loga SlaviaPERLIČKY Z KABINY:

Copyright by HB…

 

Čas na holení…

    Zvláštní napětí bylo znát na slávistickém mužstvu po příjezdu do Paegas arény na třetí semifinálový zápas se Spartou. Jindy usměvavý brankář Roman Málek vyrazil na malou rozcvičku tak, jako by lidé kolem něj vůbec neexistovali. Také jindy hovorný Viktor Ujčík se bránil rozhovoru pro Českou televizi s tím, že už nemá, co by řekl. A nakonec ho musely dvě ženy z televizního štábu přitáhnout vší silou za rukáv, aby neutekl za kamarády, prohánějícími se s fotbalovou mičudou v boční chodbě. Teprve na tento „nátlak“ zareagoval už se svým šibalským úsměvem a rozpovídal se…

    Po utkání už mu ale do řeči zase nebylo. Hned ve 2. minutě neproměnil sólový nájezd, Slavia pak inkasovala čtyři góly a ještě v první třetině bylo vymalováno. Dva marodi, Viktor Hübl a Marek Tomica, raději nešli do kabiny, a otráveně přešlapovali v hlavním průchodu k hrací ploše. „Nemá to význam, co tam?“ prohodil zklamaný Hübl, který si v předchozím utkání natáhl kolenní vazy. „Co se dá dělat. Asi bude po sezóně. Příští týden už nebude trénink, jen jako před rokem rozlučka a pak volno. A poté zase letní náročná příprava,“ zkonstatoval útočník, který asi dodrží opci ve smlouvě a bude hrát ve Slavii i na podzim. To znamená, že už se může v duchu těšit na Šumavu a na pobíhání po kopcích s činkami a medicinbalem. Po druhé třetině se „přešlapávací rituál“ opakoval a cestou zpátky k ledu, na posledních 20 minut v sezóně, se smutným úsměvem ve tváři prohlásil s osudem smířený druhý trenér Ondřej Weissmann. „Teď už nám nic nepomůže, finále si nezahrajeme.“

Zklamaní Branda s Antošem    Myslel jsem, že přes Spartu postoupíme,“ zkonstatoval už po utkání neméně smutný hlavní kouč Vladimír Růžička, který si Spartu jako soupeře moc přál (příští rok prý hodlá i nadále pokračovat v souběžném vykonávání funkcí hlavního trenéra a generálního manažera). Nevyšlo ani jeho přání, ani přání Radka Matějovského, sebejistě slibujícího, že přinutí diváky i televizní štáb, aby se šli podívat na hokej i o velikonoční neděli do Edenu. A tak nastal čas loučení. „Sparta ví, jak na nás. Hrála chytřeji a nám by nepomohl sebelepší gólman, když jsme sami nebyli schopni dávat góly. Nemohli jsme spoléhat na štěstí. Neměli jsme ho, ale na něj se také ani nehraje. Sparta prostě byla lepší,“ řekl Milan Antoš, nejproduktivnější hráč týmu v play off. Slávisté tak s pochopitelnou počáteční nevolí začali přemýšlet o odpočinku. A také o úpravě vizáže. Neholená tvář, tak typická pro bojovníky z play off, je teď zbytečná. „Však se také trochu oholím,“ prohlásil na rozloučenou obránce Jan Klobouček.

HB/id (31.3.02)

 

koblihy, kuřata a pověrčivost

    Sportovci bývají pověrčiví a na své rituály či jiné zažité stereotypy nedají dopustit. Bylo to poznat i v zákulisí prvního semifinálového utkání v Paegas aréně mezi pražskými rivaly, Spartou a Slavií. Domácí hokejisté se moc zlobili na soupeře, a stejně tak na pořadatele, když umožnili hostům z Vršovic, aby zhruba 100 minut před začátkem zápasu zabrali jejich oblíbenou chodbu, kam si chodí zahrát bago, čili malý fotbálek. „To už nám udělali podruhé,“ hněval se obránce František Ptáček, který svého času oblékal i slávistický dres.

    Jiný bývalý slávista, nyní kapitán Sparty Richard Žemlička, zase při nástupu na rozbruslení podklouzl na gumové rohožce, která je natažena od kabin k ledu (to aby si hráči neponičili brusle). Někdo by mohl říct - špatné znamení pro Spartu. Jenže o pár vteřin později, na opačné straně chodby, ale prakticky ve stejném místě, zakopl o rohožku i Josef Beránek, kapitán Slavie!

