loga SlaviaVaše nejpopulárnější rubrikaPERLIČKY Z KABINY:

Copyright by HB…

 

pRAŽSKÝ TITUL V KAPSE

Výjimečné gesto?    A je to! V utkání, bezpečnostními orgány a posílenou pořadatelskou službou mimořádně ostře sledovaném, potvrdil domácí tým kvalitní defenzívu a prokázal větší hlad po vítězství, podložený mimořádnou střeleckou formou Michala Supa. A tak už po třech dílech malé pražské ligy o nevypsaný titul nejlepšího hokejového klubu z hlavního města je rozhodnuto. Obhájce titulu totiž působil v Edenu jako nesourodý, narychlo složený tým pro nějakou exhibici hvězd z Čech, Moravy a Slezska, a ani na třetí pokus v letošní sezóně Slavii neporazil. „Nedokázali jsme domácímu mužstvu s výjimkou první třetiny konkurovat v nasazení, ani ve hře do těla. Bohužel, všichni hráči, kteří tento styl u nás vyznávají, jsou zranění,“ posteskl si s hořkým úsměvem Kamil Konečný a zároveň připustil, že určitý dopad na slabší výkonnost Sparty může mít i bouřlivě diskutovaná výměna Richarda Žemličky (slávistického odchovance) do Litvínova. Hvězdou večera byl zmíněný Michal Sup, pro změnu bývalý hráč Sparty, který dvakrát překonal Břízu a byl blízko hattricku. „Jeho výkony výrazně oživilo zařazení do útoku s Pepou Beránkem,“ odtajnil důvody Supova střeleckého probuzení Vladimír Růžička, který se prý nechal umluvit a zůstane u slávistického kormidla, to znamená přímo na střídačce, i v příští sezóně. V době, kdy fanoušky opěvovaný Sup dlouhé minuty čekal až splní „povinnost“, a odevzdá vzorek přítomnému dopingovému komisaři, blahořečil Růžička „vítěznému“ pletenému svetru. „Měl jsem ho na sobě nejen při prvním derby v Edenu, ale už předtím. Poprvé nám přinesl štěstí v úvodním duelu ve Vítkovicích,“ připomněl Růžička a zároveň prozradil, že pravidla 100% pověrčivosti nedodržuje. „Nejen že ho nenosím v jednom kuse, ale dokonce ho nechávám i vyprat…“

Čakajík buší do Dudy, potom ale...    Den po velkém vítězství vyzařovala báječná nálada snad z každého hráče, který se zapojil do velmi nenáročného tréninku. Hrálo se všichni „bílí“ proti všem „tmavým“, čili zhruba jedenáct proti jedenácti, včetně trenéra Růžičky. Pohotovými přihrávkami a především razantní střelou na branku jasně prokázal, že by ještě i dnes patřil mezi největší hvězdy extraligy. Ze současných slávistů se poslední dobou hovoří především o Málkovi a Dudovi. Impulzivní útočník si v den pražského derby vyslechl definitivní ortel, jímž byl uzavřen případ jeho bezprecedentního pobytu v kabině Liberce(a údajné inzultace slovenského obránce Čakajíka). Duda vzápětí veřejně lhal doslova celé republice, protože svůj prohřešek proti fair-play popíral, a činil by tak dodnes, pokud by ho neusvědčil záběr průmyslové kamery. V následujících hodinách se však nezdálo, že by tento incident, oddílová pokuta v hodnotě 50 tisíc korun, zákaz startu ve 4 utkáních, a především veřejná ostuda zanechaly nějaké zjevné stopy. Během derby stál Duda mezi střídačkami, hned u mantinelu společně se zraněným Hruškou, a výborně se bavil. Po zápase ochotně poskytl autogram na repliky dresů malých slávistických fanoušků, a při tréninku? Ve snaze dopravit kotouč za Málkova záda se v legraci položil na brankáře, až muselo slávistickým šéfům (kdyby to viděli) pořádně zatrnout? Co kdyby se Málek zranil??? Byla to pořádná hloupost (určitě větší než žertovné zápasnické chvaty obránce Posmyka). Naštěstí se nic nestalo a nejlepší brankář extraligy tak po konci tréninku mohl povozit po ledové ploše syna Romana juniora, který už dnes prokazuje znalost brankářského názvosloví a pochopitelně má i privilegovaný přístup do slávistické kabiny (na rozdíl od své maminky). „Doma už spolu hokej pochopitelně trénujeme. Ale raději bych z něj viděl útočníka než brankáře,“ prozradil Málek senior.

