Radim VrbatA: PŘIŠEL
JAKO Z JINÉ PLANETY
(a za „noc nováčků“
zaplatil v přepočtu 135 tisíc korun)
Před
více jak rokem vybojoval Radim VRBATA zlatou medaili na světovém šampionátu
dvacetiletých a do zámoří odlétal s přáním, aby v týmu Colorado
Avalanche nastoupil alespoň do deseti zápasů. Nakonec se mu tento cíl podařilo nejen
splnit, ale mnohonásobně překonat. Na pravém křídle mužstva „Laviny“ totiž
odehrál pět desítek zápasů a připsal si 30 bodů za branky a asistence. Dobrý
start měl i do nového ročníku NHL – první gól zaznamenal hned v úvodním utkání
proti Dallasu!
„Když jsem loni koncem léta odjížděl do kempu, především jsem
chtěl dokázat, co umím. Chtěl jsem se poprat o místo v týmu Colorada. Více
jsem ale počítal s tím, že budu poslán na farmu. Proto jsem si dával již
zmíněný cíl - odehrát za Laviny deset zápasů
v NHL. A že mě na začátku sezóny poslali na farmu? To byla asi nejlepší
věc, která mě mohla potkat! Kdybych býval v Denveru zůstal od začátku,
zřejmě bych si pak tolik nezahrál. V rezervním týmu člověk zvládne za
zápas dvacet až pětadvacet minut a chodí na všechny důležité momenty. To mi pomohlo
v okamžiku, kdy mě pozvali nahoru, zpátky do prvního mužstva.“
Jaké
jsou největší rozdíly mezi mužstvem NHL a jeho farmou?
„NHL je o sto procent rychlejší, ale utkání nejsou tak tvrdá,
jako souboje farmářských celků. Na farmě si musíte dávat pozor především na to,
aby vás někdo nezranil. V NHL je pochopitelně také daleko lepší zázemí - na
všechny zápasy se cestuje letadlem, naopak v nižší soutěži prakticky každý
přesun absolvujete autobusem.“
Asi
není snadné vyrovnat se s proměnlivou náladou nejvyšších představitelů
klubu. Jeden den tě plácají po rameni a druhý pošlou na farmu…
„To je pravda. V zámoří se řídí pravidlem, že kdo má
lepší smlouvu, musí hrát, i když právě nemá formu. Nám mladým často nepomůže
ani to, že jsme v danou chvíli třeba pětkrát lepší než takový hráč. Mladí jsou
pouhým zbožím, se kterým si kluby dělají, co chtějí. To nikdo z nás neovlivní. Pokud
máte dvoucestnou smlouvu, musíte tyto nelehké situace překousnout, protože hokej
v Kanadě a USA je především o penězích. Za vodou je pouze ten, kdo má jednocestný
kontrakt.“
Hokejisté Colorada
vyhráli v sezóně 2000/2001 slavný Stanleyův pohár, obhájit se jim ho ale
nepodařilo. Jaké bylo následné hodnocení? Přišlo rozčarování?
„V Coloradu to ani jinak být nemůže. Na vítězství
v poháru se jede každý rok, menší cíle klubové vedení nemá. Tlak byl proto
veliký a to přes skutečnost, že tým doznal oproti předchozí sezóně řady změn.
Přesto bylo našim cílem obhájit Stanley Cup. Skončili jsme v semifinále,
ale myslím si, že šéfové klubu by měli být spokojeni. V sestavě totiž figurovala
řada nováčků a prohráli jsme vlastně až s pozdějším vítězem play off.
Mimochodem, myslím si, že právě semifinálová série s Detroitem byla
předčasným finále…“
Rozhodující
sedmý zápas semifinále skončil vaší drtivou porážkou 0:7. Ty osobně jsi
prohlásil, že vás Křídla doslova rozřezala zaživa…
„Utkání se nám nepovedlo. Během tří minut jsme třikrát
inkasovali a pak už to byla hrozná křeč. Před námi sice byl prakticky ještě celý
zápas, nicméně jsme v podvědomí tušili, že s nepříznivým vývojem už nic
neuděláme. Že jsme doplatili na laciné góly? Ano, byli jsme z toho překvapeni,
takové Patrick Roy většinou nedostává…“
Mužstvo
Detroitu Red Wings nakonec Stanley Cup vyhrálo…
„Dalo se to očekávat. Rudá křídla hrála dobře celou sezónu,
měla výborně poskládaný tým s řadou zkušených hvězd a osobností. A také Haška
v brance, což se ukázalo jako rozhodující faktor play-off. Patrik Roy
nechytal špatně, v klíčových momentech byl ale „Hašan“ lepší. Kdybychom
postoupili my, věřím, že bychom Stanley Cup rovněž vyhráli. Naše dvojice byla
nejsilnější.“
Ještě
jedno ohlédnutí za uplynulým ročníkem NHL. Tobě se vstup do soutěže vydařil. Jaké
to vyvolalo reakce?Jak se chovali spoluhráči?