    Ti, co věří na rituály, stereotypy a konkrétní přání, si však přišli na své až po utkání. Slavia po výborném výkonu doplatila na nedůraznou koncovku a podlehla poněkud ustrašené a dlouho nervózní Spartě 4:1. Ve chvíli, kdy hosté prohrávali ještě o gól, si na speciální poradu pozval k mantinelu Radka Matějovského trenér Růžička. Těžko říct, co mu šeptal do ouška, ale zřejmě, aby v duchu svého herního stylu přitvrdil. Však se také hned vzápětí opřel za brankou Sparty do obránce Nedvěda. Matějovský ale gól nedal, naopak, z protiútoku ho dala Sparta. „Od té doby co nechodím do letňanského hypermarketu na kuřata, se mi nedaří,“ prohlásil později Matějovský cestou ke klubovému  autobusu (viz. podzimní „perlička“ v této rubrice). Jako jeden z mála zklamaných slávistů však vyloudil na tváři úsměv (to takový šprýmař Viktor Ujčík se tentokrát mračil jako čert). Ještě zajímavější důvod prohry prý v kabině oznámil útočník Milan Antoš. Od manželky si přál před zápasem ke svačině koblihy, ale ona mu koupila „míšu“…

HB/id (26.3.02)

 

Budou platit a rádi

    Přepište dějiny! Poprvé v historii extraligy se v semifinále a vlastně vůbec poprvé v play off utkají obě pražská mužstva, Sparta a Slavia. O tom, že si fanoušci v malém Edenu opět budou šlapat po nohách, až se budou tísnit v ochozech zhruba pro pět tisícovek diváků, rozhodl šestý čtvrtfinálový duel s Pardubicemi (skóre 3:1). Slavia zvládla lépe povinnosti v obraně a především v přesilových hrách. Svá oslabení ubránila a v početní převaze vsítila dvě branky (třetí gól padl ihned po jejím skončení). Hvězdami večera se stali obránce Jan Novák (autor třetí branky) a Milan Antoš (autor druhého gólu). Oba z toho měli velkou radost, i když tušili, že je to bude „něco“ stát do klubové pokladničky. „Uvidím, co na mne spoluhráči vymyslí, ale laciné to nebude,“ tvrdí Novák, který se asi co nevidět přižení do rodiny trenéra-manažera Vladimíra Růžičky. Ten má pro budoucího zetě jen slova chvály. „Je to náš klíčový obránce. Má velice dobrou střelu, společně s Hejdou a Kadlecem toho odehrál nejvíc už během základní části sezóny, a ve všech utkáních, kdy chyběl pro zranění, naposledy v předchozím zápase v Pardubicích, jsme ho moc a moc postrádali,“ svěřil se spokojený Růžička, který kvitoval i manažerskou sázku na zkušené hráče. Jedním z nich je slávistický „navrátilec“ Milan Antoš. „I já něco do klubové kasy zaplatím a rád! A doufám, že jsem si střelecké štěstí ještě zdaleka nevyčerpal, že další důležité góly v play off ještě přidám,“ přeje si Antoš. Jedno jeho přání však už určitě zůstane nevyplněno. Slávistický útočník si totiž přál Spartu až do finále. „Mně to zase bylo jedno, s kým budeme hrát,“ tvrdí Novák. A co trenér Růžička? „Vždycky jsem si přál do play off Spartu. Tak jsem rád, že ji máme!“

HB/ds (23.3.02)

 

