Historie - velké zápasy 

 

 


1. Nepřekonatelný Dzurilla

 

CANADA CUP 1976 / KANADA – ČESKOSLOVENSKO 0:1

 

Canada Cup 1976    V této nové rubrice se chceme podívat na zoubek slavným utkáním ze základní části NHL, vyřazovacích bojů o Stanley Cup či mezinárodních klání, do nichž zasáhly profesionální hvězdy nejopěvovanější klubové soutěže. Většina ze čtenářů internetového magazínu HOKEJOVÉ BULLY nikdy neměla možnost tyto zápasy vidět. Nejen na vlastní oči, ale ani na televizních obrazovkách. Protože však existuje zařízení zvané video, a zejména za mořem na několik desítek náruživých sběratelů, v jejichž pečlivě střeženém archivu jsou uloženy kazety se záznamy podobných zápasů, je možné se na nejslavnější a nejzajímavější bitvy podívat třeba i s odstupem dvaceti let. První zápas, který jsme do zmíněné retro rubriky zařadily, je ten, který se velkými písmeny zapsal do dějin československého hokeje. Na Kanadském poháru v roce 1976 totiž pro zámořské fanoušky zcela neznámí hráči odněkud ze středu Evropy porazili v montrealské hale Forum „neporazitelné“ borce z NHL 1:0!

    VIDEORECENZE – KANADA ver. ČSSR 0:1

Vlado Dzurilla    Jedna z novodobých legend místního klubu a celé NHL, obrovitý obránce Larry Robinson, který většinu své aktivní kariéry spojil s dresem Montrealu Canadiens, v úvodu svých knižních memoárů uvádí, že nikoliv následující dva finálové zápasy, v nichž Kanaďané historicky první Canada Cup vyhráli s výsledky 6:0 a 5:4 po prodloužení, ale právě nečekaná porážka 0:1 ještě v základní skupině turnaje, je pro něj dodnes možná nejsilnějším zážitkem ze všech mezinárodních klání, do nichž nastoupil, a na každý pád, jedním z deseti nejlepších zápasů celé jeho dlouhé a úspěšné kariéry! Jaká pocta pro náš tehdejší národní tým, a zejména pro brankáře Vladimíra Dzurillu, jenž byl společně se svým protějškem v brance Kanady Vachonem vyhlášen největší osobností zápasu. Pro Dzurillu to byl nejslavnější zápas na 100 procent. A jak se vlastně odvíjel?

Šance Bobby Hulla    První třetina byla ve znamení mírné převahy „javorových listů“, i když do velké šance se domácí tým dostal až zhruba 5 minut před jejím skončením. To Phil Esposito našel přihrávkou přes vzdálenost středního pásma našimi beky zapomenutého „Zlatého tryskáče“ Bobby Hulla. Golden Jet vletěl před Dzurillu, v poslední moment mu však puk na čepeli hole trochu poskočil, a tak jeho střela nebyla dostatečně razantní, aby si s ní gólman s velkou číslicí „1“ na zádech neporadil.

Impulzivní Bobby Clarke    Obraně mužstva ČSSR ovšem dlouho zdaleka největší potíže dělala útoční trojka z Philadelphie, dirigovaná kapitánem „javorových listů“ Bobby Clarkem. Impulzivní centr, podporovaný křídly Barberem a Leachem, roztočil před Dzurillou velký kolotoč, ale Leach jen olízl horní tyč jeho branky. Naši borci toho v útočné fázi během úvodních 20 minut mnoho nepředvedli – vlastně jedinou šanci, rovněž krátce před přestávkou, zhatil Pouzarovi Pouzar na Orra nevyzrálskvělým vypíchnutím slavný zadák Bobby Orr. A ještě jeden postřeh. Agresivita. Snad po 10 vteřinách hry si vyšlápl na malého „čertíka“ Černíka kanadský „knírač“ Lanny McDonald, a předznamenal tím styl hry, jímž se kanadský tým snažil nalomit českou psychiku. Velmi tvrdou hrou. Po 5 minutách to byli zmiňovaní „Letci“ z Philadelphie (zejména Barber), kteří během jednoho střídání snad sedmkrát sklátili naše hochy důraznou hrou do těla, přesně podle hesla, nejdříve hráč, a pak Výjimečná potyčka...teprve kotouč. Jenže svěřenci trenérů Guta a Staršího se nelekli. Naopak. Obránce Chalupa nasadil jednomu ze soupeřů ukázkový bodyček, až hala Forum s uznáním zahučela. Zostuzený Kanaďan si to ale nechtěl nechat líbit a vzápětí v emotivní odvetě málem prorazil mantinel i s dalším našim bekem Miroslavem Dvořákem!

    Druhá třetina? To byl mnohem živější hokej, z jedné strany na druhou, i když stále aktivnější byli v útočném pásmu Kanaďané - a po teči Petera Mahovliche se podruhé rozkmitala horní tyč Dzurillovy klece! Ovšem už o malou chvíli dříve, na začátku 6. minuty, se mezi kanadskými beky protáhl na útočné modré čáře Milan Nový, a prudkou ranou těsně nad ledem, která jen o pár centimetrů minula pravou tyčku, poslal Vachonovi první varování. Akce střídá akci. V průběhu několika málo sekund se do ideální střelecké pozice dostává hned dvakrát Leach, a také kanonýr Phil Esposito, trestuhodně zapomenutý před Novák trefil tyčku!Dzurillou. Náš brankář však pokus o „statický“ blafák likviduje a hala Forum s uznáním tleská. Zápas se přehupuje do druhé poloviny, když se o slovo hlásí pardubická dvojice Martinec – Novák. První posílá kolmou přihrávku napříč středním pásmem a rychle bruslící Novák uniká hvězdné dvojici obránců Orr – Potvin. Jeho sólový únik se marně snaží zneškodnit Vachon. Novák mu dělá kličku doprava, maličký kanadský gólman se kácí k zemi, obecenstvu i celé Kanadě u televizních obrazovek tuhne krev v žilách, ale pardubický útočník posílá puk bekhendem jen do levé tyčky!

