PERLIČKY Z KABINY:
Copyright
by HB…
Čas
na holení…
Zvláštní napětí bylo znát na
slávistickém mužstvu po příjezdu do Paegas arény na třetí semifinálový zápas se
Spartou. Jindy usměvavý brankář Roman Málek vyrazil na malou rozcvičku tak,
jako by lidé kolem něj vůbec neexistovali. Také jindy hovorný Viktor Ujčík se
bránil rozhovoru pro Českou televizi s tím, že už nemá, co by řekl. A
nakonec ho musely dvě ženy z televizního štábu přitáhnout vší silou za rukáv,
aby neutekl za kamarády, prohánějícími se s fotbalovou mičudou
v boční chodbě. Teprve na tento „nátlak“ zareagoval už se svým šibalským
úsměvem a rozpovídal se…
Po utkání už mu ale do řeči
zase nebylo. Hned ve 2. minutě neproměnil sólový nájezd, Slavia pak inkasovala
čtyři góly a ještě v první třetině bylo vymalováno. Dva marodi, Viktor
Hübl a Marek Tomica, raději nešli do kabiny, a otráveně přešlapovali
v hlavním průchodu k hrací ploše. „Nemá to význam, co tam?“ prohodil zklamaný Hübl,
který si v předchozím utkání natáhl kolenní vazy. „Co
se dá dělat. Asi bude po sezóně. Příští týden už nebude trénink, jen jako před
rokem rozlučka a pak volno. A poté zase letní náročná příprava,“ zkonstatoval útočník, který asi
dodrží opci ve smlouvě a bude hrát ve Slavii i na podzim. To znamená, že už se
může v duchu těšit na Šumavu a na pobíhání po kopcích s činkami a
medicinbalem. Po druhé třetině se „přešlapávací rituál“ opakoval a cestou
zpátky k ledu, na posledních 20 minut v sezóně, se smutným úsměvem ve
tváři prohlásil s osudem smířený druhý trenér Ondřej Weissmann.
„Teď už nám nic nepomůže, finále si nezahrajeme.“
„Myslel
jsem, že přes Spartu postoupíme,“ zkonstatoval už po utkání neméně smutný hlavní kouč Vladimír
Růžička, který si Spartu jako soupeře moc přál (příští rok prý hodlá i nadále
pokračovat v souběžném vykonávání funkcí hlavního trenéra a generálního
manažera). Nevyšlo ani jeho přání, ani přání Radka Matějovského, sebejistě
slibujícího, že přinutí diváky i televizní štáb, aby se šli podívat na hokej i
o velikonoční neděli do Edenu. A tak nastal čas loučení. „Sparta
ví, jak na nás. Hrála chytřeji a nám by nepomohl sebelepší gólman, když jsme
sami nebyli schopni dávat góly. Nemohli jsme spoléhat na štěstí. Neměli jsme
ho, ale na něj se také ani nehraje. Sparta prostě byla lepší,“ řekl Milan Antoš, nejproduktivnější
hráč týmu v play off. Slávisté tak s pochopitelnou počáteční nevolí
začali přemýšlet o odpočinku. A také o úpravě vizáže. Neholená tvář, tak typická
pro bojovníky z play off, je teď zbytečná. „Však se také trochu oholím,“ prohlásil na rozloučenou
obránce Jan Klobouček.
HB/id (31.3.02)
koblihy,
kuřata a pověrčivost
Sportovci bývají pověrčiví a na
své rituály či jiné zažité stereotypy nedají dopustit. Bylo to poznat i
v zákulisí prvního semifinálového utkání v Paegas aréně mezi
pražskými rivaly, Spartou a Slavií. Domácí hokejisté se moc zlobili na soupeře,
a stejně tak na pořadatele, když umožnili hostům z Vršovic, aby zhruba 100
minut před začátkem zápasu zabrali jejich oblíbenou chodbu, kam si chodí zahrát
bago, čili malý fotbálek. „To už nám udělali podruhé,“ hněval se obránce František
Ptáček, který svého času oblékal i slávistický dres.
Jiný bývalý slávista, nyní
kapitán Sparty Richard Žemlička, zase při nástupu na rozbruslení podklouzl na gumové
rohožce, která je natažena od kabin k ledu (to aby si hráči neponičili
brusle). Někdo by mohl říct - špatné znamení pro Spartu. Jenže o pár vteřin
později, na opačné straně chodby, ale prakticky ve stejném místě, zakopl o
rohožku i Josef Beránek, kapitán Slavie!
