Budě-jo-vi-ce – na na na… !
- aneb pozor, abyste nespadli do hlediště J
Hokejový oddíl vznikl 8. ledna roku 1928
sloučením SK Viktorie a SK Slovan pod názvem AC Stadión. Ovšem první zápas se v Českých
Budějovicích hrál už mnohem dříve, v lednu 1913 – jednalo se o „bandy“
hokej a utkání přihlíželo 100 diváků. Prvním „hokejovým“ soupeřem byl nedaleký
Písek, který ve městě piva prohrál v prosinci 1924 těsně 2:1.
Jihočeši, jejichž kraj je plný rybníků, nejklasičtějších přírodních „kluzišť“,
na nichž mohly vyrůstat a nabývat na síle talenty jako kapři pod hladinou,
pochopitelně patřili i mezi účastníky historicky prvního ročníku republikového
mistrovství v sezóně 1936/37 a v roce 1951 se místní SKP (přeloženo
do moderní češtiny: SKP = Sdružené komunální podniky) dočkalo i zatím jediného
titulu. Víc než titulů bychom napočítali výkonnostních vzestupů a pádů, dokonce
do nižší soutěže, a také změn v názvu. Sokol, Obchodní dům, Slavoj, Motor.
Mimochodem, pod stropem nedávno zcela přebudované haly visí krásné „repliky“
dresů, které jsou památkou na největší hráče historie (Pouzar, Pícha, Hajšman…)
a zároveň hovoří o jejich neuvěřitelně rozmanité barevnosti. Motor se pyšnil
žlutomodrou kombinací, Slavoj modrobílou, a ještě dříve se v oddílových barvách
střídala černá, červená i zelená! Pro současné HC však v úvodu letošní sezóny
byla nejcharakterističtějším odstínem nálady černá barva – Jihočeši šli od
porážky k porážce, a teprve změna na trenérské stolici a řez výkonnostně
zaostávajícím kádrem přinesly obrat k lepším zítřkům. A koho můžeme směle
označit za legendy neodmyslitelného účastníka extraligy z Českých Budějovic?
Č. Píchu, Macelise, Vl. Hajšmana, Pouzara, Dvořáka, Pražáka, Pláničku, Lálu, Caldra,
Korbelu, i rekordmana v počtu extraligových utkání, obránce Rudolfa Suchánka,
který v souvislosti s výkonnostní krizí ukončil v říjnu 2003
pestrou kariéru…
a) Původní stadión byl otevřen 27. října 1946, jako třetí po Praze a
Bratislavě, a v roce 1965 byl zastřešen. Ovšem se současnou Budvar arénou
už má společný snad jen půdorys. Při přestavbě, směřované k naději, že se
pro České Budějovice podaří získat pořadatelství juniorského šampionátu, nebo
dokonce část seniorského MS, vzala za své nejen architektonicky zajímavá
střecha (z dálky připomínala hřbet nějakého dinosaura), ale i celý interiér. Jenže
nejlepší světové naděje nakonec přivítaly Pardubice a Hradec Králové,
Jihočechům a Plzni zůstaly oči pro pláč. Možná to ale bylo dobře. Vždyť náklady
na přestavbu byly z „neznámých“ důvodů podhodnoceny, s ohledem na
nekvalitně odvedenou práci subdodavatelů (zejména na střešní konstrukci) se
navýšily o desítky milionů korun, a termín dokončení se neustále oddaloval. A
když už bylo skoro „všechno“ hotovo, přišla pětisetletá voda a povodeň si vynutila
další opravy a zdržení. V plné kráse se proto Budvar aréna prezentovala až
v průběhu rozjeté loňské sezóny! Na první pohled je krásná, ale sem tam
najdete „mouchu“…
b) Asi nejspornější je ulička v ochozech,
vedoucí za brankou hostujícího týmu a spojující obě dlouhé, hlavní tribuny. Tu
snad musel projektovat lilipután, neboť její rozměry jsou naprosto
nedostačující. I když se jedná o hlavní „tepnu“, po níž proudí před zápasem a
během přestávek největší množství lidí, je tak uzoučká, že dva dospělí lidé proti
sobě čelem neprojdou! Alespoň jeden se musí vytočit na bok, a pokud jde právě
na straně svažující se k ledu, musí si při neexistenci zábradlí dát pozor,
aby sám, nebo s cizí pomocí nepřepadl dolů a neublížil si! Jedno je jisté –
kdyby v Budvar aréně došlo k požáru a panice, tak bude na této uličce
masakr…
c) Bufety, v nichž
se může běžný fanoušek občerstvit (horní restaurace s výhledem na led je
pouze pro majitele VIP karet) stále září novotou, ovšem je v nich o
přestávkách k zalknutí. Kdo je vášnivým kuřákem, okamžitě si tu zapálí! A
pak se posilní klobásou za 30 kaček. Není nejhorší, ale není to ono. Kvalit
klobás soukromníků, prodávajících své pochutiny před rekonstrukcí před stadiónem
na okraji parku, se v žádném případě nevyrovná. Zdaleka nejpestřejší je
nabídka nápojů, v němž s drtivou převahou vítězí ty alkoholické, i
nejtvrdšího ražení!!! Inu, podpora agresivních nálad některých jedinců je „dokonalá“.
