na užším
kluzišti
je to
lepší!
Kdysi dávno, konkrétně v
letech 1951 až 1964, a také v sezóně 1973/74, se v Chomutově chodilo na nejvyšší
hokejovou soutěž! To už si ale pamatuje málokdo, stejně jako historický úspěch
klubu, boj o titul se slavným RH Brno počátkem roku 1956. Dnes patří
chomutovský oddíl KHL jen mezi špičku první ligy, a talentovaní odchovanci se
za lákadlem zvaným extraliga musí vypravit jinam. Buď do nejbližšího Litvínova,
nebo dál, například do pražské Slavie, tak, jako před třemi lety ještě zcela
neznámý Daniel BRANDA.
Výkonnostní vzestup
šestadvacetiletého útočníka za uplynulé dva roky je vskutku pozoruhodný. V
úvodu sezóny 1999/2000 ještě pendloval mezi Litvínovem, kde se nevměstnal do
základní sestavy, a rodným Chomutovem, v němž funkci manažera zastává otec
František. Na jaře 2000 už ale patřil mezi nejnebezpečnější forvardy „chemiků“,
v semifinále play off zazářil v sérii proti Spartě, a vzápětí se přestěhoval na
Slavii, aby společně s dalšími tehdejšími posilami vršovického klubu ze severu
Čech, Alinčem a Hüblem, rozhodoval zápasy. A to se mu vcelku daří.
V dlouhodobé části právě ukončené sezóny byl nejproduktivnějším hráčem
svého klubu (získal stejně bodů jako Ujčík, 48, hrál ale o zápas méně)! „V Litvínově měli trenéři k dispozici
čtyři vyrovnané lajny, ale protože se hrálo na tři, někdo musel sedět na
střídačce. Zpočátku padla volba na mne, jenže táta mi vyřídil střídavý start za
Chomutov, já dal během devíti zápasů pět branek, a když se Chemopetrolu zranili
útočníci, vrátil jsem se do jeho sestavy natrvalo,“ vzpomíná Branda na rozhodující fázi kariéry, na onu zmiňovanou sezónu
1999/2000, v níž nakonec nastoupil ke stejnému počtu utkání (36) v základní
části jako veterán Petr Rosol. Osm extraligových gólů a především příkladná
bojovnost se ukázaly dobrou poukázkou k zařazení do druhého útoku „chemiků“ (ve
kterém si v play off zahrál po boku Trávníčka a Balásze) a poté k přestupu do
Slavie. Do mužstva, hledajícího tvořivé hráče se schopností proměňovat šance. „Já vlastně ani nevím, za co bych se měl
považovat. Zda jsem střelec nebo nahrávač. Zatím se branky a přihrávky rodí z
okamžité situace konkrétního utkání a podle stylu soupeře. Mnohem raději mám
zápasy s týmy, které chtějí hrát hokej, jako Sparta nebo Vsetín, a nesedí mi
třeba na defenzívu zaměřené Kladno, protože víc se to řeže a pořád vás někdo
drží za hokejku,“ svěřuje se útočník, jemuž se
vždy líbilo a líbí v útočných formacích, kde má po boku hráče z „litvínovské“ školy, Viktora Hübla, Jana
Alinče či později Josefa Beránka. „Kdyby
nemusel Hübl před dvěma lety na operaci slepého střeva, určitě bychom byli
sehraní ještě víc, protože jsme se potkali v jednom týmu už v Chomutově. A bylo
příjemné, že byť jsme v průměru o pět let mladší, že se nám podařilo najít
společnou řeč s mnohem zkušenějším Honzou Alinčem, když hrál ještě ve Slavii…“
Čtyřiadvacetiletý Hübl dostal nečekanou pozvánku na Karjala Cup v
Helsinkách už v minulé sezóně, Branda si na podobnou poctu od trenéra
Josefa Augusty musel počkat o dvanáct měsíců déle. „Obléknout reprezentační dres, to je
představa lákavá snad pro každého, ale rozhodnutí je v kompetenci trenérů, a já
dobře vím, že na sobě ještě musím hodně pracovat,“ říkal 175 centimetrů vysoký útočník před zařazením do výběru pro
podzimní Švédské hry ve Stockholmu. Dobře si byl vědom svých herních
nedostatků. „Při
mé postavě je důležité, abych výrazně vylepšil bruslení. Jinak se proti
urostlejším protihráčům neprosadím. Však mi to táta, který do Prahy jezdí z Chomutova
na každé naše utkání, neustále opakuje. Vlastně sem jezdí proto, jen aby mě kritizoval,“ směje se Branda a dodává: „Ale
většinou má skutečně pravdu. Především v otázce problematického bruslařského
stylu.“ I ve volném čase si od
sportu příliš neodpočine, rád hraje fotbal a tenis, ale soutěživost má své
meze. „Například v zápasech proti
Litvínovu, kde mám spoustu kamarádů. Ale já se na takový duel nedívám jako na
prestižní zápas, ale pouze jako na jeden ze dvaapadesáti. Prestižní a vyhrocený
zápas je pro mne až ten v play off!“
Když hráli na jaře roku 2000
„chemici“ z Litvínova o postup do finále play off se Spartou, projevil se
Daniel Branda jako nebezpečný zakončovatel, mnohem nebezpečnější než pokrytý
Robert Reichel. Břízovi dal v Paegas aréně krásný gól, pak mu orazítkoval
tyčku, a jen v samostatném nájezdu v koncovce třetího duelu na severu Čech se
neprosadil. „Chtěl
jsem mu poslat puk mezi nohy, ale ten se postavil a já ho trefil do rozkleku,“ vzpomíná útočník, který na sparťanského brankáře vyzrál i
v jednom loňském a jednom letošním „běžném“ pražském derby. „Člověka potěší, když překoná takovou
osobnost, ale nemyslím si, že bych se v utkáních se Spartou zvlášť motivoval.