Ti, co věří na rituály,
stereotypy a konkrétní přání, si však přišli na své až po utkání. Slavia po
výborném výkonu doplatila na nedůraznou koncovku a podlehla poněkud
ustrašené a dlouho nervózní Spartě 4:1. Ve chvíli, kdy hosté prohrávali ještě o
gól, si na speciální poradu pozval k mantinelu Radka Matějovského trenér
Růžička. Těžko říct, co mu šeptal do ouška, ale zřejmě, aby v duchu svého
herního stylu přitvrdil. Však se také hned vzápětí opřel za brankou Sparty do
obránce Nedvěda. Matějovský ale gól nedal, naopak, z protiútoku ho dala
Sparta. „Od té doby co nechodím do letňanského hypermarketu na kuřata, se mi
nedaří,“ prohlásil později Matějovský cestou ke klubovému autobusu (viz.
podzimní „perlička“ v této rubrice). Jako jeden z mála zklamaných
slávistů však vyloudil na tváři úsměv (to takový šprýmař Viktor Ujčík se
tentokrát mračil jako čert). Ještě zajímavější důvod prohry prý v kabině
oznámil útočník Milan Antoš. Od manželky si přál před zápasem ke svačině
koblihy, ale ona mu koupila „míšu“…
HB/id (26.3.02)
Budou
platit a rádi
Přepište dějiny! Poprvé
v historii extraligy se v semifinále a vlastně vůbec poprvé
v play off utkají obě pražská mužstva, Sparta a Slavia. O tom, že si
fanoušci v malém Edenu opět budou šlapat po nohách, až se budou tísnit
v ochozech zhruba pro pět tisícovek diváků, rozhodl šestý čtvrtfinálový
duel s Pardubicemi (skóre 3:1). Slavia zvládla lépe povinnosti
v obraně a především v přesilových hrách. Svá oslabení ubránila a
v početní převaze vsítila dvě branky (třetí gól padl ihned po jejím
skončení). Hvězdami večera se stali obránce Jan Novák (autor třetí branky) a
Milan Antoš (autor druhého gólu). Oba z toho měli velkou radost, i když
tušili, že je to bude „něco“ stát do klubové pokladničky. „Uvidím,
co na mne spoluhráči vymyslí, ale laciné to nebude,“ tvrdí Novák, který se asi co
nevidět přižení do rodiny trenéra-manažera Vladimíra Růžičky. Ten má pro budoucího
zetě jen slova chvály. „Je to náš klíčový obránce. Má velice
dobrou střelu, společně s Hejdou a Kadlecem toho odehrál nejvíc už během
základní části sezóny, a ve všech utkáních, kdy chyběl pro zranění, naposledy
v předchozím zápase v Pardubicích, jsme ho moc a moc postrádali,“ svěřil se spokojený Růžička,
který kvitoval i manažerskou sázku na zkušené hráče. Jedním z nich je
slávistický „navrátilec“ Milan Antoš. „I já něco do klubové kasy
zaplatím a rád! A doufám, že jsem si střelecké štěstí ještě zdaleka nevyčerpal,
že další důležité góly v play off ještě přidám,“ přeje si Antoš. Jedno jeho
přání však už určitě zůstane nevyplněno. Slávistický útočník si totiž přál
Spartu až do finále. „Mně to zase bylo jedno, s kým
budeme hrát,“ tvrdí Novák. A co trenér Růžička? „Vždycky jsem si přál do play
off Spartu. Tak jsem rád, že ji máme!“
HB/ds (23.3.02)
Osmičku
nedostali, ale…
Slávistický sen zůstává
nenaplněn. Páté čtvrtfinále hochy z Edenu do semifinále neposunulo, série
se vrací zpátky do Prahy. A přitom měli svěřenci trenérů Růžičky a Weissmanna
„perníkáře“ v úvodu druhé třetiny, po vyrovnávací brance Martínka na 1:1,
doslova na lopatě. Jenže Štraub pohrdl prázdnou brankou, Beránek orazítkoval
jen tyč, a pak už se Pardubice o vítězství 5:2 v nervózní koncovce obrat
nenechaly. Tady je výčet našich obvyklých perliček a kuriozit:
a)
Od chvíle, kdy se prosadil při samostatném nájezdu ve třetím
utkání, postrádá Viktor Ujčík přesnou mušku. A také jeho křiklavá ozdoba,
z vlasů pečlivě vystřižená „jedenáctka“ na zátylku, trochu vybledla a
ztratila sytě červenou barvu. „Nechám si to vyspravit až na
semifinále,“ sliboval Ujčík, když se šel před pátým zápasem rozcvičit před pardubickou
halu, a svůj skvost uschoval pod baseballovou čepku. Divákům, i těm televizním,
ho však v závěru první třetiny odkryl při strkanici mezi střídačkami. Gól
ale zase nedal. Vlastně málem ano, ale jen do vlastní branky, po neskutečném
přehmatu u Málkovy klece při slávistické přesilovce. Od tragické chvilky ho
uchránila tyčka a milimetry!
