VZPOMÍNKY NA FINÁLE PLAY OFF 1993:
Titul s příchutí cibule
O držiteli posledního „federálního“
titulu se rozhodlo ve čtyřech duelech
Čerstvé vzpomínky se vybaví mnohem lépe, než ty, na které už
nějaký ten pátek usedá prach. Sparta a Vítkovice na sebe v hokejovém play
off narazily počtvrté během deseti let. Dvakrát změřili oba soupeři své síly
v semifinále, jejich úspěšnost byla padesátiprocentní. Jednou ze
z postupu radovaly Vítkovice (1997), po výsledcích 6:2, 3:2
v prodloužení a 4:2, jednou měla navrch Sparta. Stalo se tak před rokem,
kdy Pražané zvítězili rovněž třikrát po sobě 3:2, 3:1 a 3:2. Už na jaře roku
1993 ale došlo na souboj nejprestižnější, o celkové prvenství a zároveň o
poslední titul ve federální, česko-slovenské soutěži. Obhájce z Trenčína
skončil třetí, a Sparta ve vyhecované bitvě porazila Vítkovice ve třech
z celkového počtu čtyř odehraných a velmi dramatických duelů.
To je bilancování adekvátní
milovníkům statistik. Co se ale dělo v zákulisí? Zde je hrst našich
klasických a náležitě odlehčených „perliček“, které jsme pro Vás objevily
v našem archívu.
Dramatická semifinálová bitva
litvínovských „chemiků“ a „havířů“ z Ostravy dopadla lépe pro Moravany.
Ani jednou neplatila v sérii výhoda domácího prostředí, Vítkovice svého
soka ale i s nezbytnou dávkou štěstí v konečném účtování přestříleli.
To Sparta musela v semifinále s Trenčínem překousnout skutečnost, že
v jejich domovském stánku, Sportovní hale, dostali přednost krasobruslaři,
a hokejisté vykročili do finále z tehdy ještě nekonkurenčního a
prvoligového Edenu. Naopak protivník ze Slovenska porážku překousnout
nedokázal. Když prohrál poslední zápas 7:2, hned se z jeho kabiny ozývaly
rozhněvané hlasy. „To
není možné, co ti Sparťané zobou?“ A na světě
hned byla aférka s údajným dopinkem, kterou ještě řádně rozvířil televizní
rozhovor Braňa Jánoše pro jedno z prvních vydání magazínu BULY…
Ale teď už k jednotlivým finálovým zápasům…
a) „Táhněte domů!“ Rozléhalo se z kotle sparťanské omladiny před prvním
utkáním. Výkřik byl adresován malé skupince nejvěrnějších Ostravanů,
doprovázejících milovaný oddíl na cestě za teoreticky druhým mistrovským
titulem v klubové historii. Hostující tábor byl tentokrát výrazně
slušnější, byť někteří jedinci sledovali dění na ledové ploše jen
s největšími obtížemi (viníkem byl alkohol a cigarety). Ke vzájemnému
kontaktu fanoušků však nedošlo, jen k výměně názorů mezi Moravany a
pražskou bezpečnostní ochrankou. Čím ale byla atmosféra zápasu hustší a
bouřlivější, tím se svěřencům trenéra Vůjtka hrálo lépe! Už před utkáním učinil
Vladimír Vůjtek starší skvělý taktický tah, když nabádal muže v pruhovaném
k objektivnímu rozhodování. Řekl něco v tomto duchu: „Ne ne, abyste nás moc vylučovali! To
bychom potom nemohli hrát se Spartou rovnocennou partii.“ Rozhodčí Vokurka se chyb dopustil, nikomu ale výrazně nepomohl a
neuškodil. I tak si jeden zkušený útočník Vítkovic při závěrečném odchodu do
kabin neodpustil hlasitou poznámku. „Tak
zase 
jste ty rozhodčí udělali!“ Byli to ale právě hosté, kteří měli možnost první početní výhody.
A také ji využili. Když došlo na strkanice v hledišti, skórovali podruhé a
ve chvíli, co pocuchané nervy fanoušků rozdrásal i vlezlý hlasatel (promlouval
do zápasu i během hry!!!) , rozsvítilo se červené světlo za zády sparťanského
brankáře Čapka potřetí. Jenže domácí tým si po celých 60 minut udržoval
jednogólový náskok a vítězství zpečetil střelou Jiřího Zelenky do opuštěné
branky.
b) Druhý duel byl ještě vyrovnanější, a byl o něj nebývalý zájem.
