Vaše nejpopulárnější rubrikalogo SpartaPERLIČKY Z KABINY:

Copyright by HB…

 

 

V ČASE 13:13…

V Litvínově ho nevítali...    Když se v pátek objevil na litvínovském ledě, jako vždy ho zde nečekalo ani trochu přátelské přivítání. A to přesto, že poprvé nastoupil ve žlutočerném dresu domácích „chemiků“. O dva dny později měl Richard Žemlička na jiném, jemu nejlépe známém stadiónu v pražských Holešovicích, příznivců v ochozech více než dost. A to přesto, že už za svůj srdeční klub Spartu vůbec nenastoupil. Jak se dalo předpokládat, podivná „VÝMĚNA - NEVÝMĚNA“ za Alinče nenašla u skalních fanoušků, ani u jindy loajálních a vzorných členů fanclubu nejmenší pochopení. Klubové dresy si oblékli naruby, z obou stran přelepili černou izolační páskou. Ve tvaru čísla 13. Snížené vstupné sice přilákalo na nejslabšího soupeře extraligy z Havířova mírně nadprůměrnou diváckou návštěvu, ale publikum bylo ještě chladnější než obvykle. Žádné povzbuzování, žádné dunivé zvuky bubnů, prakticky nic. Za to pravidelně, v každé třetině, v čase 13:13, se z hlediště ozývalo hlasité skandování „Ríša Žemlička“. Co dodat? Nic. Snad jen část nápisu na sparťanském transparentu. V porovnání s tím litvínovským, který o 48 hodin dříve vyzýval Žemličku, aby táhnul zpátky, ten pražský oplakával vyhozeného kapitána a nabádal jednoho ze sparťanských bossů „Luboši, hanba, že se nestydíš!“

...na Spartě postrádali...    Nezdravá atmosféra byla cítit na každém kroku. Po tragickém výkonu uhrál obhájce titulu s posledním Havířovem pouhý bod, navíc přišel v průběhu zápasu o další tři zraněné hráče. Broše, Ujčíka a Srdínka. Ze všeho nejvíce však Spartě scházelo nasazení, pohyb, a ono pověstné „srdce“, které vždy v pravý čas dokázal rozpumpovat v utkáních play off právě oplakávaný Žemlička. Mimochodem – během dvou utkání za Litvínov vstřelil gól a na dva přihrál. Sparta bez něj během dvou duelů nevyhrála, a vstřelila nicotné dvě branky. „Je mi tady z toho špatně od žaludku,“ nechal se slyšet kdosi z hráčů o událostech posledních dnů. Je veřejným tajemstvím, že v nejvyšším ohrožení figuruje i Jiří Zelenka, jehož od podobného osudu jako Žemličku, čili od výměny do jiného tuzemského klubu, prvního v kariéře, s velkou pravděpodobností zachránilo (na jak dlouho?) jen akutní zranění. S hráči, kteří nejsou zcela fit, se totiž jen těžko obchoduje…

HB/id (27.1.03)

 

ŠIMÍČKOVY PSÍ PROBLÉMY

Roman Šimíček    V atmosféře všeobecného zklamání a nespokojenosti z výkonu v utkání s Havířovem (1:1) se hráči domácího týmu s kamennými výrazy ve tváři trousili z kabiny do posilovny. Přesto nemohl uniknout zájmu médii nový hráč, který přišel do Sparty prakticky ihned po senzačním odchodu Richarda Žemličky do Litvínova. Nikoliv avizovaný Jan Alinč, ale svého času vítkovický útočník Roman Šimíček, vracející se ze zahraničního angažmá ve Finsku. Nevzal si však volné číslo 13, ale velmi blízkou „čtrnáctku“: „Určitě jsem nepřišel s tím, že nahradím Richarda Žemličku, i když to možná někdo tak bere. Já o tom vůbec nepřemýšlím, ani jsem o jeho přestupu nevěděl až do chvíle, kdy jsem si to přečetl v novinách během leteckého přesunu z Finska do Prahy,“ prohlásil statný útočník, který si zahrál první soutěžní zápas po dlouhodobém zranění. Přesto ho trenér Alois Hadamczik, s nímž má dobré vztahy a kontakty už po řadu let, posílal na většinu důležitých herních situací včetně přesilovek. „Nebyl to ideální zápas ani výkon, ale věřím, že se budu zlepšovat, a že se Spartou dojdeme v play off hodně daleko. Přiznám se, že jsem byl před utkáním nervózní. Nastoupil jsem prakticky bez tréninku a poslední dny jsem toho ani moc nenaspal,“ postěžoval si ´slaměný vdovec´ Šimíček. Zatím totiž přebývá na jednom pražském hotelu - sám a bez rodiny. „Je to u nás trochu komplikované. Moje rodina je rozvětvená, na stěhování potřebujeme náklaďák,“ usmíval se a vzápětí přidal podrobnosti o zmíněné členitosti. „Žena, dvě děti a dva psi…“