b)
Stejně jako před prvním zápasem celé série, který Slavia
vyhrála 4:2, si byla skupinka hráčů (Branda, Martínek, Hejda, Kadlec, Ujčík, Hübl, Snopek) zahrát na
parkovišti fotbálek (bago) a nohejbal. Hokejisté bývají pověrčiví, ale
tentokrát se historie neopakovala a Slavia nezvítězila. Možná proto, že po
jednom špatném odkopu skončil míč za drátěným plotem, dělícím parkoviště od
fotbalového stadionu. Jenže zatím, co o týden dříve dokázali slávisté míč
vydolovat bez obtíží rukou, tentokrát se pro něj musel Hejda složitě doplazit
pod pletivem. Ani Hejda, ani Kadlec pak skutečný zápas nedohráli. Pět minut
před koncem je trenér Růžička předčasně odeslal do kabiny. „Asi
nás chtěli šetřit, a také eliminovat možnost, že by se někdo zranil,“ prohlásil už v civilu
Petr Kadlec, jeden ze dvou nejvytíženějších obránců Slavie. „Také
jsme chtěli zapojit do hry i další hráče, kteří jinak vysedávají jen na
střídačce, aby si vyzkoušeli atmosféru play off,“ doplnil Kadlece asistent
trenéra Ondřej Weissmann.
c)
Z výrazu ve tvářích slávistických trenérů byla před
utkáním znát pohoda a určitá uvolněnost. „Když jsme sem přijeli, tak
nám tvrdili, že si z Pardubic tentokrát odvezeme ´osmičku´, čili
osmigólový příděl, tak jsme v klidu, nemáme co ztratit,“ smál se za všechny druhý
trenér Weissmann a malinko si postěžoval na „zákulisní boj“ ze strany domácího
týmu. „Před týdnem nám ve své nové hale vyčlenili dvě prostorné šatny, dnes dali
k dispozici už jen jednu. Prý se v té druhé něco opravuje…“ (P.S.: ´osmičku´ sice
slávisté nedostali, ale v závěru zápasu jim už do smíchu nebylo)
d)
Zajímavých „prohřešků“ se dopustili dva manažeři – generální
Růžička a obchodní Blažek. Ten přijel do Pardubic vozem, polepeným reklamními
nápisy „Ford Charouz“ (hmm, není to náhodou spoluvlastník Sparty?) a pak zabodoval
v okamžiku, kdy udělal prsty na ruce „parůžky“ nad hlavou komentátora
Petra Vichnara. Bohužel, přesně ve chvíli, kdy probíhala předtáčka úvodních
vstupů z pardubického stadiónu, takže jeho legrácku viděla celá republika.
Však se také bývalý brankář trochu zastyděl. A Růžička? Ten zase zhruba dvě
hodiny před utkáním rozmlouval s malými žáčky během tréninku. „Ptal
jsem se jich, jak se mají. No, ale do naší sestavy je asi nezařadím, jsou to
kluci z Pardubic,“ vtipkoval trenér-manažer Růžička.
HB/ds (19.3.02)
Z
„Dřeváka“ hrdinou!
