Copyright
by HB…
„Šinišiuj“ uložil stroj k zimnímu spánku
Sledujete - alespoň okrajově -
závody mistrovství světa silničních motocyklů? Ano? Pak jsou Vám dobře známí japonští
jezdci jako Youichi Ui nebo Shinya Nakano (budeme-li se držet anglického
přepisu jmen a příjmení). A možná jich znáte ještě víc. S největší
pravděpodobností Vám ale vůbec nic neříká závodník, jehož tuzemská přezdívka
zní asi tak nějak jako „ŠINIŠIUJ“. Že ne? Však to také není Japonec, ale Čech.
Neúčastní se světového šampionátu, ale krajského přeboru. A jeho profesí není
„tuhý chlebíček“ profesionálního závodníka, ale povolání hokejového maséra –
v současné době u pražské Slavie! Řeč je o Zdeňku Šaškovi.
„Rychlá
jízda na motocyklu, to je takový můj celoživotní koníček,“ přiznává sympatický masér,
který se osmkrát do roka účastní závodů započítávaných do krajského přeboru. „Naposledy
jsem ale jel na letišti v Hradci Králové, kde lze dosáhnout rychlost až
260 kilometrů v hodině. Skončil jsem šestý z 35 startujících,“ říká spokojeně. „Jinak
se držím víc vzadu, za mladšími jezdci. Občas mi připadá, že snad ani nemají
rozum, a že při hazardní jízdě nepřemýšlí, co by se při pádu mohlo stát. Můj
osobní rychlostní rekord? Myslím, že 256 km/hod…“
Když je na to počasí, dojíždí
masér Šašek do pražského Edenu právě na motocyklu. A pak zaparkuje přímo
v útrobách zimního stadiónu, v chodbičce, směřující ke kabině
slávistického „A“ mužstva. V nejbližších týdnech a měsících však jeho
rychlý stroj už na tomto místě neuvidíte. „Uložil jsem motocykl
k zimnímu spánku,“ přiznává Zdeněk Šašek. A kdo mu vymyslel onu prazvláštní „japonskou“
přezdívku? „Kamarádi na autodromu v Mostě…“
HB/ds (11.10.02)
ŠKODOLIBOST
SE NEVYPLÁCÍ
Mohla to být relativně snadná
záležitost. Slavia přivítala v rámci 10. kola zatím nevýrazné České
Budějovice. Už bez Míky, který byl do konce listopadu uvolněn na hostování do
Havířova, ale s Fadrným, a především s kapitánem Josefem Beránkem.
Zlomený nos ukryl pod celoobličejový štít z plexiskla a osobní účastí šel
bez ohledu na zranění spoluhráčům příkladem. Vždyť „kápo“ Jihočechů, veterán
Rudolf Suchánek, jehož v předchozím utkání v Karlových Varech
přimáčkl na mantinel Balász, tolik odvahy nenašel a s velkou dezinfekční
skvrnou a několika stehy na čele zůstal v civilu na střídačce, kde se
proměnil ve třetího kouče…
Trenéři Slavie byli před
utkáním bezstarostní. Důvěřovali svému mužstvu. Ondřej Weissmann dorazil na rozbruslení
až těsně před koncem, Jiří Kalous ho celé strávil v družném rozhovoru
s trenéry hostů a Vladimír Růžička? Ten diskutoval venku před halou se
známými, a pak s igelitovou taškou v ruce čekal, až si pro ni přijde
manželka. Zkrátka – pohodička…
A pak to začalo. Kdo onen
studený večer zůstal doma v teple, tentokrát nepochybil. Mohl být ušetřen bezkrevného
hokeje s minimem šancí (i když o to se zasloužil i hlavní rozhodčí Kolísek
- asi zapomněl, že existuje přestupek proti pravidlům zvaný hákování, a
Jihočechům ho opakovaně odpustil, byť byl do očí bijící). Brankáři mnoho práce
neměli a góly? Ty viděly ochozy jen o druhé přestávce od trojice vylosovaných
diváků, která si zakoupila nově koncipovaný program EDEN, v němž se za 5
korun prezentují především sponzoři. Jeho jedinou výhodou je, že účastník
soutěže ve střelbě na branku může vyhrát horské kolo za 10 000 korun – a to už
je kauf! Bohužel, až do 62. minuty se v samotném utkání nerozvlnila síť
ani jednou. A když se tak stalo, ke zděšení domácích fanoušků, zásluhou Luboše
Roba za zády Romana Málka! Nepřivolal ale tento okamžik NĚKDO?