Osmičku nedostali, ale…

    Slávistický sen zůstává nenaplněn. Páté čtvrtfinále hochy z Edenu do semifinále neposunulo, série se vrací zpátky do Prahy. A přitom měli svěřenci trenérů Růžičky a Weissmanna „perníkáře“ v úvodu druhé třetiny, po vyrovnávací brance Martínka na 1:1, doslova na lopatě. Jenže Štraub pohrdl prázdnou brankou, Beránek orazítkoval jen tyč, a pak už se Pardubice o vítězství 5:2 v nervózní koncovce obrat nenechaly. Tady je výčet našich obvyklých perliček a kuriozit:

a)      Od chvíle, kdy se prosadil při samostatném nájezdu ve třetím utkání, postrádá Viktor Ujčík přesnou mušku. A také jeho křiklavá ozdoba, z vlasů pečlivě vystřižená „jedenáctka“ na zátylku, trochu vybledla a ztratila sytě červenou barvu. „Nechám si to vyspravit až na semifinále,“ sliboval Ujčík, když se šel před pátým zápasem rozcvičit před pardubickou halu, a svůj skvost uschoval pod baseballovou čepku. Divákům, i těm televizním, ho však v závěru první třetiny odkryl při strkanici mezi střídačkami. Gól ale zase nedal. Vlastně málem ano, ale jen do vlastní branky, po neskutečném přehmatu u Málkovy klece při slávistické přesilovce. Od tragické chvilky ho uchránila tyčka a milimetry!

b)      Stejně jako před prvním zápasem celé série, který Slavia vyhrála 4:2, si byla skupinka Petr Martínekhráčů (Branda, Martínek, Hejda, Kadlec, Ujčík, Hübl, Snopek) zahrát na parkovišti fotbálek (bago) a nohejbal. Hokejisté bývají pověrčiví, ale tentokrát se historie neopakovala a Slavia nezvítězila. Možná proto, že po jednom špatném odkopu skončil míč za drátěným plotem, dělícím parkoviště od fotbalového stadionu. Jenže zatím, co o týden dříve dokázali slávisté míč vydolovat bez obtíží rukou, tentokrát se pro něj musel Hejda složitě doplazit pod pletivem. Ani Hejda, ani Kadlec pak skutečný zápas nedohráli. Pět minut před koncem je trenér Růžička předčasně odeslal do kabiny. „Asi nás chtěli šetřit, a také eliminovat možnost, že by se někdo zranil,“ prohlásil už v civilu Petr Kadlec, jeden ze dvou nejvytíženějších obránců Slavie. „Také jsme chtěli zapojit do hry i další hráče, kteří jinak vysedávají jen na střídačce, aby si vyzkoušeli atmosféru play off,“ doplnil Kadlece asistent trenéra Ondřej Weissmann.

c)      Z výrazu ve tvářích slávistických trenérů byla před utkáním znát pohoda a určitá uvolněnost. „Když jsme sem přijeli, tak nám tvrdili, že si z Pardubic tentokrát odvezeme ´osmičku´, čili osmigólový příděl, tak jsme v klidu, nemáme co ztratit,“ smál se za všechny druhý trenér Weissmann a malinko si postěžoval na „zákulisní boj“ ze strany domácího týmu. „Před týdnem nám ve své nové hale vyčlenili dvě prostorné šatny, dnes dali k dispozici už jen jednu. Prý se v té druhé něco opravuje…“ (P.S.: ´osmičku´ sice slávisté nedostali, ale v závěru zápasu jim už do smíchu nebylo)

d)      Zajímavých „prohřešků“ se dopustili dva manažeři – generální Růžička a obchodní Blažek. Ten přijel do Pardubic vozem, polepeným reklamními nápisy „Ford Charouz“ (hmm, není to náhodou spoluvlastník Sparty?) a pak zabodoval v okamžiku, kdy udělal prsty na ruce „parůžky“ nad hlavou komentátora Petra Vichnara. Bohužel, přesně ve chvíli, kdy probíhala předtáčka úvodních vstupů z pardubického stadiónu, takže jeho legrácku viděla celá republika. Však se také bývalý brankář trochu zastyděl. A Růžička? Ten zase zhruba dvě hodiny před utkáním rozmlouval s malými žáčky během tréninku. „Ptal jsem se jich, jak se mají. No, ale do naší sestavy je asi nezařadím, jsou to kluci z Pardubic,“ vtipkoval trenér-manažer Růžička.

HB/ds (19.3.02)

 

Z „Dřeváka“ hrdinou!

