Litvínov, heja heja Litvínov!
- aneb vzhůru na stadión, kde se rodí velké
talenty
Hokejový oddíl v Litvínově
byl založen v roce 1945 – z dnešního hlediska pod náramně atraktivním
názvem SK Stalinovy závody Horní Litvínov! Po devíti letech se klub přejmenoval
na Jiskru SZ, od roku 1961 byl znám pod označením CHZ Litvínov. A dnes je z něj
Chemopetrol. Co je asi podstatnější? Skutečnost, že mužstvo působí v extralize
nepřetržitě 43 let, ale ani jednou nedosáhlo na vytoužený mistrovský titul. A
to přesto, že se na místním ledě (kterému dnes dominuje kuriózní reklamní nápis „LITVÍNOV –
NAŠE MĚSTO“), pod příkrými, ale tím pádem přehlednými ochozy (na jejichž
nejvyšší patra padá během zimy skrz díru mezi zdí a střechou sníh, po celý rok
fouká studený vítr na záda, a někdy zavane i vůně z „různobarevných čmoudíků“,
pocházející z nedaleké chemičky), vypracovalo do národního mužstva,
a poslední dobou i do NHL, obdivuhodné množství kvalitních hokejistů. Hráčů,
jimž byl dán do vínku smysl především pro útok, a hlavně skvělá technika a
správné hokejové nadšení. Jmenujme alespoň nejznámější veličiny – Ivana Hlinku,
Jiřího Bublu, Arnolda Kadlece, Eduarda Uvíru, Josefa Beránka, Jindřicha Kokrmenta,
Vladimíra Kýhose, Petra Rosola, Petra Klímu, Martina Ručínského, Jiřího Šlégra
nebo Vladimíra Růžičku s Robertem Reichelem.
A jaká je současnost? Nejmenší
extraligové město už opět žije hokejem. Po loňské neúspěšné sezóně, kdy se tým
neprobojoval ani do play off, okupuje pod novým trenérským tandemem přední
patra tabulky. S čím konkrétním se však můžete setkat při běžné návštěvě
některého domácího utkání „chemiků“?
a) tribuny,
zastřešené v roce 1965, umí být vděčné, netečné i velmi nespokojené.
Minulý rok jim dlouho ležel v žaludku tajemný tah generálního manažera
Vladimíra Macholdy, který vyměnil střelce Hrušku za nevýrazného Rouska, a vlastně
celý jeden zápas se nezajímaly o dění na ledě, ale věnovaly se vulgárním pokřikům
na adresu vedení klubu. Místní diváci sledují s mimořádnou oblibou průběžné
informace o dílčích výsledcích z ostatních stadiónů, které se objevují na
informační tabuli nad prostory k stání. Nejžádanějším je výkon Sparty – pokud
Pražané prohrávají, obecenstvo to kvituje nadšeným zahučením a „kotel“
doprovází popěvkem o jakési specifické „partě“… Skalní fanoušci (dva z nich se mohou pochlubit unikátními
„chezáckými“ dresy z konce 70. let) bývají ovšem náležitě přísní na
své vlastní miláčky, a nespokojenost s předvedenou hrou dávají hlasitě najevo.
Nejčastěji pískotem. Pokud se ale hráčům Chemopetrolu zápas vydaří, reagují
nadšeně, a pouští se do oslavného chorálu, který dobře znají i ve Vsetíně. „Vysoký javore…“
b) občerstvení
nijak nevybočuje z extraligového průměru. Pivo, klobásy (ty, co se
prodávají a připravují ještě před stadiónem, na čerstvém vzduchu, vás přijdou
na 25 korun, a můžete je dostat i s ostrým přídavkem – porcí křenu), limonády...
c) Naopak na suvenýry si fanoušci z Mostu a Litvínova nemohou stěžovat.
Nabídka upomínkových předmětů je velmi pestrá, a pokud jde o publikace bilančního
charakteru, dokonce jedna z nejbohatších v celé soutěži. Speciální ročenky
lze zakoupit i za několik let nazpátek, kupodivu však zatím chybí ta poslední, shrnující
loňskou a představující letošní sezónu Chemopetrolu. Asi nejsou peníze – vždyť
místní program byl z ekonomických důvodů zredukován na polovinu (stránek).
Samostatnou kapitolou jsou hokejové kartičky – v jedné z prodejen suvenýrů
jich je jako máku (máme na mysli kartičky současných i bývalých hráčů Litvínova),
v těsné blízkosti druhé prodejny (na opačné straně zimního stadiónu, u hlavního
vchodu) zase probíhá burza. Pečlivý zákazník tu objeví nejeden skvost – například
sérii karet NHL z roku 1978!
d) divácká soutěž?
Co jiného, než střelba na branku. Nic světoborného, ale poslední dobou se
střílí do zcela nekryté klece. Bývaly doby, kdy na vítěze sice čekala
lukrativní cena, ale kdy bylo prakticky nemožné trefit nepatrný otvor ve
speciální desce…
e) hudební kulisa
stojí za zmínku. Litvínovská hymna je určitě jednou z nejzdařilejších a
nejpodmanivějších v celé extralize (kam se na ni „hrabou“ takoví „medvědi“ ze Zlína). Možná se to stane i
Vám, že si ještě dlouho po utkání vybavíte její melodii i s textem a
prakticky nevědomky si ji pobrukujete pro zlepšení nálady. To byl zásah do černého
(nebo černožlutého?)! „Litvínov, heja heja Litvínov!“ Na druhou stranu – ani ostatní hudební produkce, kterou slyšíte během
zápasu, není nejhorší. Pokud by si ji ale „antipražsky“ naladěné ochozy daly do
správných souvislostí, to by byl tanec! Co chvíli totiž skáče na led „Tarzan“ a poblíž střídaček „Jede jede mašinka, kouří se jí z komínka“ – první song už 16 let oslavuje ve Sportovní hale vítězná tažení
a vstřelené góly Sparty, písnička z repertoáru skupiny Maxim Turbulenc je
zase jednou z nejoblíbenějších u sparťanské ikony Jiřího Zelenky…
f) pořadatelská
služba? Možná si ji ani nevšimnete. Stalo se nám, že na svém místě zhruba 80
minut před utkáním vůbec nebyla a člověk tak mohl proniknout na stadión vlastně
i bez vstupenky (pokud by rychle zamířil do míst vyhrazených k stání za
brankou domácího týmu).
Konečné hodnocení: 85%
HB/div (26.10.02)