PERLIČKY Z KABINY:

Copyright by HB…

TRABLE S TRIBBLY (vlastně s obránci…)

Tak to byl zase pech! A nebo nakonec nebyl? Poté, co Sparta uhrála v Karlových Varech jen nerozhodný výsledek 1:1, vypadla z elitní osmičky extraligových týmů, a hned druhý den ráno se stěhovala na opačný konec republiky, do Zlína, s pouhými pěti obránci! Trochu to připomínalo „inverzní“ příběh sci-fi série Star Trek, zvaný Trable s Tribbly, kdy se na kosmické lodi Enterprise přemnoží malá chundelatá zvířátka. V hokejové Spartě naopak řídnou defenzivní řady, a jsou s tím rovněž nemalé problémy. „Jarda Nedvěd bude nepoužitelný ještě tak měsíc až pět týdnů. Musel na operaci, aby mu doktoři srovnali záprstní kůstku, kterou měl nejen zlomenou, ale také pootočenou o 40 stupňů z běžné polohy. Teď mu to drží pohromadě pět šroubů,“ prozradil Jaroslav Velechovský, vedoucí mužstva. S nataženými vazy marodí další zkušený zadák Pavel Šrek, a krátce po návratu z Karlových Varů se po vzoru ostatních členů své vlastní rodiny rozstonal i Valdemar Jiruš. „Měl horečku, doktor mu nakázal klid a poslal ho zpátky domů,“ vysvětlil poslední absenci Velechovský. Vlastně předposlední. Místo Jiruše byl nouzově povolán sparťanský junior Malinský. Jenže ten není z Prahy, do hlavního města dojíždí, a když sparťanský autobus vyjížděl podle harmonogramu směrem na Zlín, byl stále ještě někde u Poděbrad. Trenéři tak museli udělat poslední škrt a vypracovat taktiku na zápas s pouhými pěti statečnými obránci – Ptáčkem, Srdínkem, Richterem, Hanzlíkem a Slavíkem!

Kdo čekal, že právě proto jim rychle vyprchají síly, a že se položí ihned poté, co v průběhu druhé třetiny inkasovali dva poměrně laciné góly, byl překvapen. Dramatickou bitvu totiž nakonec rozhodl právě obránce Pražanů – nejmenší z nich, František Ptáček! „Nebylo to tak hrozné. Před utkáním jsme si řekli, kdo si bude hlídat kterou stranu,“ svěřil se nejlepší hráč zápasu a autor dvou branek, včetně té vítězné v prodloužení. „Někdy je lepší, když jste častěji na ledě. Pak máte i jako obránce šanci se střelecky prosadit. Mně osobně takové velké vytížení vyhovuje.“

Z tempa ale zcela vypadla dvojice Daniel Branda - kapitán týmu Richard Žemlička. Oba se přimotali k inkasovaným brankám Sparty a trenéři je v polovině zápasu stáhli ze hry! „To už je kolorit. Jakmile se Spartě nedaří a není mezi šesti nejlepšími kluby, hned za tím hledají média senzaci. Na tréninku jsou dva televizní štáby a pět novinářů, kteří se vyptávají, proč děláme změny ve složení a někoho zařazujeme až do čtvrté lajny,“ čertil se druhý trenér Pavel Hynek. „To je přece normální, že za nepříznivého stavu se stáhne hra ze čtyř na tři útoky, a že zůstanou sedět ti, jimž se právě daří nejméně. Právo na slabé chvilky a formu tak mají třeba i Žemlička nebo Zelenka.“ Kolem spekulací, že by se v klubu chystaly radikální změny, přestupy či hostování (například směna Zelenky, Tomíka, Havelky a Kašpaříka za zlínské duo Pivko – Blaštík), však panuje mlčení. „Novináři by nám nejraději vyměnili celé mužstvo! Tak soudím podle toho, co čtu v novinách. A přitom neberou v potaz, že existují hráči, kteří podle smlouvy nemohou být vyměněni bez vlastního souhlasu,“ dodává Hynek. Nezbývá než dodat – uvidíme, co se stane a co nikoliv…

HB/ds (21.10.02)

JAKO NA POHŘBU!