    A co prozradit na závěr dnešní perličky? Asi tuto. V Edenu se chystají na výstavbu druhé, tréninkové haly, na malou přestavbu parkoviště a zhruba do dvou let i na navýšení kapacity ochozů, kterou obstarají dvě závěsné tribuny. Na extraligová utkání by pak mohlo přijít zhruba o dva tisíce diváků navíc, nikoliv o 3500, jak se psalo v programu při derby. Ale to je hudba budoucnosti. Teď je v hlavách slávistických hokejistů přání, udržet si druhé místo před play off. A pak? Žádná sázka na zisk titulu prý ještě nepadla…

HB/ds (30.1.03)

 

UŠETŘENÝ REKORD…

    Pokud by jindy tak pozorná a precizní obrana pražské Slavie uhájila čistý štít pro sebe i pro Romana Málka v utkání s Českými Budějovicemi až do konce 27. minuty, mohl se její brankář postarat o další významný rekord. Jen týden poté, co překonal historický zápis v počtu vychytaných nul, a dva dny po jeho navýšení na deset zápasů, mohl atakovat i loňský výkon třineckého Vojtka v neprůstřelnosti. „Já jsem o tom ani moc nepřemýšlel, i když někteří lidé mi to pochopitelně připomínali. Bohužel, dnes se nám utkání nepovedlo, na ledě nebyla ta správná Slavia jako jindy. Cítil jsem všeobecnou nervozitu už při rozbruslení, a bylo jen otázkou času, kdy nám to tam spadne. Zřejmě se na nepřesvědčivém výkonu podepsala skutečnost, že se nám proti Jihočechům v letošní sezóně nedaří, oba předchozí duely jsme v prodloužení  prohráli,“ svěřil se Roman Málek, který sice ustál rychlou šanci Štrauba i nebezpečnou střelu Roba, ale proti projektilu Šimánka ze 14. minuty už byl bezmocný. Jeho série s čistým štítem se tak zastavila po 205 minutách a 56 vteřinách. „Vlastně jsem rád, že to skončilo. Pořád o tom někdo mluvil, teď bude klid. Porážka by stejně jednou musela přijít, možná je lepší, že přišla teď. Třeba nás zase odpíchne k další sérii slávistické neporazitelnosti,“ přeje si Málek. Jihočeši přitom žádnou speciální sumu na znemožnění Málkova rekordu nevymysleli. „Nějaké prémie byly vypsány, ale tradičně se týkaly pouze hráčů, kteří přišli ze Slavie. Konkrétní sázka na překonání Málka nepadla. Vůbec by nám nevadilo, kdyby rekord pokořil, pokud bychom mu dali gól třeba až v závěru zápasu a zase v Edenu vyhráli jako posledně 1:0,“ prohlásil českobudějovický kapitán Luboš Rob.

    O tom, že vedení pražského klubu chystá pro Málka speciální odměnu – pro případ, že nový extraligový rekord opravdu vytvoří – domácí brankář údajně netušil. Obchodní manažer Ladislav Blažek však prozradil, že o den dříve osobně navštívil specializovanou prodejnu s elektrotechnikou, aby předběžně otestoval parametry, cenu a kvality televizorů, řádově za 50 tisíc korun. Dokonce měl představu, že si Málek speciální dárek převezme před úvodním buly následujícího domácího utkání proti Karlovým Varům. „Asi jsme to zakřikli,“ zhodnotil Blažek realitu - Slavia nakonec prohrála 3:4 a Málek tak ani napodruhé Vojtkův rekord v této sezóně nepřekonal (je ale jediným brankářem v historii české extraligy, který už dvakrát udržel čisté konto déle jak 200 minut). Slávistická pokladna tím pádem ušetřila slušný obnos. Těžko říct, zda s povděkem či nikoliv…

HB/ds (5.1.03)

 

