Moderátoři a komentátoři
Miloš Holaň
Chcete
se Miloše Holaně na něco zeptat?
HOKEJOVÝ
První
zcela obecné seznámení s hokejem.
Kdy,
kde, v jaké souvislosti?
„Já a hokej k sobě patříme
už od útlého věku, asi tak od 4 let. Seznámili jsme se pochopitelně v Ostravě,
protože můj otec byl prvoligový hokejista Vítkovic, a tím pádem i můj největší
vzor.“
Co tě na
hokeji nejvíce fascinuje a proč?
„Rychlost,
souboje, branky, diváci... Prostě všechno, co s tím souvisí. Je to můj život, ve
kterém se vidím.“
Kdy ses rozhodl, že se budeš hokeji věnovat?
Nejdříve jako aktivní hráč, později jako spolukomentátor
televizních přenosů?
„Chtěl jsem ho hrát od těch čtyř let, ale profesionálně? To mně napadlo, až když jsem
začal dostávat pozvánky do reprezentačních výběrů mládeže. Práci na postu spolukomentátora
mi nabídl Robert Záruba, když jsem se po nemoci vrátil do České republiky. Byla
to perfektní příležitost jak zůstat u hokeje a dívat se na něj z jiné stránky. Jinak
se ale věnuji trénování, mám na starosti juniory v Ostravě, a co bude dál? Snad
mládežnická reprezentace, extraliga mužů, juniorská soutěž v USA, scouting pro
některý z klubů NHL.“
První návštěva (v roli diváka) na hokejovém utkání? A tvůj první velký zápas?
„Vzhledem k tomu, že jsem od malička hrál, tak za první návštěvu hokejového utkání v pozici normálního diváka považuji tu z roku 1995 po nemoci. A sice zápas NHL mezi Anaheimem a Los Angeles, kdy jsem rovněž měl tu čest vhodit slavnostní buly… První velký zápas jako hráč? V sedmnácti letech v extralize mužů, pak utkání na ME 18, MS 20, v reprezentaci dospělých, a pochopitelně v kanadsko-americké NHL. To všechno byly mé velké zápasy.“
Největší hokejový zážitek jako takový?
„Vytvoření
rekordu extraligy v produktivitě obránců, zisk Zlaté hokejky a mistrovského
titulu, zámořský draft a NHL jako taková.“
Největší hokejový zážitek, ale pracovní?
„Jednoznačně
komentování světového šampionátu v ruském Petrohradu v roce 2000, kde se český
národní tým opětovně stal mistrem světa!!!“
Naopak – největší zklamání?
„Prozatím vítězí lepší
zážitky.“
Co si myslíš o ženském hokeji?
„Nijak ho nesleduji, každý má nárok vybrat si svůj sport…“
Tvůj největší pracovní „přehmat“ (přebrebt, omyl)?
„Čajánek je tvrdý na puku…???“
Vzory hokejové – případně
„televizní“?
„Hokejový
vzor byl v začátcích můj otec, později kanadští zadáci Raymond Bourque a
Paul Coffey, ale i někteří další. Nikoho jsem však nekopíroval, pouze jsem se snažil
vzít si s každého to jejich TOP. V komentování vzor nemám, není to moje
prioritní zaměstnání, takže to nemohu posoudit.“
Zhruba kolik reportáží, přenosů, studií o hokeji v TV?
„Tak to si jen tipnu… V roli spolukomentátora třicet přenosů?“
Existuje
nějaký hokejový pořad či dokument, který Tě zaujal?
V Čechách, v
Americe? Jak se liší televizní pojetí hokeje a jeho mediální propagace?
„Srovnám NHL, protože jsem ji zažil i jako spolukomentátor v Anaheimu. Je to tam obrovská show, která má ohromnou mediální podporu. Mají to parádně zmáknuté - glosy, postřehy, názory, myšlenky, kreslené rozebrání herních situací... Prostě profesionalismus se vším všudy, ale u nás se mi to taky zamlouvá (s výjimkou některých starších spolukomentátorů, protože hokej už je někde jinde, než když hráli oni). Mám rád pořad ´Power week´, ale také sleduji pravidelně televizní BULY.“
Věnuješ se ještě hokeji aktivně?
Jak? Kdy, kde?
„Hokeji se už nevěnuji, pouze si rád zahraji v čase přestávek
se svými juniorskými svěřenci.“
Co ti říkají jiné „formy“ hokeje? Stolní, na počítači?
„Stolní hokej STIGA
jsem občas hrál s dlouholetým kamarádem Alešem Příkopou, ale oženil se do Znojma,
takže toho času už je málo. Ale mám šestiletého syna a věřím, že ho za chvíli
do toho dostanu. Jsem hračička, na počítači ale ne, protože počítač využívám
především k práci!“
Tvoje ideální hokejová šestka - tuzemská historická,
aktuální domácí a jen ze zahraničních hráčů?
„Těch šestek bych
musel napsat hrozně moc. Měli jsme, máme a ještě budeme mít v každé éře spoustu
vynikajících hokejistů…“
Jaký je to pocit, stát se spolukomentátorem? Co se ti na této práci líbí, co vadí, a jaké jsou reakce z okolí (například od bývalých spoluhráčů, dnešních hokejistů, trenérů)?
Reaguješ na připomínky či kritiku?
„To už jsem řekl, je
to dobrá příležitost podílet se na propagování hokeje, mít vlastní názor. Reakce
okolí jsou různé, jsme v Česku a všichni jsou ´trenéři´ - ha ha ha… Dělám
to jak nejlépe umím, každý ať si to přebere jak chce, více je ale těch, co
mi fandí. V současné době trénuji, takže ten pohled už není čistě hráčský, i
když s nimi pořád cítím.“
Jakým způsobem se připravuješ na přenosy? Býváš nervózní?
„Ze začátku jsem
trošku byl, to přiznávám, ale během vlastní aktivní kariéry jsem zažil spoustu
rozhovorů, doma i v NHL, kde to bylo téměř denně, takže mně to naučili. Připravuji
se zodpovědně, sleduji výsledky mužstev, hráče, statistiky…“
Jaký je podle tebe typický český hokejový divák.
Je rozdíl mezi těmi v hledišti a u obrazovky?
„Rozdíl? No, v hledišti jich je méně než u té obrazovky… Každý má jiný
pohled, a český hokejový divák? Za každým výsledkem něco vidí a domýšlí si, ale
je spousta i opravdových fandů a těm zase fandím já.“
HB/ds-mh (12.11.02)