S porážkou, i na domácím ledě, by měl každý počítat. Třeba i Sparta. Přesto byla na tiskové konferenci po utkání s Třincem, které Pražané prohráli po rozporuplném výkonu 2:5, atmosféra jako na pohřbu. Scházela snad jen jáma v zemi, hrst hlíny v ruce sparťanských bossů a soustrastná slova „Spěte sladce!“. Však on obhájce titulu skutečně spí, ještě ani jednou nepředvedl výkon, hodný úřadujícího mistra, a ze zákulisí se ozývají hlasy, že to v kabině dvakrát neklape. „S ohledem na zápas, jaký jsme sehráli v pátek proti Pardubicím, jsme si mysleli, že se mužstvo konečně zvedá, že přichází pozitivní zlom. Po utkání s Třincem už něco takového tvrdit nemůžeme,“ řekl sklesle hlavní kouč Václav Sýkora a vysvětlil některé změny v sestavě. „Brandu jsme zařadili do čtvrté řady, protože se vracel na led po zranění, a navíc jsme u něj v posledních duelech zaznamenali pokles výkonnosti. V utkání s Oceláři jsme po první třetině stáhli ze hry Jirku Zelenku. Proč? Nedařilo se mu,“ prohlásil Sýkora stroze na adresu sparťanského rekordmana v počtu odehraných extraligových utkání.

O velmi špatné náladě mezi hráči Sparty hovořil i způsob, v jakém tempu a pořadí opouštěli svoji kabinu. Nezvykle rychle a ve spěchu se z šatny vypařili veteráni Petr Bříza a Richard Žemlička. Za jiných, příjemnějších okolností, odchází mezi posledními. Naopak, velmi dlouho se za zavřenými dveřmi ukrývalo „vsetínské jádro“ Broš, Srdínko a Tomajko. „Když se vyhrává, tak třeba zajdeme ve větší skupině na pivko. Když se ale nedaří, a trvá to delší dobu, nikdo na něco takového nemá náladu. Je lepší raději odejít, než se dívat na kyselé obličeje,“ prohlásil jeden ze sparťanských borců, kterého nebudeme jmenovat i proto, že vyslovil názor o hrozícím promlouvání do duší. „Asi na nás zase přijdou z vedení klubu udělat bu bu bu. Není to nic příjemného. Ale snad to dobře dopadne. Nebylo by to právě krásně zjištění, přijít po ránu do šatny na trénink a dostat do rukou pomyslnou letenku do jiného mužstva.“

O tom, že by ve Spartě mohlo dojít ke změnám v kádru už si ale také špitají vrabci na střeše. Důvod? „Máme tady příliš mnoho hvězd a žádné nosiče vody,“ zaznělo neoficiálně z nejvyšších kruhů. Svatá pravda – zvučných jmen mají v Holešovicích hodně, jejich forma není ideální, ale hokejisté, kteří udělají černou práci, schází. Martin Chabada se nechal zlákat do zámoří, Václava Nováka pustila Sparta zpátky do Liberce. Asi se necháme překvapit, jak si obhájce titulu s nelehkou situací poradí. Možná, že mu pomůže blížící se série utkání na cizích kluzištích. A nebo naopak?

Špatnou náladu po zápase s Třincem však neměli jen domácí hokejisté. „Gól na 4:2 byl neregulérní, protože si při buly posunul Král kotouč bruslí, a to se nesmí,“ zlobil se Žemlička. Hodně se čertil i zkušený mezinárodní rozhodčí z let dávno minulých Ivo Filip, jemuž se právě ani trochu nelíbil výkon trojice mužů v pruhovaném. Prý se dopustili řady zásadních chyb. Možná – ale je to jen sport a chybovat může každý. Jsou horší věci a překvapení. Třeba když vezete manželku do porodnice, a za tu chvíli, co čekáte na výsledek vyšetření, zda si ji tam nechají, Vám někdo rozlomí zámek u auta a ukradne jedinou věc – manželčinu tašku s osobními věcmi a vybavením pro novorozeně…

HB/id (14.10.02)

„K+B+N“ PLUS DALší „B“?