O rivalitě mezi Slavií a
Spartou nemusíme pochybovat. Úřadujícího mistra nemají v lásce nikde a
hlasatelé na stadiónech si s oblibou vychutnávají přehled dílčích výsledků
z ostatních zápasů, především týkající se Sparty ve chvíli, kdy prohrává.
To je pak veselo! Obdobně tomu bylo i v úterý na Slavii. Zatím, co
v T-mobile aréně průběžné výsledky nikdo nekomentuje, a jsou pouze
znázorněny na světelné kostce, v Edenu se z úst hlasatele (který pravidelně
masíruje sluch diváků tím, že nechává po celých 60 minut zapnutý a do
reproduktorů „rezonující“ mikrofon) významně a s úsměškem ozvalo: „A
ještě jedna zajímavá zpráva: Znojmo – Sparta 4:1!“
Zbytečná škodolibost se ale
nevyplácí, a nevyplatila se ani tentokrát. Sparta sice ve Znojmě opravdu prohrála,
ale dokázala zvednout hlavu a během 5 minut srovnat stav z 5:1 na 5:5! To
slávisté si s českobudějovickou defenzivní destrukcí neporadili vůbec. „Bylo
to naším cílem, takhle ten zápas rozmr...,“ řekl trochu ostřejšími slovy jinak spokojený brankář hostů
Vladimír Hudáček. Nejsmutnějším mužem zápasu musel být jeho protějšek Málek.
Tak málo scházelo k tomu, aby stejně jako pardubický Svoboda udržel už
potřetí v sezóně čisté konto. A právě ve chvíli, kdy mu z hlediště
držel pěstičky jeho malý potomek…
HB/id (9.10.02)
POMOHL
by COPPERFIELD?
Byl to asi nejlepší zápas. Pokud ne v celé extralize,
tak určitě v hlavním městě. Pardubice přijely do Edenu, aby zde napravily
reputaci z jarní porážky ve čtvrtfinále play off, a slušně zaplněným
ochozům se předkládal hokej oboustranně útočný, plný šancí a především
bravurních zákroků obou brankářů. O výsledku rozhodlo odlišné posouzení
sporných gólových situací. Možná nejdravější útočník domácích, a nejen podle
jména, od úterý devětadvacetiletý Michal Sup, nejprve předložil geniální
přihrávku Steinerovi (ten ji ale totálně zazdil), poté poslal kotouč za Svobodova
záda (podle rozhodčího v rozporu s pravidly) a nakonec nechal
vyniknout lapačku pardubického brankáře. „Že jsme hráli pěkný hokej?
To možná, my hrajeme na krásu, ale co z toho? To je naše minus. Nedáváme góly
a ztrácíme body,“ zlobil se slávistický útočník, když zachmuřeně opouštěl kabinu ve společnosti
stejně zamračeného Viktora Ujčíka. Slávisté sice vedli po střele obránce
Kolaříka, kterou tečoval hostující zadák Mudroch pod horní tyč pardubické
klece, pak ale stejný hráč nepomohl Málkovi pokrýt volný prostor před vlastní
brankou, a Mikeska před koncem druhé třetiny vyrovnal. V poslední třetině
byl v nepřehledné situaci atakován Pospíšilem na hraně brankoviště Málek
(tentokrát rozhodčí gól uznal) a třetí ránu zasadili Východočeši
v předposlední minutě Lubinou do odkryté klece Pražanů. Hlavní kouč
Vladimír Růžička ještě na střídačce zlostně odkopl ručník (tradiční rituál…) a
na tiskovou konferenci za sebe poslal druhého asistenta Jiřího Kalouse. „Kdepak,
to není proto, že má špatnou náladu, my se pravidelně střídáme,“ tvrdil Kalous. Také hráči
nechtěli potvrdit, že by se v kabině strhlo hromobití. „Nevíme
kde je, hned po zápase se ztratil jako David Copperfield,“ žertoval na Růžičkovu adresu
Michal Sup.