Třetí čtvrtfinálový zápas
s Pardubicemi, první v Edenu, to byla bitva, kterou nerozhodlo ani 70
minut klasického boje na ledě. Ke slovu musely přijít samostatné nájezdy. A po
tom dvanáctém měla důvod k radosti Slavia. A především Viktor Ujčík. Tady
je výčet zajímavostí nejen ze samotného duelu, ale také ze zákulisí:
a)
Právě ve chvíli, kdy před halou zaparkoval osobní vůz
s pardubickou poznávací značkou, ze kterého vystoupili „muži
v černém“ a s kufříkem (Šejba, Marek aj.), odcházeli slávisté
proběhnout se s míčem. Ke snaze „špionů“ mapovat jejich hru prohlásil
Michal Sup se šibalským úsměvem. „Tady na nás vysílačky
potřebovat nebudou. Máme tak malý stadion a nízké hlediště, že se uslyší, když
budou na sebe pořádně řvát…“
b)
Do sestavy se vrátil obránce Jan Novák, i když se svěřil, že
ho poraněné břišní svalstvo stále bolí. „Zkusím to. Třeba dám gól, a
pak se nechám v klidu vystřídat,“ nešetřil ani on humorem.
c)
A do třetice žertovný nástup.
Šedivá Škoda Octavia Viktora Ujčíka nás zaujala tím, že v její SPZ
figuruje číslo 11. Stejné, které má slávistický útočník na dresu. „Ne,
ne. To je náhoda,“ bránil se Ujčík spekulacím, že si tuto státní poznávací značku speciálně
vyžádal. „Když jsem si pro ni přišel, řekli mi, máte smůlu, ale právě jsme předali
SPZ s desítkou, pokud jste ji moc chtěl. Tu už nedostanete,“ vtipkovala budoucí hvězda
večera.
d)
Slavia vedla až do času 59:49, pak ve hře bez brankáře
vyrovnal Mikeska na 2:2. „Moc nás to mrzelo, měli jsme si to
pohlídat,“ prohlásil Milan Antoš, autor obou branek Slavie. „V
kabině jsme tu zlost pak ze sebe museli vybít.“ Stejně zklamaný byl i Viktor
Ujčík, který krátce před tím netrefil opuštěnou pardubickou klec. „V
kabině jsem se musel klukům omluvit se slovy, že kdybych nebyl takový dřevák a
mířil přesně, mohli jsme se z vítězství radovat mnohem dříve. Také první
samostatný nájezd jsem pokazil. Měl jsem připraveného něco speciálního, co by
Salfický nečekal, ale jak říkám, podělal jsem se z toho,“ řekl od srdce „Ujča“.
e)
Velké slovo do osudu zápasu tak musel říct i brankář Roman
Málek. „Měl jsem strach, abych nedostal gól z každého nájezdu. A že jsem
chytil dva nájezdy přímo do lapačky a třetí s její pomocí vyrazil? To nebyla
náhoda. Naštvalo mne, jak se o mně poslední dobou psalo v novinách, co
říkali pardubičtí hokejisté. Že jsem z formy, že jsem slabý nahoře. Tak
jsem ty rány čekal právě nahoru, a vyšlo to. I když jsem je očekával spíš na
vyrážečku než nad lapačku,“ usmíval se Málek, který inkasoval jen z prvního nájezdu od Kudrny.
f)
Dvanáctý nájezd patřil Ujčíkovi. Na druhý pokus nezaváhal a
mohl oslavit vítězství plavným skokem vodorovně, zhruba metr nad ledem.
Pardubičtí sklopili hlavy – nepomohly jim ani válečné barvy ve tváři – číslice
a zkratky HC PCE, které si tam ještě před utkáním nechali vymalovat. Výhra byla
kolektivním dílem, přesto nad ostatními vyčnívala trojka Málek, Ujčík a Antoš. „Škoda,
že jsem ten svůj nájezd tak zazdil. Chtěl jsem vystřelit pořádně, ale Salfický
stál celou dobu jako skála, ani se nehnul, tak jsem zazmatkoval a vypálil úplně
nesmyslně příklepem a ještě mimo,“ pokáral se Antoš.
