule se netočí!!! Hned voláme na
posádku, a v tu chvíli začal pěkný zmatek. Viník maléru, náš spoluhráč,
byl vyhozen z kabiny, pak už tam nikoho nepustili. Už v bezpečí dole
na zemi se ptáme, a co ty nervy, o nic nešlo, ne? Vždyť se pořád točila ta druhá vrtule. A zpocený pilot
říká – to jo, ale kdyby se zastavila, je s námi amen. A my – jak to? Vždyť
bychom doplachtili na zem, ne? A on – jedině v případě, že by bylo letadlo
úplně prázdné. S plně naloženou palubou bychom se okamžitě po čumáku zapíchli
do země!“
A
pak věřte báchorkám pilotů a letadlům, že? Naše cesta se však obešla bez
komplikací. Ty nastaly úplně jinde. V Jönkopingu, kde mužstvo ČR nezvládlo
čtvrtfinále s Ruskem. Vladimír Vůjtek měl na komentátorském stanovišti rozporuplné
pocity. Za chvíli ho čekala cesta za svěřenci z mužstva z Jaroslavli v rámci
letní přípravy na jih Evropy. Do finálového rozuzlení šampionátu by tak určitě
nezůstal. Nakonec ale ve Švédsku pobyl déle, než český hokejový tým, obhajující
tři tituly mistrů světa v řadě!
STĚHUJící se město…
Pro Čecha to mohl byl konec
MS. A otevřel se netušený prostor lépe poznat druhé největší švédské město, Göteborg,
které, podle všeho, je zaslíbeno sportu. Počátkem roku 2002 si tady dali dostaveníčko
nejlepší evropští házenkáři, v květnu se zde uskutečnilo mistrovství světa
v ledním hokeji, a v plánu už tu mají příští evropský šampionát nejlepších
lehkých atletů. Historicky „nestálé“ město se však především stále víc mění
z rušné obchodní tepny v klidnější kosmopolitní centrum. Pravda, gigantické
námořní doky, určené pro stavbu velkých lodí, už jen smutně mlčí, a rušno je
především mezi 40 tisícovkami univerzitních studentů. Přesto se zde nikdo nenudí,
a nenudili byste se ani vy, pokud disponujete dostatkem peněz…
Město, jak ho známe dnes, není
prvním pod tímto jménem. Stojí totiž už v páté odlišné lokalitě! Vůbec první
Göteborg vyrostl o 40 kilometrů severněji, počátkem 11. století, a ten současný
byl založen 4. června roku 1621 s požehnáním krále Gustava II. Adolfa.
Jeho tvůrci, kteří mu vtiskli duch 
neoklasicismu, však byli Holanďané. Nejstarší domy britských,
holandských a německých kupců z kamenných kvádrů, ozdobené štukami a
okrasnými dlaždicemi, tak vyrůstaly na břehu četných umělých kanálů a v okolí
rozlehlých parků. Velký orientální vliv zanechaly také někdejší kolosální
obchodní vazby s dálným východem, jimž přes osmdesát let vládla tzv. Švédsko-východoindická
společnost. V 60. letech 20. století však byla část impozantních starých
domů zbourána a jejich místo zaujaly moderní novostavby.
I když ročně zavítá do
Göteborgu na 12 tisíc lodí a trajektů se čtyřmi milióny pasažérů, jak už bylo
řečeno, hostem obřích loděnic jsou stále častěji jen rez a vzpomínky.
Z konstrukčních doků už delší čas nevyjela žádná nová záoceánská
krasavice, ty starší se zde pouze opravují, a přilehlé velkosklady si pronajali
importéři nejoblíbenějšího švédského ovoce - banánů! Statistiky totiž hovoří o
tom, že Švédsko se chlubí největší spotřebou v celé Evropě. Ročně se zde zkonzumuje
v průměru přes 16 kilogramů banánů na jednoho obyvatele!
Široké ulice v centru
města a elegantní náměstí (to, zvané Götaplatsen, se sochou Poseidona a ústící
v dlouhou třídu Kungsports avenyn, trochu připomíná naše pražské,
Václavské) ustavičně brázdí tramvaje a davy lidí, směřujících zejména do obřího
nákupního střediska Nordstan, atmosféra je zde přesto mnohem klidnější a
přátelštější než ve Stockholmu. S místními obyvateli, a je jich tu na 850
tisíc, se prý seznámíte a dáte do řeči nejsnáze v celém Švédsku. I proto
je domovské město vozů Volvo, vyráběných v Göteborgu od roku 1927, stále populárnější
i mezi cizinci Své sídlo tady našel mj. i telekomunikační gigant Ericsson,
běžný pracovní život však zdánlivě stojí na druhé koleji. Za životem
společenským a zábavou, soustředěnou do opery, koncertních sálů a divadel, kde
vystupují zvuční světoví umělci. Ve městě se také konají kongresy, výstavy a veletrhy.