A ještě jeden paradox, ovšem nikoliv ojedinělý (stejného zjištění se dočkáte
třeba v Pardubicích) – Budvar Vám tady načepují do půllitrového kelímku za
18 korun. Slušná cena. Ale pozor, budete-li chtít uhasit žízeň osobně, nebo si
o něco nealkoholického řekne Vaše dítko, ať už o coca-colu nebo sprite apod.,
bude Vás to stát 20 Kč, a přitom dostanete jen kelímek na 0,3 l. Nelogické! A
nebo naopak jednoznačné vybídnutí? Pijte pivo, je lacinější a je ho víc?
d) Suvenýry už si
jako před třemi a více lety nekoupíte v dřevěném stánku před halou, ale v části
chodby, kde jsou pod hlavní tribunou uschovány další stánky s občerstvením.
A jejich docela dost. Dresy, šály, puky s logem atd. A pozor! I když už tu
nenabízí knížku, pojednávající o nejslavnějších „rybníkářích“, kteří proslavili
hokejový oddíl z Českých Budějovic (její malý náklad je přes rok
definitivně rozebrán), zápas co zápas tady na Vás čeká za 10 korun nádherný,
barevný a na křídovém papíru tištěný program. První verze začala vycházet v sezóně
1965-66, ale ta současná na 12 stranách je opravdu krásná, a vyplatí se ji
sbírat a uschovat do archivu správného hokejového fanouška. Kdepak jen nějaké
sestavy soupeřů. Rozhovory, aktuality, zajímavosti, ohlédnutí, profily legend a
také fotografie (dvě na poslední straně nabádají ty nejodvážnější diváky k získání
autogramu). Textu je tolik, že jeho přelouskání vystačí na vyplnění letošních
nesmyslných přestávek v délce 18 minut…
e) Další pozitivní
skutečností je množství pohledných mladých dívek v ochozech ve speciálních
oblečcích nebo sportovních uniformách J. Jejich přítomnost má dva cíle.
Část děvčat vystupuje v roli „cheerleaders“ a při každém přerušení hry na
sebe poutá pozornost zvídavých očí mladých mužů i starších tatíků s dětmi.
Druhá skupina funguje v roli „doručovatelek“ občerstvení – prakticky nepřetržitě,
vždy ve dvojici, roznáší především pivo v kelímcích a nějaké ty brambůrky.
Takže pokud je zápas mimořádně zajímavý a trápí Vás hlad a žízeň, nemusíte
odbíhat do bufetu nebo čekat na přestávku. Stačí si mávnout na některou ze
slečen a nezapomenout zaplatit. J
f) hudební kulisa?
Inu, tuzemská extraligová klasika. A to znamená, že i v Českých Budějovicích
mají svoji hymnu. A s ní je trochu legrace. Už jste ji slyšeli? Ne? Můžete si
ji s trochou úsilí vyhledat na internetu a stáhnout k poslechu. „Jste připraveni? Jooooooooo…“ začíná tento song, jenž je naopak netradičně svěřen do úst nikoliv
rockového či metalového zpěváka, ale zpěvačky! Za chvíli se chytnete taky. „Bu – dě – jo – vi – ce“ a pak samé „na na na na“. Inu, když to zpívá „nána“… Pardon J - dívka!
g) pořadatelská
služba? Nepůsobí nijak výrazně, zbytečně na sebe nepoutá pozornost, tak jako
třeba v Praze na Spartě. Ale když je zapotřebí, tak jako na duelu s Plzní,
vypomůžou jí policisté, a alkoholem zmožené diváky srovnají do latě.
Konečné hodnocení: 80%
HB/div (27.10.03)