Aneb tito lidé pro vás připravují reportáže a přenosy z české hokejové extraligy
v pořadech České televize…
Představuje se – Pavel VASKA (kameraman)
S natáčením sportovního
zpravodajství začal u Krátkého filmu už v roce 1958. Jako kameraman se
podílel na vzniku dokumentů z několika světových šampionátů v ledním
hokeji, včetně těch, které mapovaly úspěchy československé reprezentace
v 70. letech i na MS v Praze v roce 1985. Právě tam vytvořil
sérii ilustračních záběrů ze zápasů finského národního mužstva, které byly
použity v celovečerním hraném filmu z hokejového prostředí režisérky
Věry Chytilové – Zkrocení zlého muže. Se sportovní redakcí České televize
udržuje externí spolupráci uplynulých deset let.
„Hokej? To je pro kameramana vůbec nejtěžší
sport. Fotbal, házená, motorismus. Tyto i jiné sporty mají svá specifika,
nejsou jednoduché k zachycení, ale hokeji se nic nevyrovná. Je to
nejrychlejší kolektivní hra s nejmenším předmětem – pukem! A když vám
technik přiveze na reportáž kameru se špinavým hledáčkem plným nečistot? Tak
vidíte i čtyři puky najednou,“ objasňuje
Pavel Vaska náročnost profese, která není pro každého. Během desítek let praxe
toho zažil víc než dost, ale na otázku, nemá-li k dobru nějakou veselou
historku z natáčení, odpovídá: „Veselých
situací bylo hodně. Bohužel si na žádnou mimořádnou nemohu vzpomenout. Naopak
se mi vybavují smutné příběhy. Jak při natáčení dokumentu z prostředí
moravských krápníkových jeskyní zahynul v podzemí na epileptický záchvat
jeden z členů štábu, nebo jak mě a ještě jednoho kolegu před mnoha lety doslova
zlynčovali po skončení fotbalového zápasu. Fanoušci neunesli porážku pražské
Slavie s bratislavským Slovanem, a především skutečnost, že přišli o
mistrovský titul. A hokejové vzpomínky? Ty jsou také smutné a navíc ještě
čerstvé. Byl jsem s kamerou osobně u toho, když se na jaře letošního roku
natáčel v Třebíči pro magazín BULLY malý medailon hokejisty Tomáše Zelenky.
Pamatuji se, jak moc se těšil, až po
vleklém zranění naskočí zpátky na led. A snad jen o dva týdny později jsem
asistoval i u toho, když byl bezohledně, a zcela nepřipraven, jihlavským
obráncem Moravou sražen zezadu na mantinel. Vidím to jako dnes - jak leží u
mantinelu, jak ho bezvládného odnáší na nosítkách na ošetřovnu. Hned jsem
tušil, že to bude zlé, v první chvíli jsem měl obavy, zda je vůbec naživu.
Stejně tragicky mi ale zní v uších slova Jaroslava Holíka, trenéra
domácího mužstva, který v následném rozhovoru pro Českou televizi prohlásil
něco v tom smyslu, že se vlastně nic nestalo!“
„Bohužel, sport i lední hokej,
to nejsou jen samé oslavy, ale také velké tragédie…“
HB/ds
(7.10.01)