Sporné okamžiky utkání si pak
aktéři chtěli dodatečně ujasnit až u videa. „Bojovali jsme o puk, dostali
se mimo brankoviště a já mu ho poslal do odkryté branky. Rozhodčí ale předčasně
zapískal a pak mi řekl, že jsem stál v brankovišti. Opravdu si ale nejsem
jistý, jak to bylo,“ prozradil Sup, který však nesouhlasil s názorem pardubických
trenérů, že Adama Svobodu jasně fauloval. Špatnou náladu si chtěl vylepšit
v sobotu dodatečnou narozeninovou večeří v kruhu rodinném. „Někdo
mne podrazil, ale také si nejsem jistý, zda spoluhráč nebo soupeř,“ prohlásil Roman Málek. „On
je ale kliďas a jen tak ho něco nerozhodí. K tomu, aby tak razantně vyjel
za rozhodčím musel mít důvod,“ řekl obchodní manažer Ladislav Blažek. „Oba
brankáři předvedli skvělé výkony, ale jsou to takoví papíráci, muší váhy,“ dodal Blažek žertovně. „Váží
kolem 50 kilo. Jenže když se do vás někdo opře, tak mají problémy i mnohem urostlejší
a těžší gólmani. Já vážil přes 90 kilo, a také jsem všechno neustál. Brankář se
totiž musí soustředit jen na puk, musí ho pořád pečlivě sledovat. Nicméně se na
obě situace také rád na videu dodatečně podívám…“
V loňské sezóně si Slavia
zakládala na nedobytnosti domácí tvrze. V nové sezóně však v Edenu už
podruhé ze tří zápasů prohrála, a zatím se jí daří mnohem více na ledě soupeřů.
„Musíme vylepšit koncovku a bodovat v každém utkání,“ zdůrazňuje Málek. Obrana je
zatím jedna z nejlepších v soutěži. Ale ten útok! Možná, že by slávistům
pomohl nějaký čarovný kousek skutečného mága Copperfielda…
HB/ds (28.9.02)
POdvůdky
a omyly
A ještě malý návrat k derby se
Spartou. S ohledem na tragickou dopravní situaci v Praze bylo až
s podivem, jak snadno, rychle a vlastně bez zpoždění dorazil slávistický
autobus do Holešovic. Poté, co vyrazil z Edenu měl velké štěstí, že ulice
v okolí Vršovic byly průjezdné. A na magistrále to řidič vyřešil tím, že
najel do volného pruhu, vymezeného autobusům městské hromadné dopravy…
Zajímavý rozhovor poskytl obránce František Kučera
reportérovi Radiožurnálu Českého rozhlasu. Byl totiž proložen úsměvnými
oboustrannými omyly. Tady je jeho přibližná podoba: „Kapitán
pražské Slavie František…,“ začal rozhovor Aleš Procházka. „Ne, já nejsem kapitán,“ přerušil ho pouhý „asistent“
Kučera. „Tak tedy, zasloužilý obránce…“ okamžitě navázal věčný šprýmař Procházka a zeptal se na
dojmy z právě skončeného utkání. „…jsem rád, že jsme uhráli na
Slavii bod,“ končil větu rozvitou bývalý Sparťan Kučera a okamžitě se chytnul za
hlavu. „Šmankote, že já řekl na Slavii místo na Spartě???“ Procházka se však jen
shovívavě pousmál. „To nevadí, to se potom vystřihne…“
Stejně jako samotný zápas mezi
Spartou a Slavií, také tento rozhovor skončil nerozhodně 1:1. Ani popisovaný
malý dopravní podvůdek nikomu neuškodil. Horší to bylo o tři dny později
v Edenu, na utkání s Pardubicemi. Jeden z novinářů (ačkoliv sám
řádně akreditovaný) se vypravil na tribunu i s manželkou a byl přistižen,
jak se prokazuje falešnou legitimací – místo originální plastové kartičky
předložil šéfovi bezpečnostní agentury nepovedený falzifikát dotvořený na
barevné kopírce…
HB/div (28.9.02)
MÍSTO
MÁLKA měl smůlu BALAštík
Tomu se říká (televizní)
odveta i s úroky! Před rokem prohráli hokejisté Slavie doma, před
objektivy kamer České televize, zápas se Zlínem o tři branky. Zhruba o rok
později se situace opakovala, ale v obráceném gardu. I tentokrát byl do
historie zapsán výsledek 3:0, ale pro Pražany. Jedním z nejspokojenějších
hráčů musel být brankář Roman Málek – velezkušenému veteránovi Vlachovi chytil
samostatný nájezd a celých 60 minut udržel čistý štít, první v nové
sezóně. Další významné souvislosti globální slávistické spokojenosti objasnil
obchodní manažer, a ještě nedávno Málkův mentor mezi třemi tyčemi, Ladislav
Blažek. „Dnes je to na den přesně rok, co se Roman zranil v utkání proti
Českým Budějovicím. Nastřelený puk mu zlomil čelist, dva měsíce byl mimo hru,
měl zadrátovanou pusu, nemohl jíst a zhubnul asi o sedm kilo. To je jedno
z nejhorších zranění co může hokejistu potkat,“ prohlásil Blažek a vzpomněl
si okamžitě také na dalšího bývalého spoluhráče, tentokrát z Olomouce,
Ondřeje Kratěnu. Toho prasklá čelist z pátečního utkání Sparty
s Plzní poslala na 5 až 8 týdnů na obdobně nelehkou marodku. „Když
máte zadrátovanou pusu, tak ani nemůžete pořádně dýchat, proto nepřipadá
v úvahu nějaký intenzivní trénink třeba na rotopedu,“ zdůrazňuje slávistický
manažer.