Osud je vrtkavý, nálada se mění jako noc a den. Sparta začala sezónu ve vítězném duchu, od derby se Slavií se ale něco zadrhlo a smůlou potřísněné mužstvo se trápí. Ta tam je bujarý smích z holešovické kabiny a bezstarostnost, kdy hráči po utkání relaxovali před televizní obrazovkou, například při sledování „socialistického“ seriálu Malý pitaval z velkého města. Tentokrát, po utkání proti Vsetínu (4:4), které dramatičností dalo vzpomenout na někdejší velká vzájemná klání, se až na výjimky trousili Sparťané směrem ke svým domovům v zachmuřené náladě. Proč?

a) Všechno to způsobila tři nová zranění! Ve chvíli, kdy na několikatýdenní marodce pobývají Kratěna (byl přítomen na tribuně a bez „drátů“ na zlomené čelisti) s Nedvědem, přišli trenéři o další opory. „Po první třetině nám Michal Broš oznámil, že ho v Litvínově poraněná žebra stále bolí a že se s tím nedá hrát,“ vysvětlil první ztrátu hlavní kouč Václav Sýkora. Nedlouho poté byl u mantinelu sražen k zemi Daniel Branda, a také on předčasně zamířil do kabiny. A nejen tam. „V sobotu pojedu na rentgen. Také já mám pochroumaná žebra,“ svěřil se po utkání. A do třetice všechno špatného – těsně před koncem normální hrací doby se zranil i Patrik Martinec! „Nepočítám-li juniora Vondráčka, nezůstaly nám ani tři zdravé útoky. Pokud se nikdo z čerstvých marodů nedá dohromady, budeme muset povolat další juniory,“ hořekoval zjevně zaskočený Sýkora.

b) Důvod k částečné spokojenosti mohl mít obránce František Ptáček. Byl to on, kdo těsně před finišem první třetiny ukončil tragicky rozehranou přesilovku Sparty 5 na 3 razantní střelou do Bieglovy branky a srovnal stav na 2:2. Navíc si po dvou letech zahrál proti mladšímu bratrovi Bohuslavovi. „Ale vůbec jsem to neprožíval. Občas jsem zaregistroval jeho jmenovku, nic víc. Před utkáním jsme si však oboustranně popřáli hodně štěstí,“ řekl zkušenější František. Mimochodem – oba sourozenci oblékli dresy s číslem 2 a postavou i bruslařským projevem si byli opravdu nápadně podobní. Zkrátka bráchové!

c) Kuriózní příspěvek do statistiky odchytaných utkání si zapsal druhá brankář Petr Přikryl. V polovině zápasu se nečekaně vypravil do sparťanské klece místo jmenovce Břízy. Pobyl v ní zhruba minutu a přerušil hru tím, že iniciativně ukryl puk pod lapačkou. Pak se zase poslušně vrátil na střídačku. Byla to další minuta v sezóně, byl to další úspěšný zásah… „A také další vychytaná nula,“ žertoval Přikryl. V televizním duelu v Litvínově střídal Břízu regulérně po čtyřech inkasovaných gólech, a během 20 minut už žádný nepustil, stejně jako při mini záskoku se Vsetínem. A proč vlastně střídal? „Bříza vyjel v přerušené hře přes polovinu kluziště k naší střídačce. To se podle pravidel nesmí a rozhodčí Turčan ho vykázal z ledu…“

d) Po utkání byly patrné někdejší klubové vazby – obránce Jan Srdínko venku na ulici vřele diskutoval se vsetínským kapitánem Stantienem a vzpomínal nejen na staré časy. Na ně však trpce vzpomínal i štáb České televize. Konkrétně na běžnou dopravní situaci v hlavní městě. Tentokrát se cesta z Kavčích hor do Holešovic protáhla z běžné čtvrthodinky na pětinásobek a do haly přijel vůz s logem ČT až v čase 3:00 z první třetiny. Od okamžiku, kdy na ukazateli skóre svítil čas 2:01, ale bylo skóre zápasu už 1:1…

HB/id (5.10.02)

NeštěsTÍ nechodí po lidech…

Ale po členech „nerozlučné“ trojice Kratěna – Broš – Tomajko! Asi to prvně jmenovaný zakřikl, když se v rozhovoru pro sparťanský program před utkáním s Plzní svěřil, že by jejich vzájemná spolupráce zase jednou mohla potěšit oko diváka: „My jsme teď spolu dlouhou dobu nehráli. Honza Tomajko měl zdravotní problémy. My vůbec ty zranění mezi sebou tak nějak točíme, vždycky někdo z nás nehrál. Takže uvidíme, jak to půjde letos,“ řekl doslova pětadvacetiletý útočník. Sny o tom, že budou zapomenuty zlomeniny, operace a záhadné choroby však vzaly za své na konci 19. minuty první třetiny. Nahozený puk od modré čáry trefil do obličeje právě Ondřeje Kratěnu. Na ledě se objevila i krev (tu asi spíš čekali diváci po nějaké denním tiskem avizované potyčce, ale v tomto směru byl zápas až překvapivě klidný, na kontakty domácích hráčů s Dudou a spol. vůbec nedošlo) a pravé křídlo Sparty nakonec odjelo na rentgenové vyšetření do nemocnice s podezřením na zlomeninu čelisti!