    Třetí čtvrtfinálový zápas s Pardubicemi, první v Edenu, to byla bitva, kterou nerozhodlo ani 70 minut klasického boje na ledě. Ke slovu musely přijít samostatné nájezdy. A po tom dvanáctém měla důvod k radosti Slavia. A především Viktor Ujčík. Tady je výčet zajímavostí nejen ze samotného duelu, ale také ze zákulisí:

a)      Právě ve chvíli, kdy před halou zaparkoval osobní vůz s pardubickou poznávací značkou, ze kterého vystoupili „muži v černém“ a s kufříkem (Šejba, Marek aj.), odcházeli slávisté proběhnout se s míčem. Ke snaze „špionů“ mapovat jejich hru prohlásil Michal Sup se šibalským úsměvem. „Tady na nás vysílačky potřebovat nebudou. Máme tak malý stadion a nízké hlediště, že se uslyší, když budou na sebe pořádně řvát…“

b)      Do sestavy se vrátil obránce Jan Novák, i když se svěřil, že ho poraněné břišní svalstvo stále bolí. „Zkusím to. Třeba dám gól, a pak se nechám v klidu vystřídat,“ nešetřil ani on humorem.

c)      Ujčík skáče radostí po TSA do třetice žertovný nástup. Šedivá Škoda Octavia Viktora Ujčíka nás zaujala tím, že v její SPZ figuruje číslo 11. Stejné, které má slávistický útočník na dresu. „Ne, ne. To je náhoda,“ bránil se Ujčík spekulacím, že si tuto státní poznávací značku speciálně vyžádal. „Když jsem si pro ni přišel, řekli mi, máte smůlu, ale právě jsme předali SPZ s desítkou, pokud jste ji moc chtěl. Tu už nedostanete,“ vtipkovala budoucí hvězda večera.

d)      Slavia vedla až do času 59:49, pak ve hře bez brankáře vyrovnal Mikeska na 2:2. „Moc nás to mrzelo, měli jsme si to pohlídat,“ prohlásil Milan Antoš, autor obou branek Slavie. „V kabině jsme tu zlost pak ze sebe museli vybít.“ Stejně zklamaný byl i Viktor Ujčík, který krátce před tím netrefil opuštěnou pardubickou klec. „V kabině jsem se musel klukům omluvit se slovy, že kdybych nebyl takový dřevák a mířil přesně, mohli jsme se z vítězství radovat mnohem dříve. Také první samostatný nájezd jsem pokazil. Měl jsem připraveného něco speciálního, co by Salfický nečekal, ale jak říkám, podělal jsem se z toho,“ řekl od srdce „Ujča“.

e)      Velké slovo do osudu zápasu tak musel říct i brankář Roman Málek. „Měl jsem strach, abych nedostal gól z každého nájezdu. A že jsem chytil dva nájezdy přímo do lapačky a třetí s její pomocí vyrazil? To nebyla náhoda. Naštvalo mne, jak se o mně poslední dobou psalo v novinách, co říkali pardubičtí hokejisté. Že jsem z formy, že jsem slabý nahoře. Tak jsem ty rány čekal právě nahoru, a vyšlo to. I když jsem je očekával spíš na vyrážečku než nad lapačku,“ usmíval se Málek, který inkasoval jen z prvního nájezdu od Kudrny.

f)       Zklamaný JaneckýDvanáctý nájezd patřil Ujčíkovi. Na druhý pokus nezaváhal a mohl oslavit vítězství plavným skokem vodorovně, zhruba metr nad ledem. Pardubičtí sklopili hlavy – nepomohly jim ani válečné barvy ve tváři – číslice a zkratky HC PCE, které si tam ještě před utkáním nechali vymalovat. Výhra byla kolektivním dílem, přesto nad ostatními vyčnívala trojka Málek, Ujčík a Antoš. „Škoda, že jsem ten svůj nájezd tak zazdil. Chtěl jsem vystřelit pořádně, ale Salfický stál celou dobu jako skála, ani se nehnul, tak jsem zazmatkoval a vypálil úplně nesmyslně příklepem a ještě mimo,“ pokáral se Antoš.

g)      Utkání přihlížela řada zajímavých osobností. Například asistent trenéra Sparty Pavel Hynek, který si postěžoval na zbytečnou porážku svého týmu – právě na samostatné nájezdy – v Třinci. Ve slávistické kabině naopak zvesela vykračoval Josef Beránek starší (dnes kouč Litvínova) a před kabinou čekal po utkání na kamarády ještě nedávno jejich kapitán Jan Alinč…

HB/ds (16.3.02)

 