MÁLEK VERSUS VLACH 2:0

Roman Málek bez masky...    Pouhých 65 sekund scházelo k tomu, aby se Roman Málek zapsal do dějin a rozšířil skupinu tří brankářů, jimž se podařilo v základní části extraligy udržet osmkrát čisté konto. Stejný počet vteřin zbýval také k dodržení tradice, podle níž nejsou hráči Zlína schopni překonat slávistického gólmana v letošních vzájemných duelech. Opora pražského klubu si poradila s ošemetnou dorážkou Okála, s tvrdou střelou Rachůnka i s nájezdem veterána Vlacha, aby po zaváhání kamarádů z obrany inkasovala z „nemastné, neslané“ dorážky Balaštíka. „Už jsem opravdu začínal věřit, že udržím čistý štít až do konce,“ posteskl si Málek krátce po závěrečné siréně, kupodivu naprosto smířený s osudem. Dokonce si i zažertoval. „Jestli se mi spoluhráči omluvili? Kdepak. Ještě si dělali srandu, že jsem přidal málo do společné kasičky, a proto jsem si nulu nezasloužil…“

    Slavia porazila soupeře ze Zlína 4:1. A hostům z Moravy to trvalo bezmála 184 minut, než našli recept na slávistického brankáře! „Trenéři nás na to před poslední třetinou upozorňovali, že sice můžeme prohrát, ale se ctí, a že bychom se měli pokusit dosáhnout čestného gólu. Škoda, že to přišlo tak pozdě, už nebyl čas na zásadní zvrat,“ svěřil se útočník, který ukončil Málkovu sérii a zároveň ho připravil o osmou „nulu“. „Roman je ale výborný brankář, a tak vzhledem k tomu, kolik utkání má ještě před sebou, věřím, že další dvě nuly stejně vychytá a vytvoří nový rekord extraligy,“ vzkázal směrem do slávistické šatny Jaroslav Balaštík.

Rostislav Vlach    Adresát utěšujícího vzkazu však podobným optimismem nehýří. „Klidně se může stát, že už čisté konto neudržím ani jednou!“ upozorňuje Málek, jehož čeká v nejbližších dnech dlouhá cesta do Ruska na Baltica Cup. „Kdybych tam jel pouze jako náhradník, který se nedostane do branky, to by se mi nelíbilo,“ uvažoval nahlas ještě před oznámením konečné nominace. S ohledem na skutečnost, že veterán Bříza dostal na tuto reprezentační akci volno, a že „moskevský“ rezident Salfický bude s národním mužstvem jen trénovat, se ale do klece určitě dostane. A útočníky soupeře dozajista ohromí zázračnými zákroky, tak jako zlínského matadora Rostislava Vlacha. Ten ho letos nepřekonal už ze dvou „tutových“ situací. V prvním zápase v Edenu při trestném střílení, ani o víkendu, při rychlém nájezdu od modré čáry. „Nezbývá než zkonstatovat, že s ním v našem mini utkání prohrávám 2:0,“ připustil Vlach.

HB/ds (9.12.02)

 

DO KAPSY SÁHNE O PŘESTÁVCE

    Ještě jste se o tom nepřesvědčili na vlastní oči? Pokud ano, tak asi budete souhlasit s tím, že Slavia hraje v letošní sezóně (až na výjimky) nejatraktivnější a náležitě tvrdý hokej. Však má na to ideální typy hokejistů! První útok nabral výtečnou formu - střelecky se v něm probudil Michal Sup, a dvojice Duda – Beránek? Z té jde strach jak při zakončení útočných akcí, tak při strkanicích kolem brankoviště nebo u mantinelu. Zahanbit se nedají ani další tři útoky, především formace mládežníků Dlouhý – Klepiš – Jaroš, jejíž „drzost“ (ve všech ohledech) leze soupeři pěkně na nervy. Kdo se tomuto nepříjemnému modernímu stylu hokeje nedokáže přizpůsobit, nehraje. Tak jako Ondřej Steiner. „Po zranění není v optimální kondici, nechodil naplno do osobních soubojů. Proto jsme ho nechali na střídačce,“ vysvětlil Steinerovu absenci v emotivním utkání s Libercem druhý asistent Jiří Kalous.

