Češi v NHL 

 

 


MARTIN ŠKOULA: RITUÁLY NEJSOU PRO MNE

(celý můj život je ale podřízen hokeji)

 

logo Colorado    Na konci října oslavil teprve třiadvacáté narozeniny. Přesto už toho v hokejovém světě dokázal tolik, co se jiným nepodaří za celou kariéru. Je odchovancem litvínovského hokeje, v roce 2001 získal slavný a prestižní Stanley Cup a zhruba před rokem si na své konto připsal start v olympijském výběru České republiky na turnaji v Salt Lake City. Jmenuje se Martin ŠKOULA a od sezóny 1999/2000 obléká dres klubu Colorada Avalanche…

 

Do zámoří jste odcházel už v dorosteneckém věku a mezi juniory odehrál v Kanadě před vstupem do NHL dvě sezóny. Považujete tuto skutečnost za výhodu nebo se Vám jeví rozumnější odchod ve zralejším hokejovém věku?

 

Je to individuální záležitost. Každopádně, já měl možnost se v Kanadě adaptovat. Zvyknout si na odlišné prostředí, jiný styl a způsob života, zdokonalit se v angličtině. To jsou při vstupu do NHL zkušenosti k nezaplacení!“

 

Loni v létě přivezli slavný Stanleyův pohár do Čech Hašek a spol. Vy jste podobný pocit s Milanem Hejdukem poznával o rok dříve. To Vám bylo teprve jedenadvacet let. Jaké to bylo?

 

Ten pocit se dá jen velice těžko popsat. To musí člověk zažít na vlastní kůži. Je to prostě cena jako žádná jiná.“

 

Po zisku zlatých medailí v japonském Naganu obhajoval český tým olympijské prvenství v Salt Lake City. Plány nám ale ve čtvrtfinále překazili ruští hokejisté. Jak s odstupem času na tento prestižní turnaj vzpomínáte?

 

Na olympiádě jsme určitě měli dobrý mančaft, nechyběla dobrá parta. Bohužel nás všechny mrzí konečný výsledek. Myslím si, že jsme nehráli špatně. Možná nám ale v rozhodujícím zápase proti Rusku chyběl větší důraz před soupeřovou brankou.“

 

 Teď už jste opět v kolotoči NHL. V základní části odehraje každé z mužstev dvaaosmdesát zápasů. Upřímně řečeno, není to až příliš velká zátěž?

 

Je to dané a rozepsané. S tím nic nenaděláme, a především, pro všechny jsou podmínky stejné.“

 

Defenzívu Colorada diriguje z pozice gólmana Patrik Roy. Jak dokáže právě on vyburcovat obránce?

 

Občas na nás musí zvýšit hlas, to je pravda. Ví už pochopitelně, co potřebuje a kdo má co udělat. Nezapomínejme ale ani na to, že i David Aebischer je skvělý gólman. Oba jsou to výborní brankáři.“

 

Před začátkem letošní sezóny proběhl možná trochu nečekaný trejd mezi Coloradem a Calgary. Poznamenalo to náladu v týmu, jemuž se zatím příliš nedaří?

 

Musí se to brát, že to k zámořskému hokeji patří. Je to vlastně součást našeho zaměstnání. I když pravdou je, že vytrejdováni byli hráči, o kterých si nikdo nemyslel, že by mohli odejít. Neříkám, že to byl úplně špatný trejd. Přišli zase dva jiní dobří hokejisté.“

 

Vy osobně také někdy přemýšlíte o výměnách? Jak by jste se na případnou změnu klubových barev tvářil?

 

Musíte žít tím, co je. Zároveň člověk nemůže být až tak překvapený, když se něco podobného stane. Zkrátka, musíte si nechat otevřená zadní vrátka.“

 

Vraťme se na ledovou plochu. Patříte k často vylučovaným hráčům Avalanche. Co je příčinou této skutečnosti? Může za to přísnější metr rozhodčích?

 

To asi ne, je to spíše shoda okolností. Mé zákroky vyplývají ze hry.“

 

A nové úpravy pravidel? Co sledují a na jaké prohřešky se rozhodčí nejvíce zaměřují?

 

Především chtějí trestat hákování mimo hru s pukem. Pokud nemáte kotouč, tak by Vás v podstatě hokejkou nebo rukou neměl nikdo ze soupeřů kontaktovat. Dříve se někteří jedinci soustředili právě jen na držení protihráče, nikoho nenechali hrát. Nová pravidla vedou k plynulosti, efektivní hráči by měli mít více prostoru ke hře.“

 

Jak se v USA a Kanadě vnímá skutečnost, že zápasy rozhodují dva hlavní a dva čároví rozhodčí?

 

Na ledě je další pár očí, to znamená, že už by rozhodčím žádný z přestupků proti pravidlům nemělo uniknout…“

 

Zdá se, že z ledových ploch za oceánem pomalu mizí pěstní souboje. Je to jen zdání z několika zápasů nebo to tak vnímají i sami hokejisté?

 

Také bych řekl, že se bitky ze hry vytrácí. Každý zápas je důležitý, nikdo nechce svůj tým zbytečně oslabit. Tabulka je vyrovnaná.“

 

Máte nějaký rituál, kterého se v den zápasu držíte?

 

Můj program je prakticky pořád stejný. Ráno přichází na řadu rozbruslení, po obědě spánek a pak už vlastní příprava. Přiznám se, že se snažím do zmíněných rituálů nedostat. Pak už toho bývá více a více a je to náročné. V šatně se sice oblékám stejně, ale není to žádný skutečný rituál. Je to tak proto, že to člověk má naučené.“

 

Jak si člověk daleko od domova zvyká na samotu? Na to, že nejbližší přátelé jsou strašně daleko?

 

V Americe už jsem šestou sezónu. Každý rok je něčím jiný, ale člověk si zvykne…“

 

Měl jste ale přesto někdy chuť se vším praštit a vrátit se domů?

 

Po špatně odehraném zápase se podobné myšlenky objevují. Druhý den už je ale všechno jinak a o ničem nevíte.“

 

Co jste až doposud musel hokeji obětovat?

 

Člověk toho musí obětovat spoustu. Domovem počínaje. Deset měsíců v roce jsem prakticky jinde, než celá rodina, známí, přátelé. Moc si neužijeme ani Vánoc a Silvestra, pořád se hraje. Ani není čas přemýšlet o tom, že by jste právě chtěli být doma. Všechno je zkrátka podřízeno hokeji.“

 

Máte v kanadsko-americké NHL mužstvo, proti kterému si věříte a naopak tým, na který se Vám herně nedaří?

 

Neřekl bych. Spíše záleží na momentální formě. Když Vám to nejde, tak i proti nejslabšímu týmu toho moc nevymyslíte. V opačném případě můžete nastoupit proti nejlepšímu soupeři a hraje se Vám velmi dobře.“

 

Jak se člověk cítí, když nastupuje na led proti hvězdám jakými jsou Lemieux nebo Jágr? Berete a vnímáte tato utkání jako každá jiná nebo jsou v něčem výjimečná?

 

Je to určitě zápas jako každý jiný. Člověk ale musí být proti nim více ve střehu. Nervozita není, spíše zdravý respekt a zdravá soutěživost. Více se proti nim vyhecujete…“

Pavel Petr (21.1.03)