Málek měl 21. září 2002 svůj den. Nezranil se, podílel se na
vítězství a vychytal „nulu“. Smolařem dne byl totiž zlínský Jaroslav Balaštík -
dostal pukem, kam jinam, přímo do obličeje! A jeho spodní čelist se
v okamžiku proměnila v nehezký krvavý koláč. „Ale
měl štěstí v neštěstí, protože se to obešlo bez zlomeniny i ztráty zubů.
Hlubokou ránu jsme však museli sešít sedmi vnitřními a sedmi vnějšími stehy,“ oznámil ošetřující lékař.
Kromě této hororové scénky
byly k vidění i jiné pikantnosti. Například obrázky na brankářských
přilbách (Málek tam má vyobrazeného psa s vyceněnými zuby, zlínský veterán
a věčný náhradník Ivo Pešat zase trs tmavého hroznového vína, snad aby nikdo
nepochyboval o jeho vedlejším pracovním vytížení ve vinařství) či tajemná poznámka
na rezervní holi slávistického zadáka Petra Kadlece. Černou fixou domalováné
srdíčko a přezdívka parťáka z obrany Jana Hejdy -„Hejdič“…
HB/ds (22.9.02)
AUTO,
MOTORKA A ZVÝŠENÝ HLAS
Nebyl černý pátek, byla černá
neděle. Slavia vybouchla ve zdánlivě jasném utkání s extraligovým nováčkem
z Liberce, ve vlastní „nedobytné tvrzi“ v Edenu mu odevzdala všechny
tři body a taková potupa se neobešla bez následků. Na odchodu do kabin zhrzení
diváci své miláčky vypískali. „Opravdu? To si
neuvědomuji. Ano, byl to nepovedený zápas, nehráli jsme dobře. Ale já jsem
pokaždé tak zabraný do událostí na ledě, že vůbec nevnímám, co se děje
v hledišti,“ tvrdil po jednom z následujících tréninků obránce Jan Novák.
Mimochodem, slávistický „pokladník“, který má na starost dohled nad všemi
klasickými zákulisními prohřešky, jako jsou pokuty za pozdní příchody apod. „Sedím
přímo naproti dveřím do kabiny, tak mám o tom dokonalý přehled,“ zdůrazňuje vrchní výběrčí a
zároveň se usmívá. „Já osobně chodím včas! Ale ostatní kluci
většinou také…“
Zpověď slávistického beka měla
typickou kulisu. Tak už to bývá. Když se jeden hráč svěřuje do novin, ostatní
ho špičkují nezbednými poznámkami. „Řekni, že sis pořídil nové
auto,“ prohodí jeden z kolemjdoucích. „Už ses pochlubil, že máš
nové auto?“ přidává se o chvíli později další ze slávistů. „Napiš
tam, že má nový auťák,“ zubí se do třetice masér Zdeněk Šašek. Mimochodem, je to právě on, kdo
nedávno zaparkoval silnou zahraniční motorku přímo uvnitř zimního stadiónu,
těsně před dveřmi do kabiny. „Však mám také přiléhavou přezdívku,“ vysvětluje masér (jakou, o tom se dozvíte v naší rubrice zase příště), když odnáší své nádobíčko
od ledové plochy. Hoši tentokrát dostali od trenéra Vladimíra Růžičky pořádně
zabrat. „No, měli napsaný trénink od desíti až do dvanácti, ale končí ve čtvrt na
dvanáct. Včera to bylo ještě o mnoho delší,“ upozorňuje Šašek.
Intenzita tréninku však byla opravdu vysoká. Žádné
srandičky, žádné sázky s trenéry při sólových nájezdech. Bylo znát, jak
moc leží hlavnímu kouči zbytečná porážky s „Bílými tygry“ v žaludku. Sice
občas zalovil rukou v kapse, aby se přímo na ledě přesvědčil, že ho nikdo
nevolá na mobil (!), ale jinak pozorně sledoval úsilí, s jakým jeho
svěřenci plní zadané úkoly. „Do p…, to snad není pravda. Jak to, že
nikdo není před brankou? Tam prostě musíte být,“ soptil na celý Eden ve
chvíli, kdy druhá elitní formace se Štraubem a Ujčíkem nacvičovala útočnou situaci.
