Češi v NHL 

 

 


Radim VrbatA: PŘIŠEL JAKO Z JINÉ PLANETY

(a za „noc nováčků“ zaplatil v přepočtu 135 tisíc korun)

 

logo Colorado    Před více jak rokem vybojoval Radim VRBATA zlatou medaili na světovém šampionátu dvacetiletých a do zámoří odlétal s přáním, aby v týmu Colorado Avalanche nastoupil alespoň do deseti zápasů. Nakonec se mu tento cíl podařilo nejen splnit, ale mnohonásobně překonat. Na pravém křídle mužstva „Laviny“ totiž odehrál pět desítek zápasů a připsal si 30 bodů za branky a asistence. Dobrý start měl i do nového ročníku NHL – první gól zaznamenal hned v úvodním utkání proti Dallasu!

 

    Když jsem loni koncem léta odjížděl do kempu, především jsem chtěl dokázat, co umím. Chtěl jsem se poprat o místo v týmu Colorada. Více jsem ale počítal s tím, že budu poslán na farmu. Proto jsem si dával již zmíněný cíl -  odehrát za Laviny deset zápasů v NHL. A že mě na začátku sezóny poslali na farmu? To byla asi nejlepší věc, která mě mohla potkat! Kdybych býval v Denveru zůstal od začátku, zřejmě bych si pak tolik nezahrál. V rezervním týmu člověk zvládne za zápas dvacet až pětadvacet minut a chodí na všechny důležité momenty. To mi pomohlo v okamžiku, kdy mě pozvali nahoru, zpátky do prvního mužstva.“

 

    Jaké jsou největší rozdíly mezi mužstvem NHL a jeho farmou?

 

    NHL je o sto procent rychlejší, ale utkání nejsou tak tvrdá, jako souboje farmářských celků. Na farmě si musíte dávat pozor především na to, aby vás někdo nezranil. V NHL je pochopitelně také daleko lepší zázemí - na všechny zápasy se cestuje letadlem, naopak v nižší soutěži prakticky každý přesun absolvujete autobusem.“

 

    Asi není snadné vyrovnat se s proměnlivou náladou nejvyšších představitelů klubu. Jeden den tě plácají po rameni a druhý pošlou na farmu…

 

    To je pravda. V zámoří se řídí pravidlem, že kdo má lepší smlouvu, musí hrát, i když právě nemá formu. Nám mladým často nepomůže ani to, že jsme v danou chvíli třeba pětkrát lepší než takový hráč. Mladí jsou pouhým zbožím, se kterým si kluby dělají, co chtějí. To nikdo z nás neovlivní. Pokud máte dvoucestnou smlouvu, musíte tyto nelehké situace překousnout, protože hokej v Kanadě a USA je především o penězích. Za vodou je pouze ten, kdo má jednocestný kontrakt.“

 

    Hokejisté Colorada vyhráli v sezóně 2000/2001 slavný Stanleyův pohár, obhájit se jim ho ale nepodařilo. Jaké bylo následné hodnocení? Přišlo rozčarování?

 

    V Coloradu to ani jinak být nemůže. Na vítězství v poháru se jede každý rok, menší cíle klubové vedení nemá. Tlak byl proto veliký a to přes skutečnost, že tým doznal oproti předchozí sezóně řady změn. Přesto bylo našim cílem obhájit Stanley Cup. Skončili jsme v semifinále, ale myslím si, že šéfové klubu by měli být spokojeni. V sestavě totiž figurovala řada nováčků a prohráli jsme vlastně až s pozdějším vítězem play off. Mimochodem, myslím si, že právě semifinálová série s Detroitem byla předčasným finále…“

 

    Rozhodující sedmý zápas semifinále skončil vaší drtivou porážkou 0:7. Ty osobně jsi prohlásil, že vás Křídla doslova rozřezala zaživa…

 

    Utkání se nám nepovedlo. Během tří minut jsme třikrát inkasovali a pak už to byla hrozná křeč. Před námi sice byl prakticky ještě celý zápas, nicméně jsme v podvědomí tušili, že s nepříznivým vývojem už nic neuděláme. Že jsme doplatili na laciné góly? Ano, byli jsme z toho překvapeni, takové Patrick Roy většinou nedostává…“

 

    Mužstvo Detroitu Red Wings nakonec Stanley Cup vyhrálo…

 

    Dalo se to očekávat. Rudá křídla hrála dobře celou sezónu, měla výborně poskládaný tým s řadou zkušených hvězd a osobností. A také Haška v brance, což se ukázalo jako rozhodující faktor play-off. Patrik Roy nechytal špatně, v klíčových momentech byl ale „Hašan“ lepší. Kdybychom postoupili my, věřím, že bychom Stanley Cup rovněž vyhráli. Naše dvojice byla nejsilnější.“

 

    Ještě jedno ohlédnutí za uplynulým ročníkem NHL. Tobě se vstup do soutěže vydařil. Jaké to vyvolalo reakce?Jak se chovali spoluhráči?