V rozporu s logikou tehdejší doby, kdy touha jít se podívat na hokej
opadala, se již dlouho před úvodním vhazováním valily do areálu někdejšího
PKOJF (Parku kultury a oddechu Julia Fučíka) davy diváků, tentokrát nikoliv na
jindy atraktivnější Matějskou pouť. „Já
už hrát nemůžu, já už do toho můžu leda tak kecat,“ zažertoval bývalý domácí útočník Luboš Pěnička, když se jako
jeden z mála prodral ostražitým kordonem pořadatelů a černých šerifů bez
vstupenky do hlediště (tzv. „na tvář“). Někdo z tábora Vítkovic opáčil, a
proč ne? Vždyť na střídačce pražského týmu je řada hokejistů, kteří stejně nic
jiného nedělají - nejapná narážka na nelehký úděl náhradníků. Jenže právě oni
měli ještě sehrát velice „zajímavou“ roli. Nikoliv na ledě, ale
v zákulisí. Velmi brzy se ukázalo, že Vašíček, brankář Vítkovic, si po
vzoru speciální policejní jednotky, číhající v zákrytu pro případ potřeby,
oblékl neprůstřelnou vestu! Bravurně odolával lavinovitým atakům Sparty a za
stavu 1:1 po třech třetinách muselo rozhodnout prodloužení. V jeho závěru
se trefil Moravák, ale svého času Sparťan, Svatopluk Hermann! Rozbouřené ochozy
v mžiku zmlkly. Ledovou plochu pokryly prázdné plechovky a jiné odpadky
(stejně tak, jako o druhé přestávce, kdy byla na programu kulturní vložka aneb
taneční kreace kuriózní dvojice Janouch (bývalý krasobruslař) – Marcela
Holanová (zpěvačka)). Vítkovice se mohly naplno radovat z důležitého
vítězství, ale neradovaly se. Určitě ne manažer František Černík. Jánošův výrok
o tom, že Sparta dopuje, totiž nasměroval do Sportovní haly zástupce antidopinkové
komise, a ta z registračních průkazů
(!) vylosovala na testy z domácího mužstva nejprve Boháčka (který
však vůbec nefiguroval na soupisce a zůstal v civilu), a pak Vykoukala a
dalšího beka Toužimského. Jenže ten zase plnil funkci pouhého náhradníka. „To není možné, to je podvod,“ čertil se František Černík, občas přezdívaný „Čert.“ „Vždyť Toužimský snad deset zápasů
nehrál!“ Stěny se otřásaly
v základech, na chodbách se rozproudila živé diskuse. Toužimský však povinný
vzorek i přes protesty hostů odevzdal a začal se shánět po klíčích od
sparťanské kabiny. Bylo totiž půl desáté večer a všichni spoluhráči již dávno
odešli domů! „To
nám to ten Jánoš pěkně zavařil. Už slyším ty řeči, dnes prohráli proto, že
raději nedopovali,“ ulevil si Toužimský.
c) Stejně dramatická byla předehra třetího duelu, prvního ve
Vítkovicích. Dvojice Smeták – Vašíček, která byla vylosována na antidopingový
test za Vítkovice, totiž nestihla 
letecký speciál z Prahy do Ostravy, a musela zpátky na Moravu
taxíkem! A skoro celé mužstvo bylo sužováno horečkou a střevními potížemi. Za
všechno prý mohla závadná strava v soukromém penzionu ve Středoklukách u
Prahy, kde se hokejisté Vítkovic ubytovali. Údajně docházelo v penzionu i
k výpadkům elektřiny, netekla voda, a tak vítkovičtí žertovali, že to
Sparta dobře připravila. Zápas samotný však nehovořil o zásadním úbytku sil na
straně svěřenců trenéra Vůjtka. Opět to byla bitva na ostří nože, opět se
usilovně brnkalo na strunu emocí. Sparta ale uhájila těsné vítězství a začala
myslet na titul…
d) Než začal čtvrtý zápas, pokryla se severní Morava peřinou čerstvého
sněhu, který způsobil na mnoha místech dopravní kolaps a kalamitu s řadou
autonehod. Nikdo ale netušil, komu padá „hokejové“ štěstí společně se sněhovými
vločkami. Přímo na stadionu pořadatelé úzkostlivě kontrolovali diváky, skryté
zásoby tenisových míčků však neodhalili. Na pováženou byl i výkon varhaníka,
který z vlastní iniciativy co chvíli preludoval „klasickou“ melodii, vybízející
velmi ochotné ochozy k popěvku na téma, že je „Sparta, buzerantů parta“. Každý sporný okamžik přinesl další negativní reakci. Okamžitou
smršť tenisáků a odpadků na hrací plochu. „Jsou
v tom peníze, je to jasné,“ brblali někteří
nespokojení fanoušci Vítkovic v polovině zápasu za stavu 3:1 pro Spartu.
V tu chvíli opět „zaúřadoval“ manažer František Černík. Z kanceláře
donesl pohár pro vítěze a šoupnul ho na sparťanskou střídačku! „Když o ten pohár tolik stojíte, tak 
si ho vemte hned!“ Pak se pustil do přisprostlé slovní konfrontace se svým protějškem
Kunešem. Za chvíli zmizel v zákulisí a až do konce utkání ho nikdo neviděl.
Tento okamžik však s definitivní platností naklonil přízeň paní Štěstěny
na stranu Pražanů. Velmi tvrdý závěr zápasu nezvládl ani rozhodčí Bolina. Na
led létaly další odpadky, tenisáky a dokonce cibule. Spartě už ale poslední
federální titul nikdo nevzal.
P.S.: Jak dramatické a
případně vyhrocené asi bude vzájemné finále Sparty a Vítkovic v roce 2002?
Trenér Moravanů Alois Hadamczik už prohlásil, že stejnou chybu jako jeho
předchůdce neudělá. To znamená, že se v penzionu ve Středoklukách určitě
neubytuje…
HB/ds
(5.4.02)