Z rohu kluziště směřoval puk před brankoviště, ale tam nikdo – konkrétně
Viktor Ujčík – nestál. Obávaný střelec se sice snažil ústně ohradit, jak to
občas dělával v Jihlavě ještě pod tvrdou rukou trenéra Jaroslava Holíka,
ale nakonec zaťal zuby a v dalších dvou střídáních prostřelil Romana Málka
tak razantně, až málem protrhl síť…
HB/id (20.9.02)
Holubi
koberec nepokecali
Nebyl to černý pátek 13.,
naopak! Slavia má první úspěšný krok v nové sezóně za sebou, hned
v 1. kole si vysloužila všechny tři body na ledě vicemistra
z Vítkovic! Její fanoušci, na rozdíl od zástupců médií, se však o formě
svěřenců trenéra Vladimíra Růžičky (letos prý s ohledem na kumulaci funkcí
stojí na střídačce v pozici trenéra naposledy!) přesvědčí na vlastní oči
až v neděli 15. září. A uvidí toho víc – nový bufet, naopak ty staré,
umístěné v rohu hlediště už nenaleznou. A také se jim změní oblíbená
„obchůzka“ kolem celého stadiónu. Za brankou domácích totiž vyrostla masa lóží
pro sponzory, která zabrala všechen prostor až k okrajové zdi. „Ale
obejít se to dá, stačí vstoupit na v minulosti uzavřený venkovní ochoz,“ usmívá se obchodní manažer
Ladislav Blažek. Přivolaný statik (kdyby měl čas a nemusel tiše našlapovat po
podmáčeném Karlíně) by se už asi tak moc neusmíval. Pohled ze země hovoří o
tom, že venkovní ochozy zimního stadiónu, postaveného v roce 1975 (to byste nevěřili, ale krátce po otevření se zde o letních prázdninách
konaly filmové přehlídky v rámci FFP – Filmového festivalu pracujících,
běžel zde třeba v ČT nedávno reprízovaný Zorro s Alainem Delonem, a
právě tehdy se po tomto ochozu chodilo asi naposledy. Ale ne na hokej, ale do
kina!), toho hodně pamatují a potřebovaly by zpevňující injektáž. Zejména
v případě, kdyby se na něj vyhrnuli všichni vzorní kuřáci. Zatím panuje
v Edenu nešvar, že když mám na to chuť, tak si dám „čouda“ přímo
v hledišti a třeba během zápasu! „Víme o tom, je to naše chyba,
že nejsme důslední vůči pořadatelské službě, která to má ohlídat,“ přiznává Vladimír Růžička.
A tak zatím, co na některých
zákoutích malého, ale útulného zimáčku, který prý Slavia nechce za žádnou cenu
opustit (viz. nové arény), řádí zub času, a další pokrývá prach, jiné lokace
září novotou. Například vygruntovaný hlavní V.I.P. a jeho koberec – však se
také novináři na předsezónní tiskové konferenci načekali, než je obchodní
manažer pustil dovnitř. „Nemáme se přezout do bačkor,“ tázali se jízlivě. „Ne,
musíte dovnitř naboso,“ zareagoval v žertu Ladislav Blažek. Ten ale mohl být nakonec
spokojen, protože salónek během TK nijak neutrpěl. Vršovický Eden je přeci jen
poněkud z ruky, a Slavia i přes razantní posílení není stále ještě
v takovém kursu, aby se na tiskovou konferenci slétli všichni vyhlášení
„holubi“ a „holubice“...
P.S.: Tady si běžný, nezasvěcený hokejový fanoušek zaslouží vysvětlení.
V novinářské branži se vyskytují jedinci, obcházející tiskové konference
(nejen sportovní, prakticky každé), o jejichž pořádání mají neuvěřitelný
přehled. Přijdou, posedí, nic si nezapíší, nic o TK do novin nenapíší, jen se
celou dobu těší, jak „sezobou“ všechno přichystané občerstvení a odnesou si
domů různé suvenýry (na Slavii by to byl přívěšek s logem klubu a malá
vlaječka s vlastnoručním podpisem Vladimíra Růžičky). Pro výše uvedené
negativní vlastnosti se jim říká „holubáři“ (občas se najde i nějaká ta
holubice). Na TK konkurenční Sparty, která byla o dva dny později, jich bylo jako
skutečných holubů na Staroměstském náměstí…
HB/id (14.9.02)