 

    Měl jsem štěstí. Když mě zavolali z farmy, bylo mimo hru hned několik zraněných opor. Navíc se Lavinám nedařilo, nikdo se nemohl prosadit střelecky. Já v prvních dvou zápasech nasbíral pět bodů a oni se na mě dívali, jako kdybych přišel z jiné planety! Během úvodních deseti zápasů jsem body střádal celkem pravidelně a držel si průměr jeden bod na utkání. Pak ale přišla menší krize a já devětkrát v řadě vyšel zcela naprázdno. Poté už zase následoval obrat k lepšímu. Mimochodem, spoluhráči ze třetí nebo čtvrté lajny s uznáním říkali, že mi stačili dva zápasy na to, abych je přeskočil v kanadském bodování. To bylo perfektní. Chovali se ke mně skvěle, hlavně hvězdy jako Joe Sakic, Roy i další. Vlastně všichni byli skvělí.“

 

    V NHL se pobírají pohádkové platy, hráči mají nádherné domy, přepychová auta. Jsou ale „svobodní“? Ty už jsi to v jedné z odpovědí naznačil...

 

    Opět se k tomu musím vrátit. Hráč je opravdu jen zbožím, v klubu si s ním mohou dělat, co se jim zachce. Jiné je to snad v případě starších borců, kteří si dávají do smlouvy podmínku, že nemohou být vyměněni. Tím se pojišťují. Když ale přijde dobrý ´trejd´, mohou vyměnit i největší hvězdu celého týmu! Nikdo si nemůže být ničím jistý. Zkrátka - obchod převažuje, řekl bych, nad ´lidský´ jednáním…“

 

    Prošel jsi v týmu Colorada nějakým nováčkovským křestem?

 

    V Atlantě jsme měli tzv. ´nováčkovskou noc´. Šlo se do restaurace na večeři a když jsem to druhý den spočítal, nějaké peníze to stálo. Docela dost! Naštěstí jsme se o útratu podělili hned čtyři, každý zaplatil asi 4500 dolarů, což je zhruba 135 tisíc českých korun. Projít si tím ale musí každý. Naštěstí se situace obrátila a teď jsem to já, kdo čeká na příchod dalších nováčků a těší se na jejich zápisné. Vzpomínám si, že Martin Škoula podobné štěstí neměl, o útratu se dělili pouze dva a tak ho křest v NHL vyšel na osm tisíc dolarů!“

 

    Co nováčkovská daň na ledě? Například sbírání puků?

 

    Byl jsem překvapený, že na sbírání puků mají v týmu speciálně vyčleněné lidi. Chtěl jsem je posbírat, ale vyhnali mě z ledu. Jinak bývá zvykem, že po tréninku spěchají do kabiny nejdříve starší hokejisté. Já s Martinem Škoulou a Milanem Hejdukem jsme si většinou přidávali nějaké střely, proto jsme chodili mezi posledními. Milan i Martin jsou super, jsou to bezvadní kluci. Vstup do NHL mi strašně moc usnadnili. Je to o hodně lehčí, když můžete s někým promluvit česky. Ještě jednou bych jim rád touto cestou poděkoval.“

 

    V Americe máš za sebou čtvrtý rok, perfektně mluvíš anglicky. Myslíš si, že i znalost jazyka ti usnadnila cestu do NHL? Nebo mají větší šanci prorazit ti, co hrají v české extralize a snaží se uplatnit v zámoří až ve zralém věku?

 

    Asi je to individuální. Například z české extraligy se z mladších hráčů prosadili snad pouze Martin Havlát a Václav Nedorost. Z těch, co pobývali v USA nebo Kanadě déle, to bylo daleko více hráčů. Já osobně bych každému doporučil, aby do zámoří odešel co nejdříve a mohl se co v předstihu adaptovat na tamní styl života a samozřejmě se zdokonalit v angličtině. Na každém zápase juniorských soutěží se schází skauti a jste tedy pod neustálým dohledem. A řeč je opravdu nesmírně důležitá. Vašek Nedorost měl ze začátku problémy. Kdyby přišel do USA o rok dříve, asi by mu to pomohlo.“

Pavel Petr (24.10.02)