Smutný musel být i brankář Petr Bříza, ale z jiného důvodu. Podruhé za sebou byl oporou týmu, jak proti Zlínu, tak proti Plzni vychytal vyložené šance soupeře, ale opět krátce před závěrečnou sirénou dostal usmolený gól. Mohly to být dvě čistá konta, a nakonec nic! „Myslím, že v kabině převládla všeobecná euforie z vítězství, a že na individuální výkony v tu chvíli nikdo nepomyslel. Pochopitelně nás to ale vůči Petrovi mrzí, že nejsme schopni se mu odvděčit a že jsme pro něj ani jednou tu nulu neudrželi, soupeři jsme nabídli příliš mnoho šancí ke skórování,“ prohlásil na adresu zmatené sparťanské obrany druhý trenér Pavel Hynek.

Petr Bříza se opravdu moc nezlobil, i když nevycházel z údivu. Když opouštěl halu, v patách za hlavním rozhodčím Petrem Bolinou, jehož obličej ozdobilo docela husté strniště, zarazil ho pohled na další povědomou tvář. „Jsi to ty? Vůbec jsem tě nepoznal,“ pravil na adresu bývalého ligového i mezinárodního rozhodčího, později televizního komentátora a aktuálně delegáta zápasu s Plzní, Jiřího Lípu, maskovaného již hustým plnovousem…

HB/id (20.9.02)

„KAJANEK“ BYL U TOHO

Žádná sláva. Do Prahy přijeli „ševci“ ze Zlína (podle oficiálních hledisek hokejisté klubu HC Hamé), dokonce se v útrobách Sportovní haly (podle současného oficiálního názvu v T-mobile aréně) objevil i Petr Čajánek, ale s fanoušky Sparty to příliš nehnulo.

Ale hezky po pořádku. Ve chvíli, kdy rozhodčí Kolísek vhodil puk poprvé na led, jich bylo v ochozech podle měřícího zařízení napojeného na turnikety jen něco málo přes dva tisíce. Na konci úvodní třetiny se toto číslo zvýšilo na konečných 3450 platících diváků, ale z toho jen čtyři se oblečením zcela jasně hlásili k příznivcům hostujícího oddílu. Čajánek? Bývalý kapitán „beranů“ (dnes medvědů?), jemuž v novém angažmá v americkém St.Louis zkomoleně říkají „Kajanek“, zde byl zastoupen jen svým zlínským dresem, který měl na sobě právě jeden z diváků moravského minikotlíku.

To nejproduktivnější hráč loňské sezóny a jedna z velkých hvězd Zlína, útočník Petr Leška, nastoupil poprvé v extraligovém utkání – za Spartu! „Kdepak, na to, abych s kamarády ze Zlína prohodil pár slov vůbec nebyl čas, musel jsem se soustředit na hru. Mluvil jsem jen s kolegy ze sparťanského útoku, s Tomíkem a Špaňhelem, abychom doladili naši spolupráci,“ vysvětlil unavený Leška. Útok, který by měl být velkou zbraní, zatím nijak nezářil a obhájce vítězství v soutěži produktivity vyšel bodově naprázdno. Jeho předchůdce, navrátivší se Patrik Martinec, si vedl o poznání lépe a přesně po 6 minutách, po superkombinaci s Kratěnou, a navíc v oslabení Sparty, oslavil návrat z Kazaně první brankou zápasu. Jinak toho ale mnoho k vidění nebylo. Godzilla na světelné kostce marně roztleskávala prořídlé ochozy, letního spánku se nezbavila ani její obsluha (těsně před koncem promítla na obrazovky „reklamní“ prostřih s mobily, znázorňujícími, že stav je 3:1 – a že Sparta vede nad Slavií!!!) a hráči samotní měli občas problémy co s pukem. „Já osobně jsem toho měl dost! Zase si budeme muset zvyknout na rozměry, které jsou výrazně větší než u tréninkového ledu v Letňanech. Tam je to z rohu kluziště k brankovišti blízko, puk máte pořád před brankou, a dnes tomu bylo přesně naopak,“ postěžoval si Petr Leška. Jeho noví spoluhráči se osprchovali, vyzvedli manželky s ratolestmi, vyčkávajícími před kabinou, a spěchali domů zapomenout na vítězství, které neoslnilo…