HB/div (27.1.03)

 

UKAŽ MI TY ZUBY!

Miloš Říha    Utkání výrazně oslabené Sparty se suverénem dosavadního průběhu základní části extraligy z Pardubic patřilo k vrcholům sezóny. Tak dramatický a pohledný hokej plný zvratů i hodně diskutovaných situací se v hale, do které tentokrát našlo cestu přes šest tisícovek diváků, od okamžiku, kdy Pražané na jaře loňského roku vybojovali titul, ještě nehrál. „S výjimkou druhé desetiminutovky první třetiny jsme podali kvalitní výkon,“ zkonstatoval Alois Hadamczik, první trenér Sparty. „Jenže zápas, ve kterém jsme pár minut před koncem vedli 3:1, už jsme neměli ztratit, v tomto směru jsem zklamán a nespokojen.“ Hlavní kouč hostů z Pardubic, Miloš Říha, před dvěma lety neúspěšně koketující s trenérskou kariérou právě ve Spartě, zase řekl toto: „Z naší strany byla první třetina perfektní, ve druhé jsme ale hráli jiný hokej, dopouštěli se chyb, naštěstí jsme to nevypustili. Určitě jsme si nezasloužili prohrát!“

    Tolik „nejklidnější“ část oficiální výměny názorů. Souboj tradičních rivalů až tak klidný, především v samotném závěru, nebyl. Sparta, oslabená o Zelenku, Šreka, Tomíka, Richtera a především o Břízu, prohrávala 0:1. V průběhu druhé třetiny výsledek otočila a v závěrečném dějství ji k prvnímu vítězství nad Pardubicemi na domácím ledě po dvou letech nasměroval nekompromisní střelou, první přesnou po návratu z Ruska, Radek Bělohlav. Úspěšný večer mohl domácí tým potvrdit o něco později v přesilovce, tu ale rozhodčí Rejthar předčasně ukončil - vyloučením Broše po diskutabilním střetu s Čáslavou u mantinelu. Útočník Sparty měl jít na trestnou lavici na dvě minuty - hosté však vehementně urgovali zranění, a hlavní arbitr verdikt změnil. Frustrovaného Broše odeslal s trestem na 5 minut a do konce utkání pod sprchy (Broš si zlobu vylil nejprve na hokejce, kterou ve vestibulu cestou do kabiny rozštípal o zábradlí, a pak ještě vztekle kopnul bruslí do stěny), a Pardubice získaly v přesilovce gólem Kudrny potřebný impuls k závěrečnému náporu. Nedlouho před koncem utkání byl připraven o puk i o velkou šanci ke skórování Martinec (hokejka soupeře však s velkou pravděpodobností nejdříve přeťala dráhu kotouče, a až poté podťala brusle nevysokého útočníka Sparty), a devět sekund před třetí sirénou vyrovnal Lubina! K ledabylému vyhození kotouče ze sparťanského obranného pásma se přidal sporný nájezd Mikesky do obránce Sparty a také čárový rozhodčí, Zamyšlený Hadamczikjenž se postavil puku do cesty a vrátil jej na hole pardubických hráčů. „Vyloučení Broše nebylo na 5 minut, a zákrok na Martince byl jasný faul,“ zlobil se ukřivděný Hadamczik. „Pětiminutový trest byl podle pravidel oprávněný, i když je pravda, že jsem ho v podobné souvislosti viděl asi poprvé. Ale vždyť Čáslava přišel o dva zuby!“ prohlásil zase Říha. „A nájezd Martince? To bylo čisté vypíchnutí puku!“ Hadamczik nesouhlasně zakroutil hlavou: „Tak to jsem byl dnes asi na úplně jiném utkání!“