Beru ji jako každého jiného soupeře. Výhra nám sice pokaždé psychicky pomůže,
určitě však po městě nebudeme chodit jako nějací ,kingové, a nebudeme z ní žít
deset zápasů, jak kdysi tvrdil v jednom rozhovoru Petr Hrbek,“ oživuje Branda loňskou slovní přestřelku s bývalým spoluhráčem ze
Slavie a pozdějším „přeběhlíkem“ do Sparty. I letos na jaře se stal Branda
terčem mediálních polemik. Jednak se už delší čas spekulovalo nad tím, že si
zápas nechá takzvaně „znechutit“ (výsledkem, tvrdou hrou soupeře), a rovněž, že
má tendenci k simulování (viz. konflikty ve druhém semifinále
s Žemličkou). „To
je všechno nesmysl,“ brání se Branda. „Hokej dělám vždy naplno, i
v případě, když se něco nepovede!“
Ale ještě jednou se vraťme k vtipnému výroku Slavia a
„kingové“. Pokud by totiž hokejisté s domovským stánkem v Edenu vítěze
základní části extraligy v letošním semifinále play off skutečně vyřadili,
asi by na „královské“ chování měli právo. Jenže místo velké bitvy byla
k vidění zdánlivě jednoznačná série s pouhými třemi zápasy a ve všech
dominovala Sparta. „Ztroskotali
jsme na nepřesné koncovce. Především ve druhém utkání a jediném v Edenu,
kde jsem se domníval, že bude naší výhodou užší kluziště. Mně osobně se na něm
hraje mnohem lépe než na tom širším, protože lze na menším prostoru praktikovat
silovější hokej v delších časových úsecích, než dojde na střídání.
Bohužel, nedokázali jsme dodržet taktické úkoly, které jsme si před
jednotlivými duely stanovili,“ smutně
zrekapitulovat důvody neúspěchu Daniel Branda. Mimochodem, autor posledního
gólu pražského semifinále (i když v zápise o utkání byl za střelce označen
Antoš)…
HB/ds
(5.4.02)
------------------ POD ČAROU!
------------------
Po dvou sezónách ve Slavii,
ve kterých se stal nejlepším střelcem resp. nejlepším nahrávačem týmu, zamířil
Daniel Branda ke konkurenci do Sparty. „Měl
jsem pocit, že už se mnou v Edenu nepočítají a v Holešovicích jsem se
velmi rychle dohodnul na smlouvě,“ říkal počátkem léta. Koncem prázdnin už ale optimismem
tolik nehýřil. Z Ruska se vrátil Martinec, do NHL neodešel Broš a Branda
se rázem ocitl až ve čtvrté sparťanské řadě. Černé myšlenky a úvahy o změně
působiště však zažehnalo zranění Ondřeje Kratěny. Branda byl povýšen na křídlo
první elitní formace…
HB/red (30.9.02)
Kompletní
extraligová bilance DANIELA BRANDY
|
Sezóna |
|
Klub |
|
Z |
|
G |
|
A |
|
B |
|
TM |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1998/1999 |
|
Litvínov |
|
26 |
|
9 |
|
5 |
|
14 |
|
8 |
|
1999/2000 |
|
Litvínov |
|
43 |
|
9 |
|
12 |
|
21 |
|
8? |
|
2000/2001 |
|
Slavia |
|
62 |
|
23 |
|
30 |
|
53 |
|
54 |
|
2001/2002 |
|
Slavia |
|
60 |
|
21 |
|
30 |
|
51 |
|
36 |
|
2002/2003 |
|
Sparta |
|
… |
|
… |
|
… |
|
… |
|
… |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Celkem |
|
- |
|
191 |
|
62 |
|
77 |
|
139 |
|
106? |