Nový hráč Slavie Petr Sailer    Zápas s „Bílými tygry“ rozhodl jediný gól, a to až v nastaveném čase! Počtvrté v sezóně tak Slavia, bez ohledu na neustálou útočnou aktivitu, odehrála utkání, v němž v 60 minutách nepadla žádná branka. Už dříve se jí to podařilo v duelech s Českými Budějovicemi (0:1 v prodloužení), s Vítkovicemi (0:0) a ve Zlíně (0:0). A že se ale i přesto bylo na co dívat! „Občas mi to připomínalo sumo, nebo všechny existující styly úpolových sportů,“ postěžoval si na adresu liberecké defenzívy Kalous. Dramatických střetů bylo vskutku dost, s ohledem na slabší den hlavního arbitra ne každý byl správně vyhodnocen a (ne)potrestán. Oboustranně. Paradoxní však je skutečnost, že o osudu zápasu rozhodla nová tvář v sestavě Slavie, kterou v normální hrací době příliš vidět nebylo. Famózního brankáře Faltu překonal v úvodu prodloužení Petr Sailer. „Kdyby se podařilo z našeho tlaku rychle vstřelit vedoucí gól, zápas by se odvíjel jinak, hosté by museli otevřít obranu. Bohužel, nedokázali jsme si s pozornou defenzívou Liberce poradit, a to ani v přesilovkách,“ zhodnotil zápas hokejista, v minulých letech spjatý s mužstvem Českých Budějovic. S tím se ale nerozešel v dobrém a je rád, že se vyřazení z kádru Jihočechů rychle proměnilo v hostování v pražském Edenu. „Je pravda, že nikoho z kádru Pražanů jsem neznal osobně, ale od vidění se známe prakticky s každým, protože v extralize už nějaký ten pátek působím. Je tady dobrá parta. A trenér Růžička? Velmi mne překvapilo, jaká je to osobnost. Nebyl to jen skvělý hokejista, je to i výborný trenér,“ zalichotil Sailer novému šéfovi. V nejbližších dnech, lépe řečeno během předvánoční reprezentační přestávky, zase bude „posluhovat“ novým spoluhráčům. Proč? Gól, kterým ukončil zápas s Libercem, byl totiž jubilejní. Byla to branka s pořadovým číslem 100! „Jsem rád, že to mám za sebou. Psalo se o tom, že bych ho měl dát co nevidět, a když se pak nemůžete trefit,  je to psychická zátěž,“ oddechl si Petr Sailer. O způsobu, jakým střelecké jubileum ve prospěch slávistické kabiny zpeněží ještě neví, nemá ani tušení, kolik ho to bude stát. „Kluci ale říkali, že dost!“ Vzpomínky z oslavy vyprchají, trvalá památka na zmíněný mezník nikoliv. Do osobní sbírky, kterou si však sám nespravuje, přibude puk, co rozvlnil síť za Faltovými zády. „Celou moji hokejovou kariéru sleduje a archivuje můj táta,“ vysvětloval s úsměvem šťastný střelec.

    Utkání s Libercem tak rozhodl jediný přesný projektil – jeho autorem tentokrát nebyl ani útočně naladěný obránce Jan Hejda, ani forvard Michal Sup. Cestou domů prohodil. „Teď jsem dal góly ve čtyřech utkáních za sebou. Nemůžu je ale dávat pořád, ne? Musím si něco schovat na pozdější dobu…“

HB/div (4.12.02)

 

ROUHAT SE NEBUDE

    Bývaly časy, kdy pro brankáře nebylo snadné udržet čisté konto. Dnes? Hokej se změnil - více se plní taktické pokyny, brání se každý centimetr ledu, a výrazné individuality byly až na výjimky nahrazeny urostlými, ale v zásadě tuctově totožnými typy útočníků a obránců bez větší herní a střelecké invence. A protože brankáři povýšili své řemeslo na umění, je všechno zase jinak! Muž v masce už jen pasivně nečeká, až na něj poletí puk, ale diriguje spoluhráče v obraně, v brankovišti se převalují z boku na bok, mrská nohama tu k levé, tu k pravé tyčce, a co nevyrazí „betony“, to polapí do hbité lapačky! I proto je výsledků s nulou zase mnohem víc. Mezi nové hvězdy české brankářské školy, náležitě vyhlášené, patří i slávistický gólman Roman Málek. Letošní sezóna mu zatím vychází, a pokud se mu bude dařit ve druhé polovině základní části tak, jako v té první, je na nejlepší cestě překonat jeden z rekordů české extraligy. Ten, který vytvořil Martin Prusek, a naposledy vyrovnal Dušan Salfický. Osm zápasů s vychytanou nulou!