    K nejzajímavější slovní „výměně“ však došlo až po ukončení tiskové konference, kdy domácí trenér prohodil směrem ke svému protějšku jízlivou poznámku na závažnost Čáslavova zranění: „Tak mi ty zuby přines, chci je vidět!“ Říha cosi zabručel o uplakaném údolí, a že nechce slyšet ubrečené nářky. Hokejisté mají být chlapi, ne? Tak jako otrávení Sparťané. Zatím, co se s remízou 3:3 spokojení hosté trousili k autobusu, domácí mužstvo ještě spěchalo po odložení výstroje a bruslí na povinnou čtvrthodinovou jízdu na rotopedech!

 

    P.S.: Nahněvaný Michal Broš porušil po utkání přihlouplé nařízení, že v den zápasu nesmí kritizovat výkon rozhodčích, a byl potrestán pokutou ve výši 10 tisíc korun. Rozhodčí Čížek, který nesprávným výrokem o postavení mimo hru připravil Karlovy Vary o gól v Plzni a o možný zvrat v souboji s Keramikou, zaplatil necelé tři tisíce. Většina nevydařených výroků mužů v pruhovaném je ale zcela opomíjena a navíc bráněna záhadnou nedotknutelností. Škoda, že trojice rozhodčích nechodí na tiskové konference po jednotlivých zápasech, aby tam své výroky obhájila. Možná, že bychom se pak dočkali dalších zajímavých „perliček“ do naší rubriky…

HB/id (8.1.03)

 

VŠECHNO MÁ SVÉ MEZE

Bělohlav je opět ve Spartě    Dobří holubi se vracejí. Někteří jen na skok, jiní nastálo. V útrobách T-mobile arény alias Sportovní haly se v roli diváků už delší čas příležitostně objevují bývalí hráči Sparty jako Jiří Kročák nebo Leo Gudas. Snad poprvé od okamžiku, kdy byl odvolán z funkce, se před utkáním s Libercem procházel tunelem směrem ke střídačkám i nedávný trenér Václav Sýkora, a dokonce zašel prohodit pár (těžko říct jakých) slov se svým nástupcem Aloisem Hadamczikem. Tím ale výčet staronových tváří neskončil. Poprvé od finále z loňského roku proti Vítkovicím oblékl sparťanský dres v rámci extraligového klání Radek Bělohlav! „Zrodilo se to rychle, vůbec jsem to neplánoval. Ale všechno má své meze a já se s ohledem na rodinu rozhodl pro cestu domů,“ prozradil na konto předčasného návratu z hostování v ruské lize, konkrétně v týmu Togliatti. „Po fyzické stránce nebyly problémy, ale z psychického hlediska už se to nedalo vydržet. Jsem rád, že jsem se vrátil do Sparty,“ pochvaloval si Bělohlav, který teprve zkoumá požadavky nového trenéra. „S panem Hadamczikem jsem vlastně poprvé mluvil až ve chvíli, kdy jsme nastupovali do letadla a putovali na Spenglerův pohár do Davosu. Myslím si, že očekává, že budu předvádět svoji obvyklou hru. Nikdy jsem nebyl žádný střelec. Spíš jsem užitečný při bránění a při oslabení. Mám pocit, že právě na tuto činnost se mnou počítá především.“ V duelu s Libercem strávil Bělohlav na ledě spoustu času, a v následujícím utkání ve Znojmě si po návratu do extraligy připsal i první bod za asistenci. Zdá se, že přesun někdejších hráčů Vsetína do Sparty tím ale ještě zdaleka nekončí. Cestu, na kterou se postupně vydali Kratěna, Broš, Zábranský, Bělohlav, Tomajko a Srdínko, se pokusí při týdenním testování nastoupit i na zámořském angažmá neúspěšný Martin Paroulek. A ve hře je i – teoreticky - příchod Jiřího Dopity!