HB/id (19.9.02)

HLaDOVÍ JAKO VLCI

Měla to být voda dvacetiletá. Pak se hovořilo o 50 i 100leté, a nakonec o takové, co může přijít jen jednou za deset tisíc let! Každopádně jí do Prahy přiteklo tolik, že odplavila mistrovskému celku tréninkovou halu a znemožnila provoz i v hale hlavní (Sportovní resp. Paegasovské resp. T-mobilní, jak chcete…). Mužstvo bylo nuceno odložit první zápas se Zlínem, přestěhovat se na nový zimní stadiónek „slávisty“ Františka Kučery do Letňan, a vedení klubu zase muselo zavrhnout organizaci tradiční tiskové konference v hotelu Intercontinental u Vltavy, a přesunout ji výše nahoru do centra, do sídla Autoklubu ČR pod hlavní Wilsonovo nádraží. Naštěstí, hráče i trenéry, kteří se na slavnostní akci vypravili přímo z tréninku, nezdržela přetížená a omezená doprava. Z Letňan to na Václavské náměstí zvládli zhruba za čtvrt hodiny, neměli však čas se po zodpovědném trénování pořádně posilnit. Proto se tak moc těšili na doprovodný raut s občerstvením. I událo se toto…

a) Mezi prvními dorazili do dějiště TK oba brankáři. Zatím, co Petr Přikryl jen mlčky sledoval prázdné stoly se sporadickými zbytky uzenin, ovoce a zeleniny, jeho slavnější jmenovec Bříza řekl hezky nahlas: „To už je všechno snězené?!“ Také obránce František Ptáček nebyl dvakrát nadchnut: „Kde je jídlo?“ ptal se zklamaně a pak s povděkem přijal informaci, že to jsou pozůstatky rautu úplně jiného, z předcházející tiskové konference zástupců extraligy a agentury BPA.

b) Když bylo po „tiskovce“, nahrnuli se hokejisté Sparty k nově naplněným mísám a jedli jako hladoví vlci! „Musíme doplňovat energii,“ říkali sborem. Jen kapitán týmu Richard Žemlička se držel stranou a poskytoval rozhovory. „Kdepak, já jíst nebudu, už jsem se naobědval předem,“ tvrdil s úsměvem. Za pár minut však byl přistižen s rukou plnou dortíků. „Já říkal, že nebudu jíst nic normálního, o sladkostech nepadla řeč,“ bránil se škodolibým poznámkám a pak dementoval zprávy z denního tisku, podle nichž měl být jeho dům při povodních zaplaven. „To byla pořádná kachna… Vůbec to není pravda, jen jsem spěchal přeparkovat auto,“ uvedl věci na pravou míru. Na zcela vážný dotaz, jak to bude s jeho kariérou a zda letošní sezóna je už definitivně poslední, nedokázal odpovědět. „Uvidím, jak na tom budu zdravotně a fyzicky. Právě teď se cítím nic moc…“

c) Sparťanský kapitán se stal také terčem jednoho nemístného vtípku obránce Jaroslava Nedvěda. Mistři byli totiž velmi dobře naladěni. Řadu vážně míněných slov svých bossů doprovázeli úsměšky, pobavila je třeba poznámka, že příprava byla stejná jako vždy, jen začala o něco později, protože se po vítězství v extralize „trochu víc oslavovalo“. Hráče i management klubu průběžně dokumentoval sportovní fotograf Marek Kučera. Záležet si chtěl dát především na gestech Richarda Žemličky, ale to pravé ne a ne přijít. Když už to vzdával, konečně zmáčknul spoušť. Ve chvíli, kdy nad hlavou nic netušícího Žemličky udělal Nedvěd z druhé řady „parůžky“. Přísedící spoluhráči se v rámci možností mohli potrhat smíchy…