Roman Málek    Tu poslední si připsal o víkendu, v domácím utkání proti Litvínovu (4:0), a celkově byla už šestá. „Mám z toho radost, ale mnohem důležitější je, že jsme zase vyhráli, že se nám daří a že celé mužstvo je v dobré psychické pohodě,“ prohlásil po 26 úspěšných zákrocích Málek. Na konci první třetiny mu ale pomohlo štěstí – do sólového nájezdu se vypravil bývalý spoluhráč Jan Alinč a jeho krásná střela zazvonila o horní tyč. „Vystřelil jsem přesně tam, kam jsem chtěl, bohužel, gól z toho nebyl. Mám pocit, že Roman puk mírně tečoval ramenem a tím ho nasměroval na horní tyčku,“ posteskl si Alinč. „Bylo to tak,“ přitakal Málek. „Lehce se mi to svezlo po rameni, když jsem se na něj podíval, ještě tam byl mokrý flek.“ Na slávistického gólmana se prostě usmálo nezbytné štěstí, které opakovaně nepřálo třeba Petru Břízovi. Těsně před koncem utkání před ním zaváhali a selhali spoluhráči v obraně. „Ale to je i můj případ. V letošní sezóně už jsem inkasoval jednou ani ne dvacet sekund před závěrečnou sirénou, a podruhé v prodloužení, v utkání s Českými Budějovicemi, které v normální hrací době skončilo 0:0. A tak jsem rád, že tentokrát mi štěstí v podobě lehké teči letícího puku pomohlo…“

    Někdejší slávistický kapitán Jan Alinč smekl svému protějšku patřičnou poklonu. „Myslím si, že Roman je dnes jedním z nejlepších brankářů a velkou osobností celé extraligy. Dobře si pamatuji, že bylo složité ho překonat i při cvičném nájezdu při tréninku,“ vzpomíná litvínovský útočník. I jeho „zásluhou“ schází Málkovi k vyrovnání rekordu další dvě nuly, a k novému rekordnímu výkonu ještě jedna navrch. K dispozici má přitom polovinu základní části! „O rekordu jsem zatím nepřemýšlel. Bylo by hezké ho překonat, a jak už jsem řekl, za určitých okolností jsem o dvě nuly víc mohl opravdu mít. Ale nechci se rouhat a jsem rád i za těch šest. Nejdůležitější jsou totiž výsledky celého mužstva, nikoliv moje statistiky,“ tvrdí Málek.

Josef štraub odchází na jih Čech    Rovněž v následujícím kole v Pardubicích hokejisté Slavie prokázali, že mají pevnou obranu a skvělého gólmana. Tentokrát však jednomu z ataků „Pojišťováků“ neodolal a hosté tím pádem ukončili sérii 13 utkání, které v normální hrací době neprohráli. Novou šňůru úspěchů se pokusí navléknout už s novou posilou – českobudějovickým forvardem Petrem Sailerem, za něhož putují na jih Čech, na hostování do konce sezóny, jmenovec Míka (až do té chvíle na jiném hostování v Havířově) a překvapivě i Josef Štraub!

HB/id (27.11.02)

 

JAK ROZHODNE RADA STARŠÍCH?

    I když to stále byla senzace, nakonec zavládlo v kabině Slavie očividné uvolnění. Tvrdá střela obránce Kadlece z úvodních sekund prodloužení zajistila domácímu týmu „povinné“, ale nikoliv plnohodnotné vítězství nad nejslabším mužstvem soutěže z Havířova v poměru 5:4. Kdo se těšil, že mužstvo s nejlepší obranou a zlepšující se koncovkou „Pantery“ převálcuje a po 10 minutách povede 3:0, musel být zklamán. Myšlenky na „dohodnutou remízu“ v normální hrací době, které se tu a tam vyrojily se zjištěním, že nerozhodným výsledkem skončily zápasy i na dalších čtyřech stadiónech, však byly hodně scestné. Kdo viděl, ví proč. Kdo nepřišel, může si přečíst v následujících řádcích několik pikanterií…

