Reprezentační sezóna 2002/2003
Tentokrát nás čeká mnohem
klidnější období jen s jedním vrcholem. Pokud za dramatický nebudeme považovat
vývoj kolem výstavby víceúčelových hal v Praze Vysočanech (Aréna Sazka), respektive
na Hagiboru. Právě na jaře roku 2003 jsme měli podle původního rozhodnutí
hostit světovou elitu u nás doma, poprvé od roku 1985, kdy jsme se ještě ve „stařičké“
Sportovní hale stali mistry světa. Od té doby se český hokej mohl pochlubit dalšími
čtyřmi zlaty z MS a dokonce jedním z olympijských her. Pokaždé vybojovaných
v blízkém či vzdáleném zahraničí. Známá to fakta. Stejně jak požadavek Mezinárodní
hokejové federace, že příští šampionát uvidí Česká republika až ve chvíli, kdy
si postaví novou halu, splňující aktuální společenské, komerční i technologické požadavky. A protože jsme to
napoprvé nezvládli, bude se hrát v květnu ve Finsku.
Obhajoba se nás tentokrát netýká. V minulé sezóně jsme
totiž „pokazili“, co se dalo. Nezvládli jsme juniorský šampionát na domácím,
východočeském ledě. Neuspěli jsme v Salt Lake City ani v Goteborgu.
Sečteno a podtrženo. Ze tří obhajob titulů prázdné ruce. Nebylo nijak
překvapující, že reprezentace dostala nového trenéra. Přemýšlivého Slavomíra
Lenera. Vstup do angažmá s nově budujícím se týmem zvládnul zhruba na dvojku. Naši
hoši bojovali, porazili Finy, přetlačili Švédy, ale dvakrát selhali s rychlonohými
bruslaři z Ruska. Jakého hodnocení se mužstvu dostane na samém konci sezóny
v Helsinkách?
Zkuste
uhádnout!
Jak dopadne
český národní tým
na příštím
světovém šampionátu ve Finsku?
A podaří se naplno rozjet výstavbu
hokejových
arén pro MS 2004?
Pokud
chceš tipovat, pokračuj zde!
Reprezentační sezóna 2001/2002
Bude mít dva vrcholy a bude
pro český hokej skutečně velmi specifická. Poprvé v dějinách nás čeká
obhajoba jedinečné sbírky zlatých medailí – z posledních tří světových
šampionátů a z nejprestižnějšího olympijského turnaje všech dob,
z japonského Nagana. Sluší se připomenout, že ještě v lednu roku 1998
jsme o zlatém kovu ze zimní olympiády po celá desetiletí jen marně snili, a že
na titul mistrů světa jsme do té doby dokázali navázat v následujícím roce
jen jednou, na jaře 1977 ve Vídni, dvanáct měsíců po triumfu v polských
Katovicích.
Obhajoba určitě nebude snadná.
Pokolikáté už (?) oslabená reprezentace vykročila do sezóny levou nohou na
turnaji Euro Hockey Tour ve Zlíně, kde nedokázala zvítězit ani v jednom
utkání, stejně jako předtím v přípravném zápase s Polskem! Světový
šampionát se uskuteční ve Švédsku, které prahne po našem skalpu minimálně tak,
jako náš soupeř a poražený finalista mistrovského turnaje z let 1999 a
2001, Finsko. Právě národní mužstvo Suomi zvítězilo na posledním MS ve Švédsku
(1995), poprvé a zatím naposledy ve své vlastní historii. A olympiáda? Ta se
uskuteční v Americe, což je prakticky obdobné, jako kdyby se hrála
v kolébce tohoto sportu, v Kanadě. A „javorový list“? Věřte tomu, že
si na nás brousí zuby jako hladový vlk.
Vyhraje české národní mužstvo
MS i počtvrté, a zařadí se tak po bok legendární „sborné“ ze 60. a 80. let? Ta
tehdy dokázala zvítězit v turnaji jednou pětkrát, a v šedesátých
letech dokonce devětkrát v řadě za sebou!!! Jak by ne, když jejich prakticky
neměnné sestavě kralovaly takové útoky, jakým byla například formace Boris Michajlov-Vladimír
Petrov-Valerij Charlamov…