U Kadeřníka už před pardubicemi…

    Plán slávistického kustoda na návštěvu některého z pražských holičství by nemusel být utopií (v souvislosti s vítězstvím v semifinálovém utkání nad Spartou), pokud hokejisté z Edenu vyřadí Pardubice. Ale už před touto sérií měly kadeřnice v hlavním městě napilno. Svěřenci trenéra Vladimíra Růžičky a Ondřeje Weissmanna totiž stejně jako před rokem vsadili v play off na obarvené a i jinak upravené kštice. „Nás se to netýká, to není nic pro mne,“ prohlásil kouč-manažer Růžička v útrobách pardubické haly před prvním vzájemným soubojem s Východočechy (mimochodem – loni na jaře se nechal slyšet, ať si hoši dají na hlavu třeba BRAMBORY!). Většina hráčů měla vlasy na blond. „No, nějak se to nepovedlo, původně mělo jít o barvu stříbrnou,“ svěřil se „sytě žlutý“ Roman Málek. Vzápětí slávistický gólman objasnil důvod této malé rebelie. „Doufáme, že se nám v této úpravě podaří navázat na loňské play off, že to dotáhneme minimálně stejně tak daleko.“

Odbarvený Josef štraub    Před rokem skončila Slavia v semifinále. Letos by chtěla třeba ještě dál. A tak si Viktor Ujčík nechal na zátylek vypreparovat z torza na krátko zastřižených vlasů „jedenáctku“ (číslici 11, kterou má na dresu), a ještě ji nechal obarvit načerveno a opatřit konturami. Daniel Branda se převlékl „dohola“, ostatní žlutili (jako Josef Štraub), šedivěli, jen Ondřej Steiner zůstal stranou. „On byl nemocný a připojil se k nám až na první zápas s Pardubicemi. Prostě to nestihl,“ omlouval ho Málek.

    Žlutý vlas měl i zadák Jan Novák, který ale nehrál a jen přihlížel ze střídačky snažení spoluhráčů. „Natrhnul jsem si ještě v závěru základní části sval na noze, ale v pátek už snad nastoupím,“ přál si Novák. Mimochodem II. – na válečné barvy se nezapomnělo ani v jiných kabinách. Pardubický tahoun Ladislav Lubina ozdobil svoji pravou tvář ztenka namalovanou číslicí 49 (podle čísla dresu) a plzeňský gólman Libor Barta si rovněž nechal do vlasů velnout cifru – tentokrát jedničku (podle dresu, jak jinak…).

HB/ds (13.3.02)

 

K HoLIČI i během semifinále?

    Také jste o uplynulém víkendu zaznamenali dvě změny na slávistické střídačce? Jedna byla praktická, druhá kosmetická. Těsně před startem play off dostala volný víkend opora týmu, brankář Roman Málek. „O tom, že budu chytat oba zápasy, jak v Havířově tak proti Kladnu, jsem věděl od pátečního rána,“ prozradil Lukáš Hronek, který během 120 minut inkasoval jen jeden gól a podruhé v sezóně udržel čisté konto!

    A ona druhá změna? Tu mohli postřehnout opravdu jen ti nejpilnější pozorovatelé, kterým neunikne nic, co se stane na slávistické střídačce. Jeden z dvojice kustodů (v Edenu jim ale říkají trošku jinak, o čemž Vás přesvědčí pohled do programu k utkání – hospodář!), a sice Jiří Šerpán, změnil vizáž. Jeho obvyklý účes se změnil v drobounkého „ježečka“. „To je tradice. Pokaždé, když porazíme v ligovém utkání Spartu, tak jdu k holiči a nechávám se ostříhat do hola. Loni jsem tam šel dvakrát, v této sezóně pouze jednou,“ postesknul si s patřičným úsměvem slávistický kustod-asistent hospodáře, který doufá, že půjde pod stroječek ještě v průběhu tohoto měsíce, pokud na sebe Sparta a Slavia narazí v semifinále play off. A co by udělal, kdyby pak hoši z Edenu vyhráli nad vítězem základní části dvakrát po sobě? Tady je odpověď: „To by vůbec nevadilo. Naopak. Já bych šel k tomu holiči také dvakrát…“

HB/ds (5.3.02)

 

Návrat na začátek textu

 

Zpět na žhavé perličky