HB/ds (4.1.03)

 

O HLAVU PŘIŠLI UŽ V PÁTEK

Tandem Hynek - Sýkora dotrénoval...    Třikrát už se na ledě potkala mužstva Sparty a Zlína. Ale jen úvodní vzájemný duel z 1. kola extraligy přežili trenéři se zdravou kůží. Po druhém utkání na jižní Moravě, které Zlín prohrál v prodloužení, byla pro neutěšené výsledky odvolána domácí trenérská dvojice Stavjaňa – Přikryl. A nedlouho po třetím střetnutí v Praze se situace opakovala. Tentokrát na straně Sparty, a to přesto, že obhájce titulu poprvé po čtyřech utkáních zvítězil a dokonce premiérově neinkasoval ani gól. O osudu tandemu Václav Sýkora – Pavel Hynek se totiž rozhodlo už o dva dny dříve. Po historické prohře Sparty doma s karlovarskou Energií. Ačkoliv se vedení klubu snažilo uvádět média v opak (přesněji řečeno v omyl), nikdo už je nemohl udržet u kormidla. „Probíhala složitá jednání s ohledem na to, že jeden z majitelů Sparty je ze zámoří a podle smlouvy musí výměnu trenérů odsouhlasit. Tak se stalo až v pondělí v časných ranních hodinách po zvláštním telefonickém mítinku, a až do chvíle, kdy s novými trenéry podepíšeme smlouvu, jsme o tom nechtěli hovořit veřejně,“ snažil se o omluvu člen představenstva a ředitel klubu Luboš Koželuh. Jen o několik hodin dříve totiž osobně ujišťoval tisk i televizi, že v nejbližších hodinách k žádné změně na trenérském postu určitě nedojde. Už v pátek hovořil v obdobném duchu sportovní ředitel Miroslav Kuneš: „Za dva dny hrajeme další zápas, máme nového zraněného hráče Brandu a budeme rádi, když poskládáme mužstvo. V takové situaci by o změně trenérů bylo neslušné diskutovat…“

    A přesto se tak stalo. „Nějaké hlasy o tom, že by mohlo dojít k výměně trenérů se v zákulisí objevily, ale nic bližšího o tom nevíme,“ řekl v neděli večer za celou kabinu obránce Pavel Šrek. „Podobných výkonnostních propadů jsem za dobu, co působím ve Spartě zažil několik. A také jsem byl svědkem, že změny, ať už hráčské nebo trenérské, se mohou, ale také nemusí projevit pozitivně. Osobně se domnívám, že s ohledem na problémy, jimiž jsme v posledních týdnech prošli, ať už to byly povodně, které zcela narušily letní přípravu, nebo později zranění, by mužstvo mělo dostat více času, aby prokázalo svoji sílu,“ nepřál si Šrek žádné zásahy z vyšších míst. Marně. Říká se „chytrému napověz“ – když si totiž po oné nešťastné prohře s karlovarskou Energií vzal na tiskové konferenci slovo Luboš Koželuh a řekl následující větu, bylo skoro jisté, že propad Sparty na osmou pozici extraligové tabulky odnesou co nevidět právě oba muži na střídačce: „Trenéři měli dost času, aby s mužstvem, který nehraje podle našeho očekávání, a je na pozici, neodpovídající schopnostem hráčského kádru, něco udělali. Budeme se muset zamyslet nad tím, jak zasáhnout a zda provedeme nějaké změny…“

