Osobnost října 

 

logo PlzeňLIBOR BARTA:

Libor Barta„Nejdůležitější je,

abych chytal a dobře…“

 

    Jeho kariéra je velmi zajímavá, ale zdaleka není z nejšťastnějších. Skoro pokaždé mu totiž zůstával v ruce „černý brankářský Petr“. V Pardubicích, kde se i narodil, začínal po boku fenomenálního Dominika Haška. A ten mu až do chvíle, než zamířil do NHL, příliš minut k tomu, aby se zapotil v akci, nevěnoval. I později se jeho jméno na soupise „vyvolených“ neobjevovalo pravidelně . Dnes, kdy je ve věku, o němž se tvrdí, že je pro brankáře tím nejideálnějším, zase jistí (jistil) záda perspektivnímu Adamu Svobodovi. V loňské sezóně řešilo vedení klubu jeho „neužitečnost“ hostováním v prvoligovém Berouně, letos ho po šesti kolech pustilo až do konce ledna do plzeňské Keramiky…

 

    Libor Barta, který v červenci oslavil 34. narozeniny, si ale nenaříká. Musí sice dojíždět v čase volna přes hezký kus republiky, aby se viděl s rodinou – s manželkou a dětmi, třináctiletou dcerou Andreou a desetiletým Liborem. Zároveň si je dobře vědom toho, že na západě Čech má ideální šanci prokázat své kvality a zkušenosti, a chytat pravidelně. Něco takového by v Hradci Králové, nouzovém to působišti Pardubic v časech rekonstrukce vlastního zimního stadionu, určitě nehrozilo. A jaké byly jeho úvodní pocity na nové štaci? „První tři zápasy po přechodu na hostování, to byl opravdu velký nápor. Pořád se jednalo o něco mimořádného. O první zápas v plzeňském dresu ve Vsetíně. Druhý souboj – ten byl zase prvním před plzeňským publikem proti Kladnu. A třetí? V Hradci Králové proti mému bývalému klubu, proti Pardubicím. Za necelý týden jsem shodil na váze tak čtyři kila, byla to hodně velká zátěž zejména na psychiku,“ svěřil se o pocitech nervozity jeden z našich nejzkušenějších brankářů, vstupující do letošní sezóny s bilancí 338 startů v extralize.

V H.Králové...    Své vůbec první dva duely, ještě v někdejší československé soutěži, odchytal gólman přezdívaný „Bartič“ za Teslu Pardubice, už v sezóně 1985/86! A již tehdy se v týmu sešel s o sedm let starším Otakarem Janeckým, či s vrstevníkem Ladislavem Lubinou. Na další tři prestižní pobyty v kleci si počkal s ohledem na povolávací rozkaz do druholigového celku  VTJ Litoměřice dost dlouho. Jak to v případě branců chodí (nebo chodilo) – dva roky. Do sezóny 1988/89, v níž Tesla vybojovala svůj třetí a poslední titul. Ten je také zatím jeho největším, byť pasivním úspěchem, neboť do reprezentačního dresu se nikdy neoblékl. V následujících letech počet startů utěšeně narůstal, ale pořád se musel o brankářský chlebíček s někým bít, s někým dělit. Například s Oldřichem Svobodou po Haškově nástupu na vojnu do Jihlavy. Když ale získal důvěru trenérů Radovan Biegl, raději zcela obměnil oddílové barvy. Když se v ročníku 1995/96 do Pardubic vrátil, oklikou přes Hradec Králové a Brno, jeho novým sokem se stal - Dušan Salfický. Ten si vytrucoval přestup do Plzně, a právě tam teď zamířil i Libor Barta.

    Mimochodem, součástí dohody o Bartově hostování do ledna příštího roku je dodatek o definitivním návratu Salfického na východ Čech! Určitě velký paradox.

     Barta vstoupil do kabiny mužstva, nacházejícího se v totální krizi. S přáním svým i trenérů, aby zacelil mezeru po Salfickém, a zastoupil nepříliš úspěšnou dvojici původně zamýšlených náhradníků – Slováka Šimonoviče a mladíka Kůse. „Oba kluci mě přijali skvěle. Z toho, jak se Plzni nedaří, bych je nevinil. To nebyla chyba gólmanů, ale celého týmu,“ tvrdí brankářská posila Západočechů, která ale podrobnější rozbor situace (i toho, jak by se měla vyřešit) odmítá. „Nepřísluší mi, abych stav v klubu a především nutnost změn nějakým způsobem komentoval. Od toho jsou tady jiní, já se s novým prostředím teprve seznamuji. A to jediné, o co se chci starat je, abych chytal dobře a mužstvu pomohl co nejdříve se odpoutat z posledního místa v tabulce.“

    10. kole, na plzeňském zimním stadionu v duelu se Slavií, už k nápravě pošramocené pověsti Keramiků mnoho nescházelo. I zásluhou neprůstřelného Libora Barty. Špatně fungující časomíra však umožnila hostům rozehrát desetisekundovou, a úspěšnou kombinaci šesti mužů v poli. Infarktový duel skončil smírně 1:1 a Plzeň zůstala na chvostu tabulky. „Mužstvo je totálně psychicky nalomené. Jsou tady skvělí kluci, skvělá parta, opravdu velice dobří hokejisté. A všechno je to jen o psychice,“ opakuje fanoušek aktivní cyklistiky Libor Barta, jehož motto do budoucna zní jednoduše: „Chci chytat dobře a co nejdéle!“

HB/ds (4.10.01)

 

Návrat na začátek této strany

 

Návrat na hlavní stranu osobností