g)
Utkání přihlížela řada zajímavých osobností. Například
asistent trenéra Sparty Pavel Hynek, který si postěžoval na zbytečnou porážku
svého týmu – právě na samostatné nájezdy – v Třinci. Ve slávistické kabině
naopak zvesela vykračoval Josef Beránek starší (dnes kouč Litvínova) a před
kabinou čekal po utkání na kamarády ještě nedávno jejich kapitán Jan Alinč…
HB/ds (16.3.02)
U
Kadeřníka už před pardubicemi…
Plán slávistického kustoda na
návštěvu některého z pražských holičství by nemusel být utopií (v
souvislosti s vítězstvím v semifinálovém utkání nad Spartou), pokud
hokejisté z Edenu vyřadí Pardubice. Ale už před touto sérií měly kadeřnice
v hlavním městě napilno. Svěřenci trenéra Vladimíra Růžičky a Ondřeje
Weissmanna totiž stejně jako před rokem vsadili v play off na obarvené a i
jinak upravené kštice. „Nás se to netýká, to není nic pro mne,“ prohlásil kouč-manažer
Růžička v útrobách pardubické haly před prvním vzájemným soubojem
s Východočechy (mimochodem – loni na jaře se nechal slyšet, ať si hoši
dají na hlavu třeba BRAMBORY!). Většina hráčů měla vlasy na blond. „No,
nějak se to nepovedlo, původně mělo jít o barvu stříbrnou,“ svěřil se „sytě žlutý“ Roman
Málek. Vzápětí slávistický gólman objasnil důvod této malé rebelie. „Doufáme,
že se nám v této úpravě podaří navázat na loňské play off, že to dotáhneme
minimálně stejně tak daleko.“
Před rokem skončila Slavia v semifinále. Letos by chtěla
třeba ještě dál. A tak si Viktor Ujčík nechal na zátylek vypreparovat
z torza na krátko zastřižených vlasů „jedenáctku“ (číslici 11, kterou má
na dresu), a ještě ji nechal obarvit načerveno a opatřit konturami. Daniel
Branda se převlékl „dohola“, ostatní žlutili (jako Josef Štraub), šedivěli, jen
Ondřej Steiner zůstal stranou. „On byl nemocný a připojil se k nám
až na první zápas s Pardubicemi. Prostě to nestihl,“ omlouval ho Málek.
Žlutý vlas měl i zadák Jan
Novák, který ale nehrál a jen přihlížel ze střídačky snažení spoluhráčů. „Natrhnul
jsem si ještě v závěru základní části sval na noze, ale v pátek už
snad nastoupím,“ přál si Novák. Mimochodem II. – na válečné barvy se nezapomnělo ani
v jiných kabinách. Pardubický tahoun Ladislav Lubina ozdobil svoji pravou
tvář ztenka namalovanou číslicí 49 (podle čísla dresu) a plzeňský gólman Libor
Barta si rovněž nechal do vlasů velnout cifru – tentokrát jedničku (podle
dresu, jak jinak…).
HB/ds (13.3.02)
K HoLIČI
i během semifinále?
Také jste o uplynulém víkendu
zaznamenali dvě změny na slávistické střídačce? Jedna byla praktická, druhá
kosmetická. Těsně před startem play off dostala volný víkend opora týmu,
brankář Roman Málek. „O tom, že budu chytat oba zápasy, jak
v Havířově tak proti Kladnu, jsem věděl od pátečního rána,“ prozradil Lukáš Hronek,
který během 120 minut inkasoval jen jeden gól a podruhé v sezóně udržel
čisté konto!
A ona druhá změna? Tu mohli
postřehnout opravdu jen ti nejpilnější pozorovatelé, kterým neunikne nic, co se
stane na slávistické střídačce. Jeden z dvojice kustodů (v Edenu jim ale
říkají trošku jinak, o čemž Vás přesvědčí pohled do programu k utkání –
hospodář!), a sice Jiří Šerpán, změnil vizáž. Jeho obvyklý účes se změnil
v drobounkého „ježečka“. „To je tradice. Pokaždé, když porazíme
v ligovém utkání Spartu, tak jdu k holiči a nechávám se ostříhat do
hola. Loni jsem tam šel dvakrát, v této sezóně pouze jednou,“ postesknul si
s patřičným úsměvem slávistický kustod-asistent hospodáře, který doufá, že
půjde pod stroječek ještě v průběhu tohoto měsíce, pokud na sebe Sparta a
Slavia narazí v semifinále play off. A co by udělal, kdyby pak hoši
z Edenu vyhráli nad vítězem základní části dvakrát po sobě? Tady je
odpověď: „To by vůbec nevadilo. Naopak. Já bych šel k tomu holiči také
dvakrát…“
HB/ds (5.3.02)