„Měl jsem štěstí. Když mě zavolali z farmy, bylo mimo hru
hned několik zraněných opor. Navíc se Lavinám nedařilo, nikdo se nemohl prosadit
střelecky. Já v prvních dvou zápasech nasbíral pět bodů a oni se na mě dívali,
jako kdybych přišel z jiné planety! Během úvodních deseti zápasů jsem body
střádal celkem pravidelně a držel si průměr jeden bod na utkání. Pak ale přišla
menší krize a já devětkrát v řadě vyšel zcela naprázdno. Poté už zase
následoval obrat k lepšímu. Mimochodem, spoluhráči ze třetí nebo čtvrté
lajny s uznáním říkali, že mi stačili dva zápasy na to, abych je přeskočil
v kanadském bodování. To bylo perfektní. Chovali se ke mně skvěle, hlavně
hvězdy jako Joe Sakic, Roy i další. Vlastně všichni byli skvělí.“
V NHL
se pobírají pohádkové platy, hráči mají nádherné domy, přepychová auta. Jsou
ale „svobodní“? Ty už jsi to v jedné z odpovědí naznačil...
„Opět se k tomu musím vrátit. Hráč je opravdu jen zbožím,
v klubu si s ním mohou dělat, co se jim zachce. Jiné je to snad v případě
starších borců, kteří si dávají do smlouvy podmínku, že nemohou být vyměněni. Tím
se pojišťují. Když ale přijde dobrý ´trejd´, mohou vyměnit i největší hvězdu celého
týmu! Nikdo si nemůže být ničím jistý. Zkrátka - obchod převažuje, řekl bych,
nad ´lidský´ jednáním…“
Prošel
jsi v týmu Colorada nějakým nováčkovským křestem?
„V Atlantě jsme měli tzv. ´nováčkovskou noc´. Šlo se do
restaurace na večeři a když jsem to druhý den spočítal, nějaké peníze to stálo.
Docela dost! Naštěstí jsme se o útratu podělili hned čtyři, každý zaplatil asi
4500 dolarů, což je zhruba 135 tisíc českých korun. Projít si tím ale musí každý.
Naštěstí se situace obrátila a teď jsem to já, kdo čeká na příchod dalších
nováčků a těší se na jejich zápisné. Vzpomínám si, že Martin Škoula podobné
štěstí neměl, o útratu se dělili pouze dva a tak ho křest v NHL vyšel na osm
tisíc dolarů!“
Co
nováčkovská daň na ledě? Například sbírání puků?
„Byl jsem překvapený, že na sbírání puků mají v týmu speciálně
vyčleněné lidi. Chtěl jsem je posbírat, ale vyhnali mě z ledu. Jinak bývá
zvykem, že po tréninku spěchají do kabiny nejdříve starší hokejisté. Já
s Martinem Škoulou a Milanem Hejdukem jsme si většinou přidávali nějaké
střely, proto jsme chodili mezi posledními. Milan i Martin jsou super, jsou to
bezvadní kluci. Vstup do NHL mi strašně moc usnadnili. Je to o hodně lehčí,
když můžete s někým promluvit česky. Ještě jednou bych jim rád touto
cestou poděkoval.“
V Americe
máš za sebou čtvrtý rok, perfektně mluvíš anglicky. Myslíš si, že i znalost
jazyka ti usnadnila cestu do NHL? Nebo mají větší šanci prorazit ti, co hrají v české
extralize a snaží se uplatnit v zámoří až ve zralém věku?
„Asi je to individuální. Například z české extraligy se
z mladších hráčů prosadili snad pouze Martin Havlát a Václav Nedorost.
Z těch, co pobývali v USA nebo Kanadě déle, to bylo daleko více hráčů.
Já osobně bych každému doporučil, aby do zámoří odešel co nejdříve a mohl se co
v předstihu adaptovat na tamní styl života a samozřejmě se zdokonalit
v angličtině. Na každém zápase juniorských soutěží se schází skauti a jste
tedy pod neustálým dohledem. A řeč je opravdu nesmírně důležitá. Vašek Nedorost
měl ze začátku problémy. Kdyby přišel do USA o rok dříve, asi by mu to
pomohlo.“
Pavel Petr (24.10.02)