d) Naopak klasicky zádumčivou náladou se prezentovala jedna z nových posil, útočník Daniel Branda. Nebylo to tím, že si pomalu jako jediný vzal černé tričko (ostatní měli bílé), ale protože se mu hlavou honily tíživé myšlenky. Když do Sparty přestupoval ze Slavie, určitě netušil, že bude na začátku sezóny figurovat až ve čtvrté lajně. V tisku se nechal slyšet, že pokud do měsíce nepovýší, požádá o přestup. „Jo, jo. Už jsem hrál v Praze za Slavii, teď jsem ve Spartě, tak bych si to ještě mohl zkusit třeba na Hvězdě, ne?“ řekl trochu ironicky.

e) Mnohem optimističtější náladu měl jeho aktuální kolega ze čtvrté sparťanské řady Petr Havelka, který chytil v přípravě střeleckou fazónu a dokonce předvedl hattrick. „Kdyby mi to tak vydrželo. Vždyť já teď dal víc gólů, než běžně za celou sezónu,“ pochválil se při konzumaci naservírovaných pochutin.

f) Velice povídavou a dobrou náladu měl asistent trenéra Pavel Hynek. „Trénink v Letňanech je bezva, vždyť máme hned vedle hypermarket, do kterého si pak skočíme na dobrou kávu,“ svěřil se a zároveň zdůraznil, že na rychlé občerstvení, konkrétně na kuřátka s bylinkami podle amerického receptu, které se podává o pár metrů vedle, ale nechodí. Optimistou byl v otázce návštěvnosti prvního zápasu s „nováčkem soutěže“ ze Zlína. „Tipuji, že se přijde do haly podívat tak čtyři tisíce fanoušků,“ myslí si Hynek. My jsme si tipnuli docházku o 1500 hlav menší, tak uvidíme, kdo bude mít pravdu!

P.S. – A co bylo myšleno tím „nováčkem“ ze Zlína? V legraci - známý klub - ale s novým sponzorem. „Hamé, co to je za firmu?“ divil se hlavní kouč Václav Sýkora. A ještě víc kroutil hlavou, když se doslechl, že HAMÉ je jediný oficiální název, protože přívlastek Zlín si sponzor, který není původem z tohoto města, nepřeje. Pobavení vyvolal i pozměněný název mužstva ze Vsetína. VSETÍNSKÁ HOKEJOVÁ a.s….

HB/id (13.9.02)

s dírou v obličeji!

Osmadvacetiletý obránce Jan Srdínko, který bude teď na podzim – shodou okolností - oblékat dres č. 28, má za sebou osm vcelku velmi úspěšných extraligových sezón. Především ve vsetínském dresu. V tom sparťanském toho ale s ohledem na zranění zatím mnoho nepředvedl. Když Sparta válčila s Vítkovicemi, přihlížel cestě za titulem jen v civilu a z hlediště. Návrat do ostré akce, ke kterému dojde v úterý 17. září, však nebude mít ani po letní pauze jednoduchý. „Na levé tváři vedle nosu mám pod kůží díru zhruba dva centimetry krát jeden a půl,“ svěřuje se Srdínko a jemně poklepává prstem na citlivé místo, vyžadující ještě po nějaký čas vyžádá patřičnou ochranu. „Doktoři mi operativně odstranili úlomky z tříštivé zlomeniny lícní kosti, která se již nikdy zcela nezacelí. Trochu sroste, to ano, ale ne na 100 procent. A než se tak stane, musím až do prosince chodit na led s celoobličejovým krytem na přilbě,“ dodává udatný zadák. Ani zmíněné zranění ho totiž neodradí od změny herního stylu. „U mantinelu se budu tvrdě ohánět jako obvykle,“ usmívá se ´srdcař´ Srdínko.

V rámci sparťanské předsezónní tiskovky v centru Prahy však měl srdce otevřené i pro slečny z marketingového oddělení, s nimiž byl spatřen v družném rozhovoru. „Musíme si popovídat, vždyť se teď po povodních s klukama prakticky vůbec nevidíme. My normálně pracujeme v Holešovicích a oni jezdí na trénink do Letňan,“ zastala se ho s šibalským úsměvem jedna ze sekretářek.

HB/id (13.9.02)

Návrat na začátek textu

Zpět na žhavé perličky