MICHAL SUP Záliby? „Převážně rodina. Pochopitelně ale sleduji situaci v rodinné firmě a všechno, co se točí kolem masného průmyslu. Proto mě hodně zajímala aféra s nemocí ´šílených krav´…“

Narozen: 24. 9. 1973 Výška: 179 cm Váha: 78 kg Sezóny: 12 Zápasy: 565 Branky: 132 Michal Sup (k 15.3.03)

SUP UŽ MÁ

ZASE SPRÁVNÝ APETIT!

Ne každému extraligovému hokejistovi, byť je to útočník, zdánlivě předurčený k tomu, aby individuálními průniky a krásnými góly omračoval ochozy diváků, je souzeno stát se opravdu uznávaným kanonýrem. Jenže i ten, kdo má na starosti převážně „černou práci“ se může střelecky blýsknout, pokud ho trenéři zařadí do správné lajny. Takový přívětivý osud potkal už dvakrát i devětadvacetiletého Michala Supa, útočníka pražské Slavie. Ve Spartě, kde začínal, hrál mezi dospělými nejvýše ve třetí řadě, ale v Edenu bylo všechno jinak. Přesto i tam si zažil více než herní, tak neuvěřitelné střelecké trápení. V sezóně 1999/2000, která následovala po jeho „životní“, v níž nastřílel úctyhodných 26 gólů, se totiž trefil do černého jen jednou jedinkrát!!!

Proč takové trápení? „Šance byly, ale nedokázal jsem je proměnit. V dobrém útoku se pochopitelně hraje lépe, to však neznamená, že když dávám tolik branek, že jsem až tak dobr střelec, je to hodně i o spoluhráčích,“ říká Sup a naráží ve vzpomínkách na excelentní spolupráci s Tomášem Kucharčíkem a Marianem Kacířem, do které v závěru jeho tehdy nejbrilantnější sezóny zasáhl na postu středního útočníka i sám Vladimír Růžička! Po jejich boku dával góly jako na běžícím pásu, čišelo z něj patřičné sebevědomí. A totéž platí i o sezóně právě finišující, kdy jeho nejčastějšími partnery na hrotu útoku bývají Josef Beránek a Radek Duda. „Každá branka, kterou dám, ohromně potěší... A čím jich dávám víc, tím se pochopitelně cítím lépe. Svůj význam mají i odlišné obranné povinnosti. Letos se snažíme hrát co nejdéle v obranné třetině soupeře, dáváme do útoku hodně síly a vytváříme si řadu střeleckých příležitostí. To je dobré zjištění. Dříve se stávalo, že jsme útočili málo, byl to soupeř, kdo měl puk na svých holích a člověk musel přemýšlet o tom, jak být užitečný především před vlastní brankou. To však letos neplatí. Netrápíme se při bránění a vzápětí nespěcháme zcela vyčerpaní co nejrychleji na střídačku….“

Jak už bylo řečeno, nejdříve Sup zazářil ve společnosti Kacíře, Kucharčíka respektive Růžičky. „Do branky nám spadlo snad úplně všechno,“ připománá útočník, pro něhož až do té chvíle byla výzvou hranice deseti gólů za sezónu. A najednou jich bylo 26! „Během léta jsem ale dostal zánět do ruky, a když jsem se vrátil, neproměnil jsem šance ani před opuštěnou klecí. V krizi totiž bylo celé mužstvo, nedalo se o nikoho opřít…“

Zmínili jsme se, že Supovy první krůčky po ledové ploše se odehrály u městské konkurence, na Spartě, a sice v necelých čtyřech letech, když se chodil „sklouznout“ se starším bratrem. S výjimkou sezóny 1991/92, kdy se učil a herně otrkával v nižší zámořské soutěži WHL, zůstával holešovickým barvám Sparty věrný až do poloviny 90. let a v roce 1993 dosáhl svého největšího klubového úspěchu. Oslavil se Spartou svůj první, a historicky poslední federální titul. „V Americe jsem chtěl původně setrvat déle, ale trenér Pavel Wohl mě přemluvil k dřívějšímu návratu. Určitě se tak stalo i proto, že tehdy si mladý hokejista vážil možnosti zahrát si českou extraligu mnohem víc, než je tomu dnes. Jenže pak začali ve Spartě nakupovat hotové hráče z jiných klubů a já nevěřil, že budu mít i nadále dostatek důvěry. Proto jsem souhlasil s nabídkou pánů Fardy a Herstuse a přestoupil do Slavie.“

V současnosti asi služebně nejzkušenější „slávista“ už v kariéře zaznamenal přes 100 extraligových branek, se ve volném čase věnuje rodině - především malé dcerce, kterou občas vezme na led. Jinak je trochu pověrčivý. Například nikdy se necítil ve své kůži, když na jeho zádech nefiguroval dres s číslem 8 nebo prostě s nějakou tou jinou „osmičkou“ - když nebyla volná samotná „osmička“, vybral si například 18 nebo 28.

V letošní sezóně - kdy s nejoblíbenější variantou dresu opět střelecky září a řádí - se mu splnil i jeden starý a velký sen. Převzít pozvánku do reprezentačního mužstva a zúčastnit se s ním nějaké významné mezinárodní akce. Stalo se. Výkony Michala Supa z extraligy neopomněl ocenit současný hlavní trenér Slavomír Lener, který ho pozval nejdříve na ruskou Baltiku a pak do Švédska, na závěrečný díl Euro Hockey Tour. Na první akci Sup zazářil, na druhé zapadl spolu s ostatními při nevydařeném vystoupení do průměru. „Vždycky jsem si moc přál zahrát si v národním týmu a jsem rád, že se mi to splnilo. Baltika byla opravdu dobrá, ve Švédsku to dopadlo hůře, protože jsme neproměňovali šance,“ tvrdí Sup a zamýšlí se nad tím, čím si opakovaně vysloužil důvěru na nominaci. Že by sehrála roli skutečnost, že „osvědčené“ reprezentační hvězdy už nemají výkonnost, motivaci, a ani se jim na podobné akce, zejména do Ruska, dvakrát nechce? „Těžko říct... Určitě tady ale asi platilo pravidlo, že nové koště dobře mete... Na Baltiku odjela řada nováčků a snad nikdo z nás nezklamal.“

I když to není otázka nadcházejících dnů a týdnů - teď ze všeho nejvíce myslí na to, jak v play off potvrdit skvělou sezónu Slavie (a zatím se to daří, i jemu osobně, ve čtvrtfinálové sérii proti Vsetínu ho opět bylo vidět a opakovaně projevil svůj přetrvávající apetit na góly) - až jednou skončí s hokejem, na rozdíl od jiných už má jasno, kam zamíří. Do vyhlášené rodinné firmy, specializující se na zpracování a distribuci masných výrobků. „Je mi jasné, že se hokejem do šedesáti let určitě živit nebudu,“ říká Michal Sup s úsměvem. Stejně tak jasné mu je, že se ale hned první den neposadí do kanceláře a nezačne přikazovat. „Budu si zase muset všechno projít a zopakovat, výrobu i prodej, a až potom se rozhodne, na kterém místě přiložím ruku k dílu...“

HB/ds (15.3.03)

----------------- POD ČAROU! -----------------

Kompletní extraligová bilance MICHALA SUPA

Návrat na začátek textu

Návrat na hlavní stranu profilů