Všechny tyto skutečnosti předurčují Göteborg k tomu, aby se stal tím, čím
chce být. Hlavním střediskem významných evropských akcí.
Z atrakcí
se točí hlava, nevěříte?
Všechna zajímavá místa lze
obejít, jak se říká, po vlastní ose. A nebo se na ně podívat s mírným
odstupem během plavby po vodních kanálech z paluby vyhlídkového člunu.
Jeho trasa vede i kolem nedávno zrekonstruovaného městského muzea, které
předvádí unikátní exponát – zbytky nejstaršího typu vikingské lodě. Za dalších pět
minut jste u řeky Göta a v přístavu Lilla Bommens, z něhož vyplouvají
výletní parníky. Bohužel, většina jen v hlavní turistické sezóně,
v červenci a srpnu. Místo výletu na některý z okolních ostrůvků tak
můžete zamířit do námořního muzea, v jehož expozici je třináct lodí a dokonce
i jedna čtyřicet let stará ponorka.
Opačným směrem od
centra se nachází Lisebergs Nöjespark, oáza zeleně, nikoliv však klidu.
Součástí je totiž 
tématický
lunapark, největší ve Skandinávii, kde se povozíte na točivých, houpavých či
„mokrých“ atrakcích, zahrajete si ruletu o drobné suvenýry či se podíváte
z vyhlídkové věže na panorama města. Znalci obdobných lunaparků
v Evropě či Americe však musí být zklamáni. Nikoliv nabídkou zábavy, ale
tím, že se zde neplatí paušální vstupné, do něhož je už zahrnut neomezený vstup
na jednotlivé atrakce. V Lisebergu se vyžaduje jak základní vstupné,
zhruba 110 českých korun, tak poplatek za každou horskou či vodní dráhu zvlášť.
A sice formou kuponů. Ano, můžete si koupit permanentku na celý den, která
stojí 295 švédských korun (to je asi 950 těch našich), jenže s ohledem na
omezenou otevírací dobu, od konce dubna do konce září, a pouze
v odpoledních hodinách, nemáte jistotu, že své peníze náležitě
„protočíte“. Naopak, můžete strávit dlouhé minuty v nekonečných frontách a
zpytovat svědomí, zda 
nebylo lepší navštívit sousedící přírodovědné
centrum Universeum. Dominantou tohoto multi vzdělávacího střediska jsou obří
skleník, vypovídající o podmínkách, panujících v deštných pralesech, a
také podzemní akvárium s mořskými predátory a 1,4 milióny litrů slané
vody, oddělené od návštěvníků speciálním, 27 centimetrů širokým sklem.
Je všeobecně známo, že pobyt
ve Skandinávii hodně ulehčí vaší peněžence. A také Göteborg se nevymyká
představám o atraktivní lokalitě, která umí vydělat na turistickém ruchu. Paradoxně
se zde však v hlavní prázdninové sezóně, konkrétně mezi červnem a zářím,
ubytujete levněji, než na jaře či na podzim. Dost podstatné slevy
v hotelech se týkají také víkendových pobytů. Naopak, muzea a další objekty,
jako zmíněné Universeum, zase přes léto zvyšují vstupné zhruba o třetinu. Na
každý pád, ve Švédsku neušetříte. Vždyť i ten obyčejný hamburger s kolou a
hranolkami vás tady vyjde nejméně na 130 korun…
VZhůru do oblak, ale bez puku!
P.S.: Možná Vás bude závěrem zajímat, proč není grafickou zarážkou tohoto
materiálu o MS 2002 stejně jako v předchozích případech logo šampionátu,
vyobrazené na oficiálním puku. To je docela úsměvná historka. A opět vrcholí ve
vrtulovém letounu, tentokrát na zpáteční cestě do Prahy, necelý den po slavném finálovém
vítězství slovenských hokejových Jánošíků. Objasní Vám ji náš poslední aktivní
zástupce na šampionátu, hlavní rozhodčí Vladimír Šindler, který odpískal utkání
o 3. místo. Pro kamarády měl sehnat několik podobných puků na památku, ale
neuspěl. Kotoučů jako suvenýrů pro fanoušky bylo překvapivě málo, a zaprášilo
se po nich během tří čtyř dnů. A navíc – s oficiálním pukem měly málo
společného. Oficiální kotouče ale také rychle zmizely – do neznámého skladiště!
„Po několika duelech si
mužstva a zejména brankáři začali stěžovat, že puk, jehož jedna strana, pomalovaná
emblémem na bílém podkladu, je skoro neviditelný, a tak ho organizátoři
přestali používat a nahradili pukem klasickým, černým, bez jakéhokoliv znaku,“ prohlásil Šindler a nedůvěřivě se podíval na letadlo, do kterého
nastupoval. Z nahecovaných mužstev, hádajících se hráčů ani z rozlícených
trenérů na MS obavy neměl, z těch dvou vrtulí však kupodivu ano…
HB/ds
(10.9.02)
Návrat na začátek této stránky