VLADIMIÍR HUDÁČEK:
„Už nehodlám být jen
laciná dvojka…“
Před devíti lety vychytal
jako zcela neznámý brankář jindřichohradeckému Vajgaru senzační postup do
prvního ročníku ryze české extraligy. A nejen to - společně s obráncem
Rudolfem Suchánkem a útočníkem Vladimírem Caldrem na sebe i v dalších
týdnech strhával velkou pozornost. Výše dva jmenovaní zaujali svým návratem na
tuzemský led (Suchánek rovněž bláznivou sázkou hrát bez chráničů předloktí),
Hudáček pak zase skvělými výkony, kterými držel jinak nevýrazné mužstvo nad
vodou. Marně. Hokejisté z Jindřichova Hradce se po roční exkurzi mezi elitou
vrátili do první ligy, pro Vladimíra Hudáčka se ale začala psát nová etapa hokejového
života. Lze o ni říct, že byla hodně „kočovná“…
Stejně jako Suchánek
s Caldrem, tak i Hudáček začínal s nejrychlejší kolektivní hrou
v Českých Budějovicích. Tam mu ale pšenka nekvetla. Nedokázal se prosadit
a proto přistoupil na nabídku nedalekého Jindřichova Hradce. Na zdánlivě
ztracené vartě však na sebe konečně upozornil manažery zvučnějších týmů.
Kdepak, za „jedničku“ ho nikdo z nich nechtěl. Ale jevil se jako ideální
náhradník, schopný zaskočit v nejhorších chvílích do branky, a pokud možno
nic zásadního nepokazit. A opravdu – putoval od města k městu,
z branky do branky, ale pouze v roli druhého gólmana. Ve Slavii tak
stačil odchytat jen osm necelých utkání. V obdobném duchu si počínal na
dalších štacích – v Karlových Varech, v Plzni, ve Vítkovicích, až ho
nevyzpytatelný osud zavedl do Zlína. Ve městě obuvi se na něj konečně usmálo
štěstí. Z náhradníka se vypracoval do pozice neotřesitelné jedničky. A
nejen to – stal se postrachem útočníků. „Prošel
jsem sedmi extraligovými kluby, tak jich hodně znám. To je fakt. Ale že bych
měl proti nim výhodu? Z tréninků si pamatuji, jak se asi pokusí zakončit
sólový nájezd, ale v samotném utkání je to o něčem jiném. Všechno je
rychlejší a obrovskou roli sehrává okolní atmosféra, tlak, působící na každého
hráče,“ zdůrazňuje brankář, který na
konci měsíce 
oslaví už jedenatřicáté narozeniny. V drese „beranů“ obdivuhodným
způsobem natahoval počty zápasů, v nichž odchytal čisté konto. Pochopitelně -
občas ho postihla nějaká ta slabší chvilka, inkasoval špatný gól – ale
v zásadě vykazoval konzistentní formu a otevřel si cesta i do národního
týmu, kde odchytal deset utkání!
Nic ale netrvá věčně, nejen
láska k jedné slečně – sotva se začalo schylovat s finišující starou
smlouvou k vyjednávání o smlouvě nové, a ve chvíli, kdy Hudáček už jako
uznávaný brankář navýšil své finanční požadavky, ztratili ve Zlíně o jeho
služby zájem a v závěru loňské sezóny provedli nečekaný trejd s mužstvem,
ve kterém začínal. Vyměnili ho za Maříka do Českých Budějovic. „Už jsem nechtěl být jen nějaká ta laciná
dvojka,“ vysvětluje Hudáček, který
načíná desátou sezónu a s počtem startů se přehoupl přes hranici 250 utkání. „Chápu, hokej je o financích a těch nikdy
není dost. Ale nevím, proč bych se měl pokaždé uskrovňovat jen já. Ostatně, to
byla podstata i dřívějších přestupů. Jakmile mi končila stará smlouva, ve vedení
klubů nechtěli slyšet na mé nové požadavky a já se stěhoval jinam.“
Jarní přesun do jižních Čech ale nebyl právě veselý.
Z mužstva, které mělo bojovat v play off možná i o titul, byl
„degradován“ do týmu, snažícího se ze všech sil vyhnout baráži! A ani start do
nové sezóny nebyl ze strany českobudějovických hokejistů právě ideální. „Však mi také bylo při podpisu smlouvy
řečeno, ať nepočítám s nějakými senzačními výsledky, že nás čekají urputné
zápasy o každý bod. Ale já to tak hrozně nevidím. Je tady řada mladých, talentovaných
kluků. A i ti staří si nepočínají špatně. Třeba takový Nedoma hraje doslova
super,“ tvrdí Hudáček a dodává, že
mužstvu několikrát scházelo patřičné štěstí. „Všechno
se to snad zlomilo na Slavii po vítězství 1:0 v prodloužení. Byl to přesný opak
našich utkání v Karlových Varech nebo doma proti Plzni. Tehdy jsme byli
aktivní, měli šance, ale nikoliv štěstí při zakončení. V Edenu se to vyvinulo
přesně naopak. Slávistům se puky odrážely, kam nechtěli, a my naopak vytěžili
z minima maximum. Věřím, že se po
takovém vítězství psychicky zvedneme,“ přeje si
brankář, jemuž ještě nějaký čas bude ležet v žaludku nepovedená premiéra
v nově otevřené Budvar aréně. „Prohráli
jsme po dvou špatných gólech. Jeden byl vlastní, druhý jsem zavinil já nepřesnou
rozehrávkou. Plzeňský Duda byl hodně důrazný a moji chybu potrestal.“ Ostatně – v domovském stánku jihočeských hokejistů se mu nikdy
nedařilo. Na začátku kariéry se zde nedokázal prosadit do prvního mužstva,
později, už jako brankář hostujících týmů, zde zase pravidelně prohrával. „Jsem rád, že už ho konečně zbourali,“ směje se Hudáček této neutěšené bilanci. „Nevím, jak ji zdůvodnit, ale opravdu se
mi na tom stadiónu nikdy nedařilo. Vyhrál jsem tady zápas jen jednou, loni se
Zlínem. Jenže to už bylo v době, kdy byl z větší části po rekonstrukci,
a tak se to snad ani nepočítá…“
Nejen rekonstrukce, ale i prázdninové povodně, narušili Jihočechům
přípravu na nový ročník extraligy. Kolaudace musela být odložena, harmonogram zápasů
pozměněn, a celé září odchytal Hudáček pouze na cizích stadiónech. „Nebylo to příjemné. Neměli jsme vlastní
led ani na trénink a střídavě dojížděli na zimáky po nejbližším okolí. Vlastně
jsme pořád balili hokejové nádobíčko a ke dvěma hodinám, běžně vyčleněným na trénink,
jsme museli připočítat zhruba tři hodiny na jízdu autem.“ O to víc mrzí Hudáčka a spol., že na obnovenou premiéru do krásné
nové Budvar arény přišlo tak málo diváků.
„Doufám, že se to změní, a že se lidé v Českých Budějovicích konečně naučí
chodit na hokej v odpovídajícím množství!“
HB/ds
(12.10.02)
Anketní otázka HB
k V.Hudáčkovi:
Nikdy v minulosti se mu v Českých Budějovicích
nedařilo. Myslíte si, že konečně prorazí smůlu?
Dotáhne mužstvo do play off?
Nebo to zase bude jen boj o uniknutí z baráže?