Petr Míka - nyní v Havířově    a)  To jsme si mysleli také, že povedeme snadno a rychle, ale po výpadku ve druhé třetině jsme mohli být rádi, že to třeba nedopadlo ještě hůř,“ prohlásil Jiří Kalous, druhý slávistický asistent. Opravdu. Nechybělo mnoho, a krátce před koncem třetí třetiny mohl černý den Slavie podtrhnout havířovský forvard Jan Kopecký. „Tak to by byl pech, pak by nám totiž dali gól všichni hráči, co přímo nebo oklikou zamířili do Havířova z Edenu,“ usmíval se Kalous. Jen na vysvětlenou. První gól hostů vstřelil – a dokonce v oslabení – na sever Moravy zapůjčený Petr Míka, pak se prosadil někdejší slávistický kapitán Petr Hrbek. A zmíněný Jan Kopecký má do Edenu i dnes vazby - rodinné, na mladšího bratra…

    b) Při tiskové konferenci dostal slovo jen druhý slávistický asistent Kalous. „Tak tady mají hosté kazetu se záznamem utkání,“ prohlásil tázavě obchodní manažer Ladislav Blažek, když se marně rozhlížel po trenérovi hostů Vorlíčkovi. Jenže tomu ukrátili dlouhé čekání na zástupce domácího týmu novináři tím, že ho vyzpovídali v předstihu. „To je zajímavé, že nečekal… U nich zase člověk ani neví, kde se tiskovka po utkání koná,“ zareagoval na toto zjištění vtipným bonmotem Blažek. A co vlastně Vorlíček řekl? „Chtěl bych svým svěřencům v první řadě poděkovat za předvedený výkon. Ke konci už nám docházely síly, také tam byla zbytečná nedisciplinovanost, která nás posílala do oslabení,“ zhodnotil dramatický souboj hostující trenér. Na otázku ohledně typicky české podezíravosti na domlouvání výsledků pak odvětil. „Kdo to viděl, musí souhlasit, že šlo o krásný a naprosto férový zápas!“ Ruku do ohně za globální čistotu českého hokeje však dát nechtěl. Pomohl si citátem z Haškova ´Dobrého vojáka Švejka´ ve smyslu, že až do chvíle, dokud nemáte uzavřeny všechny účty (v tomto případě se to dalo chápat jako trenérskou smlouvu), musíte být k podobným nařčením hluší a slepí…

Jiří Kalous    c) V legraci odpovídal na jízlivou otázku i domácí asistent Kalous. Návštěva na utkání nebyla nijak slavná. Atmosféra při přerušení naopak až příliš komorní, a tak se stalo, že po vyloučení Dudy byl emotivní výkřik hlavního kouče Růžičky směrem k hlavnímu arbitrovi o tom, že asi píská podle nějakých nových, jemu neznámých pravidel, a že má jít „někam“, tak výrazný, až ho sudí Haškovec ohodnotil dvouminutovým trestem za nesportovní chování. Vladimír Růžička tak OSOBNĚ poslal svůj tým do hry tří proti pěti!!! „Jestli z toho bude disciplinární trest nebo finanční pokuta?“ zubil se Kalous. „No, probereme to na radě starších, čili trenérů, a uvidíme.“ A pak s malou odmlkou dodal. „No, starších… On je vlastně Láďa o rok starší než já…“

    d) Slavia se v prvním utkání po reprezentační pauze trápila. Na ledě však byla neustále vidět dvojice Josef Beránek – Radek Duda, která si dobrou formu a maximální bojovnost přenesla do extraligy z národního týmu. Vzájemná nevraživost mezi oběma hráči, panující po play off mezi Spartou a Vsetínem, kdy zmínění hokejisté ještě v jiných dresech po sobě doslova „šli“, a kdy Beránek udeřil ležícího Dudu holí do obličeje a zlomil mu nos, je už zapomenuta. „To je minulost,“ nechal se slyšet Beránek. „Vyříkali jsme si to poté, co jsem později, na srazu Jágr týmu, rozpáral Josefovi při tréninku obličej…,“ prozradil zase Duda. Na havířovské měl tento impulzivní hráč v osobních soubojích očividně spadeno. Několikrát se schylovalo k velké mele, ale pozorným hlídacím psem, který okamžitě přibruslil a přiložil rukavice k dílu, aby Dudu ochránil byl – světe div se - právě Beránek! „To je normální, že Radek vyvolává konfliktní situace. Je to dáno jeho stylem hry. Tlačí se neohroženě před branku soupeře, je to správný bojovník,“ tvrdí Jiří Kalous. A dodává, že horší stránky Dudova herního projevu, velkou nedisciplinovanost, zatím drží trenérský triumvirát na uzdě…

HB/ds (13.11.02)

 

TEN SVETR SI NESVLÍKEJ!