Roggatien Vachon    Jen o něco později se na druhé straně snaží vystřelit Esposito, ale Kajkl mu podrží hokejku. Ochozy bučí a urostlý Esposito se mračí na hlavního rozhodčího, proč nepískal faul. Československý tým se snaží o rychlý přechod do protiútoku, ale čtyřikrát po sobě ho zastavuje postavení mimo hru na útočné modré. Při páté akci proto střílí Marian Šťastný z velké dálky, ještě ze středního pásma, a málem zaskočí nepřipraveného Vachona. I druhá třetina však končí za bezbrankového stavu 0:0. Jaký rozdíl proti souběžně hranému utkání ve Philadelphii, kde Sovětský svaz bez problémů vede nad domácími Američany už 4:0…

    Poslední třetina se hraje nadvakrát - neboť ještě stále je uplatňováno pravidlo o výměně stran po odehrání 10 minut. Oba soupeři začínají rozhodující fázi zápasu nesměle, každý tým vysílá první střely na branku ze středního pásma! A jsme to opět my, kdo může otevřít skóre. Na vlastní modré čáře ztrácí rovnováhu obránce Lapointe – využívá toho pohotový štírek Martinec, posílá puk mezi Vachonovy betony, kotouč proniká skrz, ale na poslední chvíli se stáčí z brankoviště ven, těsně vedle pravé kanadské tyčky. Štěstí má ale i tým ČSSR. Vzápětí se vhazuje před naší brankou, po levé ruce famózního Dzurilly. Javorové listy vyhrávají Sittlerova rána mezi betonybuly, a ještě z kruhu pálí „pumelici“ do levého horního rohu McDonald – Dzurillova lapačka se však vymrští v pravý čas do pravého místa, a na skóre se stále nic nemění. Ani zhruba deset sekund před změnou stran, kdy po levém křídle najíždí Sittler. Střílí těsně nad ledem do skulinky v postoji našeho brankáře, ale Dzurilla v hodině dvanácté stačí srazit nohy k sobě, a tlumí puk, už už směřující za jeho záda. Tak tento vzájemný souboj Dzurilla vyhrává. V prodloužení druhého finálového zápasu už tomu bude jinak…

Faul na Ebermanna    Běží 52. minuta skvělého a oku lahodícího zápasu, a jeho hrdinou se může stát někdo docela jiný, než je zapsáno v historických tabulkách. Plzeňský „rychlík“ Bohouš Ebermann dokazuje hbitost, dva kanadští beci se mění v solné sloupy, ale prudká střela pod horní tyč se odráží od Vachonova ramene. Ale pozor, to není od Čechoslováka s číslem 25 všechno. Snad o 15 vteřin později se opět řítí do obrany soupeře zprava podél mantinelu, uniká Potvinovi a ve zlomku sekundy bude ve 100% šanci. Řízný obránce, který má nejlepší léta teprve před sebou, udělá něco hodně ošklivého – obouručně (!) se ožene po Ebermannovi, a zasáhne ho holí pod krkem. Cíl je splněn - náš forvard nedokáže vystřelit a poté, co ztrácí rovnováhu, dopadá v efektním saltu na led. Hlavní rozhodčí je však pozorný, a ochozy bučí – Potvin jde ven! Je to první vyloučení od konce první třetiny! Jenže svěřenci Karla Guta a Jána Staršího v početní převaze nevymyslí vůbec nic, a už to vypadá, že po dvou letech uvidí v zámoří bezbrankový hokejový zápas. Naposledy se tak stalo v roce 1974 v utkání NHL mezi Los Angeles a Pittsburghem.

Nový dává na 1:0!    Jenže osud si vymyslel jinou zápletku. Na rozhraní středního a obranného pásma Kanady se o puk přetlačuje klubko hráčů, „černého Petra“ si vytahuje pozdější hrdina celého Canada Cupu, útočník Darryl Sittler. Ani nadvakrát není schopen zasáhnout puk. Ten mu bere Martinec, pronikne přes modrou čáru a přenechá ho po jeho levé ruce najíždějícímu Josefu Augustovi. Radost z góluAugusta udělá mírný oblouk a zadovkou nachází připravenou hůl Milana Nového. Obávaný střelec z Kladna se nemýlí – pod padajícím Vachonem posílá kotouč po ledě do sítě. Ukazatel skóre se zastavuje na čase 55:41 a Československo vede nad největšími hvězdami „javorových listů“ 1:0!

    Snaha Kanady o vyrovnání je křečovitá a marná. Nic nevymyslí ani „Bobíci“ Orr a Hull, nepomůže také poslední taktický tah kouče Scotty Bowmana, který půl minuty před závěrečnou sirénou odvolává Vachona a posílá na led šestého hráče v poli. Dzurilla ještě sebevědomě rozehrává puk do rohu kluziště, a pak už ruce československých hokejistů letí nahoru. Nejlepší postavy zápasu...Jedno z nejslavnějších vítězství v našich dějinách, nebo snad to vůbec největší (až do olympijských her v Naganu) se stává skutečností. Zazní hymna „Kde domov můj…“, soupeři si podávají ruce a legendární Jean Beliveau předává ceny nejlepším hráčům. Ne náhodou jsou jimi oba gólmani – Vachon a nejstarší hráč týmu ČSSR, „nepřekonatelný“ Vlado Dzurilla…

HB/ds (21.9.03)

 

Návrat na začátek této strany

 

Zpátky do vstupního menu NHL