Copyright
by HB…
DALŠÍ
PTÁČEK VYLETĚL Z HNÍZDA…
Je to zvláštní „politika“.
Nejmovitější hokejový klub současnosti a držitel mistrovských titulů z let
2000 a 2002 nenaplnil očekávání a po celosezónních matných výkonech ukončil
svoji nadstavbovou pouť po dlouhé době už v semifinále. Důvodů, proč se
tak stalo, by se našlo mnoho. Určitě chyběla mužstvu výrazná „tvář“ – místo ryzích
Sparťanů se na soupisce objevovala nová a nová jména námezdních „cestovatelů“,
očividně neschopných zcela se vyrovnat s vysokými nároky managementu,
sponzorů, z tlaku médií i veřejnosti, která rovněž nedokázala vytvořit
ucelenou partu v kabině. „Teď tam chodíme jen jako do zaměstnání,“ prohlásil onehdy Michal
Broš. „Kdepak, v kabině už není ta výborná parta, nepanuje v ní atmosféra, na
kterou jsme se vždy všichni těšili,“ svěřil se zase v jednom z rozhovorů Patrik
Martinec. I když ani on nikdy nemohl být „ryzím Sparťanem“, který by
v klubu začínal od žáčků, jeho pracovní poměr se Spartou už je natolik
dlouhý, že se jím vlastně stal a společně s Břízou, Žemličkou, Šrekem,
Zelenkou, Nedvědem, Ptáčkem, Hlinkou a Chabadou tvořil na konci minulé sezóny
silné sparťanské „jádro“. Jenže současný managament nesází na klubovou hrdost,
zhlédl se ve „jménech“, a tak místo toho, aby se po neúspěchu zaplnila šatna
podle hesla „dobří holubi se vracejí“ zbloudilými odchovanci a osvědčenými
oporami, ochotnými se bít za čest a slávu Sparty, už tak hodně rozbité hnízdo
zacházející sparťanské slávy a oddanosti utrpělo další ztráty.
Podle informací ze zákulisí se v nové sezóně
v nevkusném a tradici odporujícím černobílém dresu s největší
pravděpodobností neobjeví nejen Kubinčák, Špaňhel, Nedoma, Leška, Tomík, Jiruš,
ale také příslušníci „pronásledovaného“ jádra – Jiří Zelenka, Patrik Martinec a
František Ptáček! Pokud zdroje informací nelžou, měl by se Martinec po roční
přestávce vrátit do ruské superligy, Zelenka zamíří nikoliv do Litvínova, ale
do Německa, a co už je zcela jisté, nenápadná, ale významná opora zadních řad,
svého času nejslušnější obránce české extraligy František Ptáček, se na tři
roky upíše karlovarské Energii! „Ve Spartě jsem strávil podstatný kus
života a budu mít na něj převážně dobré vzpomínky,“ říká na rozloučenou.
V lázeňském městě má nahradit odcházejícího Hlavačku a výše finančního
ohodnocení byla údajně tak vysoká, že se nedala odmítnout. Mimochodem, na nové
smlouvě se zatím nedohodl ani druhý brankář Petr Přikryl, odmítající dělat Břízovi
věčného „náhradníka“. Sečteno podtrženo – ještě nezačala květnová příprava na
novou sezónu a Sparta je možná o deset hráčů chudší!
HB/div (17.4.03)
ROZHODL
ZÁPAS A HNED MYSLEL NA DANĚ
Zase jednou byl o něj patřičný
zájem. O koho? O Jiřího Zelenku. A dokonce v duchu veselejší minulosti. Poslední
dobou se spekulovalo především o tom, jak dlouho ještě v mateřském klubu
vydrží. Výkonnost kdysi obávaného kanonýra ovlivnilo zranění, ztráta důvěry (ze
strany trenérů, managementu) i sebedůvěry. Zelenka, který si navykl rozhodovat
důležitá utkání, začal vysedávat na střídačce mezi náhradníky, jako člen čtvrté
řady nebo dokonce až jako třináctý útočník, se během play off dostával na led
minimálně nebo vůbec. Také v pátém semifinálovém utkání proti Slavii
sklízel střídavou důvěru, přesto to byl on, kdo nakonec zachránil Spartu
v sérii a tím i její naděje na obhajobu titulu. Rozhodl o tom moment ze
druhé třetiny, kdy se bez velké přípravy opřel do puku, který brankář Málek po
střele Hanzlíka vyrazil před sebe, a dostal hosty do vedení 2:0. Slávisté
dokázali odpovědět pouze jednou. Nevyužili ani poslední z řady přesilovek,
zhruba pět minut před koncem normální hrací doby, kdy na lavici hanby usedl
právě Zelenka. „Přiznám se, že v tu chvíli byla ve
mně malá dušička,“ prohlásil Jiří Zelenka už hezkých pár minut po zápase i po osvěžujícím pobytu
ve sprše, když opustil útroby sparťanského autobusu, v němž předtím
telefonoval. „Byla by to smůla, kdyby Slavia v tu
chvíli vyrovnala, ale věřil jsem, že mne v tom spoluhráči nenechají, a že
oslabení ubráníme,“ oddechl si hokejista přezdívaný „Zelí“ a svěřil se, že za katr putoval
hodně přísně. „Dostal jsem dvě minuty za úmyslné
posunutí branky. Ale to byl omyl. Ještě než jsem do ní nechtěně najel, tak už
nebyla na svém místě, protože se do ní v osobním souboji opřel Jarda Nedvěd
s jedním z hráčů Slavie. Hra už měla být dávno přerušená.“ I když se Zelenka nemohl
dočkat odjezdu autobusu od haly v Edenu do T-Mobile arény, svěřil se i s
nelehkými vnitřními pocity z posledních týdnů. „Býval
jsem zvyklý být na ledě v jednom kuse, odehrát všechny klíčové situace
zápasů, a teď se tam dostanu jen sporadicky. Dnes snad šestkrát na půl minuty?
To je pak hrozně složitá situace, odehrát kvalitní střídání, nic nepokazit,
když si ani pořádně nevěříte. Ale jsem rád, že jsem pomohl vrátit sérii do
Holešovic. To by byla ostuda a snad bychom si to ani nezasloužili, abychom se
Slavií prohráli 4:1 na zápasy. Proto jsem se moc snažil, klidně to mohlo být
moje poslední utkání,“ zasnil se Zelenka a ve zlomku vteřiny si spojil všechny souvislosti. „Ano,
nejen poslední v sezóně, ale třeba vůbec,“ dodal s trpkým úsměvem.
V tu chvíli se ozval
klakson, řidič nahodil motor, Zelenka zmizel ve sparťanském autobuse a vydal se
s ním na spokojenou cestu s důležitým vítězstvím v kapse. Sluší se
však objasnit dvě nakousnuté „otázky“. Tak za prvé – proč se Zelenka těšil na
zmíněný přesun? Protože byl zvědavý, jak se bude vyvíjet kvalifikační fotbalové
utkání mezi Českou republikou a Nizozemskem, které chtěl se spoluhráči sledovat
nejdříve v holešovické kabině Sparty, a potom na blíže neurčeném místě
v centru Prahy na malém večírku. A za druhé? S kým hovořil mobilním telefonem,
uschován před novináři a sběrateli autogramů až na samotném konci týmového
autobusu? Kdepak s manželkou! O pocit radosti se před vážnou diskusí
podělil s někým úplně jiným. „Volal jsem svému daňovému
poradci,“ prozradil střelec vítězného gólu pátého semifinále mezi Spartou a Slavií
dva dny před šibeničním termínem pro odevzdávku daňových přiznání…
HB/ds (29.3.03)