Josef Beránek    Na rozdíl od jiných týmů k nám Sparta nepřijela bránit. Obě mužstva chtěla útočit, chtěla si vypracovat převahu, a tak to byl hokej, ze kterého měli radost nejen diváci, ale kterým jsme se bavili i my hráči,“ svěřil se po druhém pražském derby spokojený kapitán domácího týmu Josef Beránek. I když si hostitelé nechali dát dvě sekundy před koncem druhé třetiny vyrovnávací gól na 2:2 („Těsně před přestávkou by měli hráči ten puk raději sežrat, než dovolit soupeři, aby vyrovnal,“ zlobil se kustod alias asistent hospodáře Jiří Šerpán), o viditelný kus aktivnější a důraznější Slavia však v dohrávce 18. kola městského rivala ze Sparty nejtěsnějším rozdílem 3:2 přece jen pokořila. Usměvavý byl proto i Beránkův  kolega z útoku a autor vítězné branky, Michal Sup. Slávistický kotel si právem zaskandoval jeho jméno „Míša Sup! Míša Sup!“. Bylo to ale trochu legrační. Hokejisty, kteří v Edenu začínali, a dnes stojí na opačné straně barikády, fanoušci „červenobílých“ vypískali a počastovali neslušnými výrazy (Břízu a Žemličku). Naopak hráče původem ze Sparty, Supa a Dudu, nadšeně opěvovali!

Sup dává vítězný gól    Já a Sparta? Kdepak, to už je dávno,“ bránil se dávným vazbám Michal Sup, i když uznal, že právě v Holešovicích se stal před devíti lety mistrem federální ligy. „Teď ten titul snad vyhrajeme i v Edenu,“ vyloudil ´bezzubý´ úsměv. Proč bezzubý? Protože mu v něm scházely čtyři přední zuby na horní čelisti! „Už jsem je měl tolikrát vylámané, a přišel i o kořeny, že mi tam ty náhradní vůbec nedrží. Na začátku sezóny vypadly první dva, v posledních dnech jsem na ledě poztrácel další. Ale po sezóně si nechám udělat zcela nové, nasazovací, které si vždy před utkáním vysadím,“ hledí do budoucna Sup. Vítězný gól byl zároveň jeho 250. bodem v soutěži a tak se dá očekávat, že ho to bude něco stát. „O statistiky se moc nezajímám, ale už jsem to slyšel. A platit budu určitě. Vždyť jsme porazili Spartu,“ prohlásil Sup a prozradil zvláštní rituál slávistické kabiny. Ano, i tady platí, že každý hráč, který dosáhne hattricku, sáhne hlouběji do kapsy, a položí nějaké bankovky do pokladničky. „Jinak bychom neměli na útratu, až si půjdeme společně někam sednout,“ glosuje podstatu těchto plateb zkušený útočník. Finanční částku by však složil do kasy i tehdy, kdyby Slavia porazila Spartu, a on hrál obrazně řečeno pod psa, „Nejde o to, jestli dám nebo nedám gól. Máme to rozdělené tak, že za vítězství zaplatí vždy ti, co v minulosti v týmu konkrétního soupeře nastupovali. To znamená, že když se vyhraje nad Litvínovem, přispějí do pokladny hráči, co někdy dříve hráli na severu Čech, v zápasech se Spartou zase platím za vítězství já s Frantou Kučerou,“ svěřil se Michal Sup.

Vítězný svetr Ládi Růžičky    Radost z tříbodového zisku, díky němuž se Slavia posunula s ohledem na lepší skóre v průběžném pořadí před velkého městského rivala, měl – pochopitelně – i hlavní trenér Vladimír Růžička. Ten kibicoval svůj tým ze střídačky v tradičně neformálním obleku – pleteném, dvoubarevném svetru s šikmými pruhy. Hokejisté bývají pověrčiví. A tak by se slušelo, aby se v tomto svetru objevil i v dalším derby. Růžička se nad zmíněným návrhem zamyslel a pak řekl: „Ano, asi bych to tak měl udělat…“

HB/ds (2.11.02)

 

Návrat na začátek textu

 

Zpět na žhavé perličky