    Zhruba 16 hodin po vítězství nad Zlínem, a 65 po tomto prohlášení, byli na oficiální tiskové konferenci představeni trenérští „náhradníci“, kteří mají Spartu vyvést z krize. Alois Hadamczik a Kamil Konečný! Nerozlučný tandem, jehož minulost však byla výlučně spjata se severomoravským regionem. „V tom nevidím problém, Hráči mne nemusí mít rádi, i když je pravda, že si s řadou Sparťanů tykáme. Důležité však bude, aby na ledě odevzdali maximum a aby se hrálo k oboustranné spokojenosti,“ řekl mimo jiné Hadamczik. V 16 hodin se poprvé převlékl v trenérské kabině A-mužstva, kterou jen krátce předtím definitivně opustili a vyklidili pánové Hynek a Sýkora, do sportovního oděvu. Zašněroval tkaničky od bruslí, uchopil hokejku, tabulku na taktické poznámky a vyrazil na zhruba 40 minutový trénink s novými svěřenci. „Chtěl bych toho s nimi tolik probrat, ale není čas,“ postěžoval si cestou zpátky z ledu s upomínkou na skutečnost, že už druhý den odpoledne nastoupí Sparta k nelehkému utkání v Českých Budějovicích. A hráči? Zpočátku na nich byla znát velká nervozita, stejně tak bylo znát i enormní nasazení nic neošidit a výrazně nepokazit. V kuloárech se totiž špitá o hráčských výměnách, byť je zatím vedení klubu, stejně jako nový kouč, popírají. „Byl to klasický první trénink pod novými trenéry, nikdo pořádně nevěděl, co od něj očekávat,“ svěřil se Ondřej Kratěna a dodal: „Teď se převlékneme a pak půjdou všechny pětky postupně na první velký osobní pohovor s panem Hadamczikem…“

    Jako poslední se vypravil do kabiny obrovitý zadák Jaroslav Nedvěd. Musel totiž pořádně „rozchodit“ zbrusu nové brusle, se kterými odjede na jih Čech. „Za tu trenérskou výměnu pochopitelně můžeme hodně my, hráči, protože jsme trenéry nepodrželi a nehráli, jak by se slušelo. Kolikrát jsme si v kabině před zápasem říkali, že musíme hrát jinak, a nikdy se tak nestalo…“

    Z útrob T-mobile arény zaznívají slova, že hráče, kteří v létě z mužstva odešli (Chabada, Hlinka, Bělohlav, nedošlo na dohodu se zkušeným obráncem Kučerou) se nepodařilo nahradit. Že složení týmu není ideální – místo jedinců, vyznávajících agresivní hokej, se vsadilo na technické, ale postavou nevysoké hráče. „Jenže i malý hráč může hrát agresivní hokej,“ tvrdí významně sportovní manažer Miroslav Kuneš. Co z toho vyplývá za ponaučení? Pokud se současný kádr, konkrétně každý jeho člen, nebude pod novým a náročným trenérem Aloisem Hadamczikem snažit, bude si balit hokejové nádobíčko. Trenéři Sýkora s Hynkem si ho už zabalili a odvezli domů…

HB/div (2.12.02)

 

JAKO ZA SOCIALISMU

    Mistr to má složité. Nejen zranění, ale také převážně kulturní akce, nasmlouvané do T-mobile arény určují jeho aktuální osud. Věrní fanoušci proto prakticky na celý měsíc mohli zapomenout, že by se přišli podívat na nějaké domácí utkání. Místo toho Sparta objížděla republiku, a ve dnech, kdy se extraliga nehrála, zase putovala po Praze. Malá tréninková hala na pražském Výstavišti je totiž stále mimo provoz, ve „Sportovní hale“ se střídají zpěváci třeba s motokrosovými jezdci, a hokejisté museli na trénink do dočasného vyhnanství. Poslední dobou do haly „Kučerovců“, do Letňan.

Miroslav Kuneš    Není to žádná legrace, takhle jsme naposledy cestovali před osmnácti lety, když ve Sportovní hale probíhala velká rekonstrukce před mistrovstvím světa. Ligová utkání jsme hráli v Edenu, ale na trénink se jezdilo třeba do Neratovic nebo do Kralup nad Vltavou, na tehdy ještě nezastřešený zimní stadión,“ vzpomíná na sparťanské putování v dobách socialismu vedoucí mužstva Jaroslav Velechovský. Obdobné vzpomínky má i sportovní manažer a bývalý obránce tohoto pražského klubu Miroslav Kuneš. „Až do roku 1978, kdy byla malá hala na Výstavišti vybudována, se hodně trénovalo ve Velkých Popovicích. Je to smůla, a nejen pro nás. Nesmíme zapomenout, že v potížích není jen extraligový tým, ale všechna mládežnická mužstva. My dojíždíme do Letňan. To je blízko, ale nevýhodou jsou malé rozměry kluziště. Hokejisté jsou ale profesionálové a musí se s tím vyrovnat,“ říká Kuneš.

    Tréninkové přejezdy, které začaly už během léta, po povodních, na zimáku Hvězdy, však mají jednu specifickou „výhodu“. I současní hráči Sparty budou mít v padesáti na co vzpomínat…

HB/id (19.11.02)

 

„TAK KOPNI DO TÝ BEDNY…“

    Ať panstvo nečeká…“ Kdo by ale čekal a na co? Bylo dobojováno. Sparťanská generalita žhavila v řídnoucích ochozech mobilní telefony, aby se svěřila se smutnou novinou, že obhájce titulu prohrál s rivalem ze Slavie na jeho ledě 3:2. Hráči splachovali ve sprše pot i zklamání, sportovní manažer Miroslav Kuneš společně s hlavním skautem Jaromírem Látalem rozebírali rozhodující momenty prohraného utkání těsně před kabinou, a vedle stojící asistent trenéra Pavel Hynek, který se chystal na tiskovou konferenci, si vylil zlost kopancem do plechové konstrukce kukaně brankového rozhodčího.

Petr Bříza    Kdo by nechtěl vyhrát??? To bychom sem vůbec nemuseli jezdit, pokud bychom nechtěli vyhrát!“ zareagoval na novinářský dotaz extrémně rozladěný Petr Bříza. Víceméně sám pro sebe zamumlal cosi „pod vousy“ na další otázku, zda gól, který dostal od juniora Dlouhého mezi nohy, byl laciný. Ano, byla to chyba, přiznal otráveně. Klasické „jesličky“, čili gólovou střelu, co projde mezi brankářskými betony, přetrpěl v utkání hned dvakrát. Možná i proto zaskočil reportéra České televize Michala Dusíka striktním prohlášením, že do kamery neřekne ani slovo. Ale co… Každý má právo na špatný den a špatnou náladu. I Petr Bříza, ne? I když profesionální nadhled se dokazuje jinak. Jenže: „Bylo to pro nás důležité utkání. Šlo o tři body, o vzájemné pořadí v tabulce, o pražské derby,“ zadrmolil na závěr jindy mnohem výřečnější Bříza.

Patrik Martinec    S jeho názorem ale ne tak docela souhlasil další ze „zklamaných“, Patrik Martinec. „Já si myslím, že s ohledem na letošní model play off, kdy se každá série hraje na čtyři vítězná utkání, tím pádem třeba až sedm zápasů, se snižuje výhoda domácího prostředí, a je skoro jedno, z jakého místa do čtvrtfinále budeme nastupovat. Porážka nás ale pochopitelně mrzí,“ posteskl si Martinec. „Bylo znát, že Roman Málek je dost nejistý, zejména na první střele, a je to naše chyba, že jsme z toho nedokázali vytěžit více,“ doplnil autor druhé sparťanské branky Petr Havelka. Autor té první, obránce Pavel Šrek, po sporném zásahu „ramenem-loktem“ do tváře domácího Krátošky zápas nedohrál, a závěrečné sekundy zápasu už sledoval v civilu po boku zraněné dvojice Kratěna – Nedvěd…

HB/id (3.11.02)

 

Návrat na začátek textu

 

Zpět na žhavé perličky